Motto 1: „Díky Vaší soutěži pro mne konečně začalo léto.“ (soutěžící, která od roku 2004 nevynechala jediný ročník letní soutěže Ikara)

Motto 2: „Už si pravidelně začínám spojovat prázdniny s vaší soutěží. Tak si napínám křídla a letím...“ (z dopisu další každoroční účastnice letních soutěží Ikara)

Výherci a ceny

Prázdninové brouzdání erotickou literaturou skončilo a nám nezbývá než vyhlásit výsledky letošního ročníku letní soutěže časopisu Ikaros. Nutno podotknout, že účast v soutěži byla hojná (celkem 107 soutěžících, z toho 26 mužů a 81 žen), že podle reakcí řady soutěžících se povedly i otázky a že v závěru soutěže došlo přímo ke strhujícímu intelektuálnímu souboji mezi těmi nejlepšími.

Všichni tři finalisté, kteří stanuli na pomyslných příčkách vítězů, získali maximální počet bodů (45), a tak o jejich výsledném pořadí rozhodl celkový čas, ve kterém nám zaslali své odpovědi. Oslavné fanfáry mohou zaznít v uších:

1. Zdenky Škrochové ze Skutče, které její znalosti, rešeršní dovednosti a rychlost odpovědí na zapeklité otázky vynesly 1. místo; nezískává s ním však DVD s filmem Quills: perem markýze de Sade, jak jsme avizovali při vyhlášení soutěže [4] (titul už není na trhu dostupný), ale umělecky neméně povedený snímek Stanleyho Kubricka Eyes wide shut – tedy „eroticky laděný psychologický film natočený volně podle Snových novel Arthura Schnitzlera“, jak praví legenda ke kris-krosu ze 7. otázky soutěže;
2. Máří Pazderové z Prahy, která se za držitelkou zlaté opozdila při zasílání odpovědí celkem o přibližně 11 dnů a získala tak 2. místo; knihu Slastná to noc : čítanka francouzské erotické literatury 18.–20. století (Protis, 2008) si stříbrná finalistka bude moci číst ve dne v noci a navíc ji může těšit vědomí, že v rukou drží unikátní výtisk s originálním věnováním editorů publikace [5];
3. Petra Cestra z Krnova, jehož časový odstup za předchozí soutěžící byl asi 3,5 dne a jenž tak obsazuje 3. místo; doufáme, že třetímu nejlepšímu kniha Milostné scény a erotika v českém filmu (Petrklíč, 2006) přinese řadu inspirativních podnětů pro sledování domácích hvězd stříbrného plátna.

Zapomenout nesmíme ani na další soutěžící, kteří zaslali alespoň tři správné odpovědi a dostali se tak do osudí, ze kterého jsme vylosovali tyto tři miláčky štěstěny:

1. Kateřinu Hubertovou z Hradce Králové, která získává Živé obrazy Paula Perreta, tedy 15 erotických povídek, v nichž mladý Richard de la Brulay vypráví své milence vévodkyni příhody v příjemném, bezstarostném a laškovném duchu;
2. Alexandru Bezděkovou z Liberce, na níž čeká téměř surrealistický příběh mladíka, který byl ošklivou vílou Crapaudinou proměněn v pohovku jasně červené barvy a který se v této podobě stává svědkem mnoha rozličných erotických dobrodružství; snad by bylo stylové čísti tento příběh na Rudé pohovce, jak se dílo Louise-Charlese Fougereta de Montbron nazývá;
3. Petra Karlacha z Prahy, který se s naší cenou ocitne v Království těl Julesa Romainsa – zvláště užitečném dílku, jenž slovy vybranými popisuje počátek milostného vzplanutí.

(Všechny tři knihy vydalo nakladatelství Dybbuk, jehož anotací jsme využili při stručném přiblížení obsahů děl.)

