N. Andrejčíková svou prezentaci oproti původnímu názvu přejmenovala na Ach tie zlomky. Zaměřila se na autority s přidanou hodnotou jako ontologickou základnu pro zpřístupňování objektů kulturního dědictví. Na úvod definovala kulturní dědictví a objekty kulturního dědictví. Ty mají řadu společných charakteristik – někdo je vytvořil, mají určité identifikační údaje, předmět/námět atd. Problém je však v tom, že jednotlivé paměťové instituce se na tyto objekty dívají z různých hledisek. Dnešní uživatel však nechce rozlišovat, ve které instituci by měl hledat které objekty.

Nástroji pro zpracování těchto objektů jsou hardware, software a standardy. Mezi standardy patří metadatová schémata, autority, tezaury, slovníky, pravidla či formáty pro výměnu dat. Ze schémat a formátů N. Andrejčíková uvedla formáty typu MARC, dále formáty EAD, CDWA, VRA Core, TEI, DC, ISO 2709 či MARCXML. Jsou využívána také pravidla AACR2 (v blízké budoucnosti RDA), dále CCO, DACS, ISAD, ISAAR či ISBD. Patří sem i národní autority, oborové slovníky, číselníky atd.

Cílem je zlepšit mj. zpřístupnění informací, jejich vyhledatelnost, vícenásobné využití a propojenost. Jednotlivá schémata a pravidla pro zpracování mohou být a jsou vzájemně namapována. Mapování vzniklo na základě iniciativ vycházejících z paměťových institucích.

Autority jsou unifikované selekční prvky, které mají uživatelům usnadnit vyhledávání. Autoritami s přidanou hodnotou jsou současné autority využívané v knihovnách, k nimž byly přidány další vztahy. Hovoříme o sématickém webu, jehož základem jsou ontologie. V této souvislosti N. Andrejčíková zmínila standard ISO 21127, jehož cílem je umožnit výměnu a sdílení informací a integraci heterogenních zdrojů. Ontologií rozumíme formální jednoznačné vymezení sdílených pojmů.

Přednášející dále přiblížila společný projekt Národní knihovny ČR a CITEM. Cílem je (s využitím autorit) vytvořit webové rozhraní pro zpřístupnění dat ze všech paměťových institucí.

(text konferenčního příspěvku [4])

(ls)