„Ne knihovna jako mechanická půjčovna knih, ale živý osvětový ústav, v němž se kniha doplňuje živým slovem a názorným obrazem, vše vzájemně skloubeno a účelně promyšleno.“
THON, J. Knihovna hlav. města Prahy a stavba její Ústřední knihovny. V Praze : nákladem Pražské městské pojišťovny, 1926, s. 4.

Ústřední knihovna Městské knihovny v Praze [4] (MKP) na Mariánské náměstí je – a vždy také byla –  největší a také nejvytíženější ze sítě knihoven MKP, kterou tvoří 42 poboček a tři bibliobusy. Kromě toho je také sídlem vedení knihovny a odborů či úseků pro provoz knihovny velikosti MKP nezbytných – nákup a zpracování fondu, ekonomická agenda, metodika služeb, výtvarné práce, právníci atd. Vedle knihovny je v budově výstavní prostor Galerie hlavního města Prahy a divadélko Říše loutek.

[5]

Průčelí Ústřední knihovny, rok 1947

Na Mariánské náměstí do historického domu číslo popisné 98 se knihovna přestěhovala v roce 1903 po nesčetných žádostech tehdejšího ředitele Antonína Sovy. Ten však její umístění bral jako dočasné, než se najdou nebo postaví vhodnější prostory. V roce 1904 jeho názor potvrdila asanační komise, která dům označila jako nevyhovující a vypsala na něj demoliční výměr. Knihovna dostala výpověď. Ale lidé míní a realita je zcela jiná – knihovna v něm sídlila dalších 20 let.

Přelomovým byl rok 1923, kdy se Pražská městská pojišťovna rozhodla, že výročí svého založení a výročí mladé Československé republiky oslaví „nějakým trvalým způsobem, jenž by byl ku prospěchu vší obci Pražské“. Naštěstí pro knihovnu je vrchní ředitel Antonín Šebek věrným a vděčným čtenářem a ve správní radě pojišťovny prosadí, že nová budova pro Ústřední knihovnu je tím správným počinem. Ještě ten rok bylo vypsáno výběrové řízení na vypracování projektu. Oslovena byla pětice tehdejších předních architektů: A. Ausobský, B. Hübchmann, P. Janák, F. Roith a J. Sakař. Porota složená ze zástupců správní rady Pražské městské pojišťovny, architektů zvučných jmen (např. J. Gočár) a ředitele knihovny J. Thona doporučila realizovat projekt předložený Františkem Roithem.

Zadání pro vypracování projektu bylo nadčasové. Budova měla nejen splňovat všechny tehdejší požadavky na vybavení moderní knihovny, na centrum pražské knihovní sítě, sídlo vedení knihovny, ale také nároky na reprezentaci města; měla se stát místem kultury jako takové. Místem, kam lidé budou přicházet nejen za knihami, ale také za výstavou, na přednášky, koncerty či na představení loutkového divadla.

Slavnostní otevření se uskutečnilo 25. října 1928 za účasti členů vlády, zástupců městské správy, kulturních institucí a škol. Provozy se však spouštěly postupně až do roku 1930. Výjimečným bylo umístění knih ve volném výběru (mimo půjčovny pro dospělé), který Ústřední knihovna MKP vyzkoušela jako první knihovna v Československu.

[6]

Vstupní hala knihovny, rok 1928

V následujících desetiletích se provoz, uspořádání a samozřejmě také interiér knihovny měnily k obrazu doby, aktuálním potřebám a požadavkům. Zřídily se nové úseky, které fungují dodnes – hudební a divadelní. Některé služby předala Městská knihovna dalším institucím, ať už z vlastního nebo cizího rozhodnutí – např. knihovnu slepeckou, slovanskou nebo Sukovu knihovnu pedagogické literatury. Změn doznal také interiér, a to zejména nábytková část, když bylo v 60. letech nahrazeno původní vybavení moderním. Změnila se také obrazová výzdoba. Nejvíce patrnou byla změna v oddělení pro děti, odkud zmizely kresby Mikoláše Alše a nahradily je malby současných umělců, většinou tematicky poplatné době (život dětí v Praze, obrazy z různých oborů lidské činnosti apod.).

70. a 80. léta jsou léta stále se zhoršujícího stavu knihovny. Prostory ani inženýrské sítě nevyhovují nárokům knihovnických a informačních služeb. Na začátku 90. let je přijato Rozhodnutí ředitelky MK o přestavbě Ústřední knihovny, které má podporu zřizovatele i památkářů. Zakázku na rekonstrukci knihovny získal architektonický ateliér Atrea a práce byly rozvrženy do tří etap. Ta poslední byla ukončena v roce 1998. Cílem rekonstrukce bylo zpřístupnit pro čtenáře co nejvíce prostor, zavést automatizovaný provoz, nabídnout nové služby a také navrátit prostorám půjčovny jejich bývalou eleganci. Kromě toho, že byly obnoveny původní dekorativní prvky, přibylo do vstupní haly jedno nepřehlédnutelné umělecké dílo - Idiom od výtvarníka Mateje Kréna. Rekonstruovaná Ústřední knihovna přivítala první čtenáře 20. dubna 1998. V letošním roce (2008) prošla knihovna revitalizací, která je nejviditelnější v Úseku služeb dětem a mládeži.

[7]

[8]

Vybavení dětského oddělení ve 30. letech 20. století a v roce 2008

Ústřední knihovna MKP má otevřeno 51 hodin týdně v pěti provozních dnech (úterý až sobota), v roce 2007 měla 59 142 registrovaných čtenářů, ve fondu 717 165 svazků a za rok jí prošlo 683 364 návštěvníků.

Lze říci, že vize, kterou měl o fungování a službách knihovny ve 30. letech 20. století její ředitel Jan Thon, byla správná. I po 80 letech jsou v provozu všechny části, jak je on a jeho kolegové zanesli do stavebního programu – knihovnické služby pro širokou veřejnost, kulturní akce v sálech i prostorách knihovny, výstavní činnost nebo loutkové divadlo.