Vítězům i vylosovaným srdečně blahopřejeme a věříme, že ani ostatní soutěžící neodcházejí z letního zápolení s prázdnou – ale že si odnášejí spoustu zážitků, nových poznatků a snad i chuti do dalšího ročníku soutěže. Už teď přemýšlíme nad jeho tématem – pokud nám chcete pomoci, pošlete nám své podněty na adresu soutez@ikaros.cz [6]. Při přípravě další soutěže nás bude motivovat i vaše chvála, ze které vybíráme dvě z mnoha pozitivních reakcí: „...letošní soutěž byla super, ... [mj.] proto, že jsem se u toho bavila (a vztekala, ale to se také bavím); čtvrtky byly dny, kdy jsem ráno zapínala počítač s radostí a zvědavostí ... děkuji za prázdninový pocit mého pracovního léta v knihovně.“ --- „...děkuji za výbornou soutěž, která mi zpříjemnila léto. Objevil jsem díky vám spoustu zajímavých zákoutí literatury :-)".

Rádi bychom také poděkovali našemu testerovi Ivu Brožkovi, který v předstihu prošel všechny otázky a přispěl tak významně k tomu, že se staly řešitelnějšími a bezchybnějšími. Jeho úsilí jsme se rozhodli odměnit malou pozorností v podobě Dvanácti dopisů paní vévodkyni de Richelieu – textu z nakladatelství Dybbuk, ve kterém se chevalier Edmond de Grammont svěřuje své tetě, vévodkyni z Richelieu, se svými erotickými eskapádami, v nichž nechybí dobrodružství, intriky, rafinované zápletky a osobitý humor.

Komentář k jednotlivým otázkám

V dalších odstavcích shrnujeme největší zajímavosti z průběhu soutěže. Jednotlivé otázky včetně správných řešení a základních statistických údajů najdete na samostatné stránce [7], zvlášť – pro zájemce o případné dodatečné luštění – připojujeme soubor s otázkami bez správných odpovědí [8].

Obecně lze konstatovat, že až do 7. otázky většina řešitelů procházela soutěží bez vážnějších překážek; první obtíže přinesly až poslední dvě otázky, což se projevilo na sníženém počtu odpovědí i jejich vyšší chybovosti. S poslední otázkou se více či méně správně „popasovala“ necelá dvacítka soutěžících, což byla jen menší část těch, kteří odpovídali u prvních pěti otázek (od 60 do 74 účastníků).

1. otázka byla takříkajíc zahřívací a většina soutěžících se nezmýlila. Jedinou výjimku představovala odpověď „Umberto Eco: Jméno růže“ – to, zda se v tomto textu uvedený úryvek nevyskytuje, jsme neověřovali, ale zadání otázky zcela vylučovalo, že by mohlo jít o alternativní odpověď. Jedna ze soutěžících nám poslala velmi výstižný popis Písně písní, který si zde dovolujeme pro zajímavost uvést: „Jedná se o slavnou Píseň písní. Písně lásky, nejstarší (?) a nejkrásnější z východu, v heberejském názvu šír haš-šírím. Kolem této básně je spousta záhad, týkajících se vzniku básně i její podstaty. Touto básní se zabývalo mnoho znalců a vykladačů, mezi nejznámější české patří Jan Heller, též se jí v minulosti zabýval velmi J. W. Goethe. Jedni upírají básni jakýkoliv děj a považují ji za lyrickou, druzí zastávají názor, že jde o drama. Tato píseň je někdy označována jako Šalamounova, ale není jasné, zda autorem byl opravdu král Šalamoun a možná, že to nikdy nebude známo a odhaleno. V písni se jedná o milostný dialog milence (krále Šelóma) a milenky, dále pak o zdvojenou podobu milencovu jako pastýře, jehož chválou odpovídá milenka na chválu a nabídky krále Šalamouna, jeho soupeře. Snad opravdu lze obsah básně nejprostším a nejhlubším způsobem popsat jako projev lásky pastýřky k pastýři, jemuž zůstává věrnou i v nástrahách a lákadlech. Jako vřelá náklonnost srdcí, jež se hledají, nalézají, odpuzují a přitahují. Jisté však je, že tuto knihu byl měl usilovat mít ve své knihovničce každý skutečný milovník erotické a milostné poezie - pro potěšení duše i těla, pro inspiraci.“

2. otázka se stala překážkou těm, kteří si dostatečně neověřili získanou informaci a spolehli se pouze na jediný zdroj [9] – v případě Jiřího Hynka z Poděbrad jde o zvláštní srostlici jmen Jindřicha mladšího Hynka z Poděbrad a jeho otce, krále Jiří z Poděbrad, a jako takovou jsme ji považovali ve čtyřech případech za informační šum a nesprávnou odpověď. Opět pro zajímavost doplňujeme případný komentář jedné ze soutěžících: „Jako knihovnice úpím, když si někteří studenti zapůjčují překlad Dekameronu z roku 1992 (rozdělený na pět dílů) v jednotlivých dílech – pokud možno pouze 1. díl, přestože se jedná o rámcový román. Hynek z Poděbrad byl inteligentní muž, kterému tento fakt určitě neunikl. Z jeho pera nevzešel překlad, protože děj povídek zasadil do českého prostředí.“

3. otázka byla problémem pouze pro jednoho soutěžícího, který zřejmě v nepozornosti datoval ukázku 21. zářím 1935. To už však byl K. H. Mácha skoro 100 let po smrti, zato se schylovalo ke sporu mezi „máchologem“ Karlem Janským na jedné straně a spisovatelem Bohuslavem Broukem a nakladatelem Otto Jirsákem na straně druhé. Bohuslav Brouk totiž ve sborníku ke stému výročí úmrtí K. H. Máchy Ani labuť ani Lůna vydaném v roce 1936 Ottou Jirsákem napsal: „Jsou tu ovšem také, i když velmi poskrovnu, různí olysalí duchové, kteří si z nadbytku času a nedostatku jiných schopností, vzali za úkol sloužiti Máchovi doživotně, a vybudovali si tak na slávě Máchově svoji kariéru. Takoví potentáti nemají nic kloudnějšího na práci, než s fetišistickým zaujetím sbírati kdejakou nejapnou zmínku a zprávu o Máchovi. Skoupili by každou židli, na níž seděl Mácha, jen kdyby se jim ji podařilo poznati a nalézti. [...] Uveřejňují, kterak Mácha rokoval za noci v parku se svou milou o české otázce, snaží se naivně vyložiti každý výrok, jejž Mácha k své dívce pronesl, avšak intimní šifrovaný deník, v němž Mácha zanechal důkaz, že neměl pohlaví zarostlé mechem, jako snad oni, pečlivě střeží, aby nikdy nevyšel na veřejnost. Intimní deník Máchův nestane se patrně četbou pro širší vrstvy, avšak dnes, vzhledem k šosáckému znetvoření postavy Máchovy a k hnidařským zprávám o životě a díle tohoto básníka, je třeba, aby i tento zápisník byl vydán, neboť je nutno upozorniti lidi, že ani básník není nadčlověkem, kterému by se mohlo podařit plně sublimovat pohlavní pud.“ Karel Janský vztáhl slova o „olysalých duších s pohlavím zarostlým mechem“ na sebe (byl holohlavý) a žaloba byla na světě. Aférka, kterou podrobně dokumentuje Pavel Janák v knize Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy (Akropolis, 2007; odtud jsme převzali výše uvedený citát i ukázku z Máchova deníku do 3. otázky), nakonec vyšla do ztracena (strany sporu se mimosoudně vyrovnaly), ale faktem zůstává, že Karel Janský skutečně zveřejnění Máchova šifrovaného deníku bránil. Ten pak nakonec poprvé oficiálně u nás vyšel až v roce 1993 v Českém spisovateli (Intimní Karel Hynek Mácha), před tím jen v exilovém Sixty-Eight Publishers v Torontu v roce 1976 pod názvem Byl lásky čas (kteréžto vydání bylo „přetištěno z pražské publikace, kterou pro své přátele vytvořil Old. Hamera v nákladu 20 neprodejných bibelotů v roce 1976“). Ve stejném roce se objevuje i s komentářem v italské publikaci Un poeta romantico ceco : prose autobiografiche di K. H. Mácha a o 10 let později v publikaci exilového mnichovského nakladatelství Obrys/Kontur. Nejpřesnější text Máchova šifrovaného deníku s řadou doplňkových materiálů byl vydán v už zmiňované knize Pavla Janáka. Máchův šifrovaný deník je dnes i na internetu (např. na této stránce [10]), někteří soutěžící nám přesto psali, že kvůli zodpovězení této otázky sáhli k tištěnému vydání.

Na 4. otázku jsme dostali nejvíce odpovědí v celé soutěži (74 – o 14 více než na 3. otázku a o osm více než na 5. otázku) a všechny byly správné.

5. otázka zmátla pouze dva soutěžící (odpověď Nebezpečné známosti), ale zdá se, že tak úplně jednoduchá nebyla ani pro některé další, alespoň soudě např. podle této reakce: „Ufff, ale trochu jsem se zapotila.“ Problematickou by se stala ve chvíli, pokud bychom odpovědi posuzovali přísněji a pedanticky dbali na malých a velkých písmenech – ona totiž žádná Lada Chatterleyová neexistovala a neexistuje (odpovědi Milenec Lady Chatterleyové), vždy to byla jen a pouze lady Chatterleyová (odpovědi Milenec lady Chatterleyové). Nakonec jsme se tuto drobnost rozhodli přehlédnout a uznávat obě verze odpovědí.

U 6. otázky se soutěžící „poprvé museli trochu snažit“, jak nám napsala jedna účastnice. Jedna chybná odpověď z nepozornosti (1981), jedna z úplně jiných sfér (5543). Každopádně bylo poznat, že humanitně vzdělaní knihovníci a informační pracovníci si s matematikou příliš netykají („...když jsem všechno vydělila, vynásobila, sečetla a při těch početních úkonech málem zešílela...“), a otázka tak patřila k těm obtížnějším. Jedna soutěžící nám dokonce v odlehčené nadsázce napsala, že „netušila, že se prázdninové brouzdání erotickou literaturou nenápadně změní v matematickou olympiádu :-)“. Nakonec vše dobře dopadlo, správné názvy si v katalogu Národní knihovny dohledali asi všichni a brouzdalo se dál lesem černým kolem bílých skal.

Kris-kros v 7. otázce vzbudil pozornost, a i když tajenku šlo vytušit předem, většina soutěžících se poprala s legendou i obrazcem a kris-kros vyplnila nebo skoro vyplnila. V jediném případě se (zřejmě) nevyplnění kris-krosu nevyplatilo (Čermínová místo správného Toyen), ostatní dospěli ke správnému výsledku, i když s menším či větším úsilím („dát dohromady ten kris-kros mi dalo práci, ale stihla jsem to ještě před otevřením knihovny - i na kafe jsem zapomněla“; „nakonec se zadařilo ten hroznej kris-kros skoro vyplnit“; „Dáváte nám zabrat! :)“). Přijetí kris-krosu bylo veskrze pozitivní („Jste čím dál lepší!“; „Děkuji, že jste mě donutili zase rozhýbat mozkové závity.“), i když někteří poukázali na možnou chybku, která se však zveřejněním správného řešení vysvětlila (autorem děl Ars amatoria, Amores a Heroides je Publius Ovidius Naso, do kris-krosu se použilo Naso, nikoliv Ovid). Původně jsme měli připravenou lehčí variantu kris-krosu s některými políčky předvyplněnými, v předchozích otázkách nás však soutěžící přesvědčili o svých kvalitách, a proto jsme zařadili těžší variantu.

8. otázka nepřipravila horké chvilky jenom soutěžícím, ale i nám v redakci, protože s postupně docházejícími odpověďmi nám začalo být jasné, že tato otázka nemá jediné řešení. Když si ji totiž přečtete pozorně, zjistíte, že těmi správnými jmény, na která se ptáme, mohou být právě i ta jména chybná - aby tedy měla otázka jednoznačné vyznění, musela by poslední věta znít: „Za každé správně opravené jméno vám přičteme čtyři body, celkem tedy můžete získat osm bodů.“ To však nebyl konec. Někteří přemýšliví soutěžící vybádali, že tím M ve dvojici "M a René" je Catherine M. z románu Sexuální život Catherine M. a navrhli proto jako správnou dvojici M a André, resp. M a Jacques (André i Jacques jsou dvěma z několika dalších mužských postav tohoto románu – kromě nich to jsou Alexis, André, Armand, Basil, Bruno, Claude, Enzo, Eric, Fred, Germano, Gilbert, Henri, Jacques, John, Lucien, Paul, Ringo, Robert, Roman, Vincent a William). K dokonalosti tomuto řešení chyběla tečka (za M), ale tu jsme se nakonec rozhodli přehlédnout - vždyť i slavný Příběh O poprvé česky (v překladu Lucie Erbenové) vyšel s tečkou za jménem hrdinky, i když tam žádná být neměla, protože nejde o iniciálu, ale o jméno (což bylo v dalším českém vydání v překladu Matěje Turka napraveno). Tato variantní řešení jsme se tedy rozhodli uznat; opačně jsme postupovali u návrhu „M a Selma“, který odkazoval k dílu Selma : Suite de Mademoiselle M. Sice jde o erotický román, není však u něj znám autor – tím tedy tato odpověď nevyhovovala zadání, ve kterém byly uvedeny národnosti autorů a autorek (a nemohlo proto jít o anonyma).

Z celkem 31 odpovědí jich nakonec bylo zcela správných 16 a částečně správných 15. Královnu Cuntigratii s většími či menšími obtížemi dohledali všichni, odhalit hrdinku Příběhu O však bylo složitější – chtělo to poněkud více aktivovat šedé buňky mozkové (jak nám napsala jedna ze soutěžících: „jsem blbá, blbá, dyk jsem to na to mohla přijít dřív - jednopísmenková byla dycinky jenom "O“ , ty příběhy byly kdysi velice známé (a tady nedostupné) filmy ...“). Nesprávných variant bylo mnoho. Fanuška a pan Apatéon vystupují ve Fanuščině nožce čili francouzském sirotkovi v růžovém střevíčku (Restif de la Bretonne), takže je zbytečné opravovat Fanušku na Fanchete; ani pan Pantaleón [11] neměl nahradit pana Apatéona. Henry a June (Anaïs Nin) nedělali problémy, protože se vyskytují přímo v názvu knihy. Jolanta a Dýmka v románu české autorky Svatavy Antošové Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala se ukázaly býti také zcela bezproblémovými, i když v románu je tomu úplně naopak. O králi Bolloxinionovi a královně Cuntigratii už byla řeč, dodejme jen, že vystupují ve hře hraběte z Rochesteru Sodoma. Král Pausole a princezna Bílá Alina jsou skutečné postavy z Příhod krále Pausola, které sepsal Pierre Louÿs, takže ani Černá Alina, ani (jen) Alina nepadají v úvahu. O M a René se už mluvilo sdostatek, jen doplňme, že jsme neuznali výměnu Reného za Régine ani náhradu M Amálií (z novely René od F. R. de Chateaubrianda). Nanna a Antonia zmátly naněkolikrát – měnit Antonii za Pippu nebo Nannu za Danielu nedává smysl (Pippa je v Aretinových Rozpravách o mravech hříšných kurtizán také, Daniela tam naopak není), na vějičku Nana/Nanna (Nana u Zoly, Nanna u Aretina) pak sedla ještě jedna další soutěžící. Vikomta de Valmont a markýzu de Merteuil z Laclosových Nebezpečných známostí určitě poznali nebo dohledali všichni.

Někteří ze soutěžících si také u 8. otázky všimli toho, že ve výčtu národností vychází na autorku díla Henry a June (Anaïs Nin) Francouzka, i když v některých pramenech je uváděna jako Američanka. Fakticky byla Francouzkou naturalizovanou ve Spojených státech amerických, snad jsme vás tedy tímto ne zcela jednoznačným údajem příliš nezmátli.

Z odpovědí i komentářů soutěžících („to mi dalo pěkně zabrat!“; „Trápila jsem se dlouho, leč přišla jsem pouze na jedno nesprávné jméno.“ ; „Druhou dvojici prozatím vzdávám - nedá se nic dělat, deadline se blíží.“) bylo patrné, že otázka byla skutečně těžká. To nikterak nezastíráme, ale velmi nás těší, že nadpoloviční většina soutěžících tento tvrdý oříšek nakonec úspěšně rozlouskla.

Do 9. otázky se pustilo už jen 19 soutěžících, z nichž pouze pět ji vyřešilo zcela správně. Největší potíže představovala 3. ukázka (C), u které jsme zaznamenali pouhých 7 správných odpovědí (jedna ze soutěžících, která zaslala správnou odpověď, se dokonce sugestivně dotázala: „kde jste tohle vyhrabali??? Ale jsem přesvědčena, že jsem našla záchytný bod a trefila to.“). Druhou nejtěžší ukázkou byla poslední (I) s 10 správnými odpověďmi. Naopak nejjednodušší byla první ukázka (A), u které byly všechny odpovědi správně, následována ukázkou F s 18 správnými odpověďmi. Zdroje jednotlivých ukázek jsou uvedeny na stránce s otázkami [7]; verše byly záměrně vybrány tak, aby nebyly dostupné na internetu a aby soutěžící museli uplatnit níže popsaný postup (který nepředpokládal ani zběsilé listování desítkami sbírek milostné poezie).

Prvním krokem v 9. otázce bylo doplnění veršů 18 slovy podle seznamu. Zde snad bylo možno za pomoci syntaxe, prozódie a vylučovací metody dosáhnout relativní úplnosti a správnosti. Ve druhém kroku šlo o to, správně identifikovat klíčové výrazy z hlediska jejich příslušnosti do kulturního, resp. národního okruhu. V ukázkách byla zeměpisná jména (Neustrie, Normandie, Bretagne, Katašiva), mytologické postavy (Foibos, Eros, Kršna, Jupiter), vlastní jména (Adu, Oduro, Fjodora, Lejlí, Mandžún, Rádha), titulatury (chalífa, dalajlama) a etnika (Bradžané), která poměrně jednoznačně identifikují původ textu: Neustrie, Normandie, Bretagne – leží ve Francii; Katašiva – nelze „vygooglit“, ale jde o typické japonské jméno; Foibos, Eros – starořečtí bohové slunce a lásky; Kršna – indický bůh; Jupiter – nejvyšší starořímský bůh; Adu, Oduro, Fjodora, Lejlí, Mandžún, Rádha – jména typická pro ten který kulturní okruh (obtížnější mohlo být určení Adu a Oduroa – po vyhledání výrazu "Oduro" pomocí Googlu je na prvním místě zobrazen odkaz na ghanského fotbalistu [12], což mohla být jistá forma nápovědy); chalífa, dalajlama – muslimský vládce a tibetský duchovní vůdce; Bradžané – indické etnikum.

Otázku většina řešitelů hodnotila jako těžkou („Tentokrát to bylo pěkně zapeklité“; „Děj se vůle boží, lépe to nešlo“; „Posílám poslední odpověď, ale upřímně doznávám, že to jsou spíše výstřely naslepo“; „Poslední otázka byla opravdu nejtěžší ze všech a velice těžko se takový zlomek textu dohledával“; „Těžké, ale přesto velice zábavné! Tedy pro toho, kdo se rád vzdělává :-)“), právě proto si však myslíme, že radost z alespoň částečně správného řešení byla tím větší.

Úplný přehled soutěžících a získaných bodů