P. Ráb začal svou přednášku definicí konceptu VaV (vědy a výzkumu). Základním cílem je stimulace kvalitního výzkumu a vědy, společenský či vzdělávací přínos. Lze doložit, že existuje korelace mezi dotacemi a produkcí ekonomik, tzv. absorbční efekt. Proto je zásadním problémem alokace zdrojů. Potíže pramení z odlišného chápání toho, co společnost považuje za přínosné (u nás, jak P. Ráb s mírnou ironií podotkl, se za nejlepší výsledek považuje patent).

Dále P. Ráb prezentoval grafy s přehledem financování VaV - absolutní i relativní množství financí se neustále zvyšuje. Špatně je však nastaven poměr mezi institucionálním a účelovým financováním, který dnes je 50:50, ale pro jednotlivé projekty je potřeba více.

Od problému proč hodnotit se dostáváme k problému jak hodnotit. Ten je velmi obtížný, protože celá oblast VaV je velmi komplikovaná a strukturovaná. Hodnocení VaV se dokonce stalo samostatným vědním oborem s vlastními časopisy (např. Internation Journal of Evaluation Science). Hodnocení vědy má v zásadě dvě složky:
1. kvalitativní (co bylo vykonáno)
2. kvantitativní (kolik toho bylo vykonáno)

První bod je založen na peer-review (P. Ráb komentoval situaci v ČR, kde je vzhledem k nízkému etickému standardu tato metoda problematická). Kvantitativní přínos se hodnotí s pomocí databází. Ústředním problémem hodnocení VaV je rozpoznat, co je přínos a co už není. Existují tři základní metodické přístupy:

1. ranking
- hodnocení založené na porovnávání podle stejných měřítek, neobsahuje doporučení, nebere v úvahu rozdílnost objektů (konkurentů), informace jsou komprimovány do známek, slouží ke srovnávání heterogenních subjektů.

2. benchmarking
- na rozdíl od předchozího postupu komplexně zachycuje vědeckou výkonnost na základě různých kritérií (např. viditelnost vědců, koherence aktivit - problematika, koncentrace, výběr a dynamika výzkumu apod.). Tato kritéria se pak porovnají s předem zvoleným standardem, kterým může být vybraná organizace, skupina nebo jednotlivec.

3. rating
- nejnovější metoda. Určuje míru rizikovosti výzkumu, tj. zda závazky na konci projektu budou/nebudou naplněny. Je přitom jasné, že u základního výzkumu je poměr rizika vyšší. Tato metoda představuje typický proces založený na peer-review, který nelze dělat mechanicky.

Dále se P. Ráb věnoval situaci v ČR. Z pohledu evaluačních postupů je u nás hodnocení VaV legislativně podchyceno zákonem č. 130/2002 Sb. To je velká výhoda, protože je stanoveno, co a jak se musí hodnotit. Navíc u nás existuje nadrezortní orgán vlády pro VaV v čele s předsedou vlády. Přestože jde o politický orgán, přece jen zabraňuje rozplývání peněz uvnitř rezortů. V usnesení vlády č. 644/2004 se explicitně uvádí jako metoda hodnocení benchmarking.

Jaká je skutečnost? Výsledky musejí být vykazovány v RIV (Rejstřík informcí o výsledcích). Všechny body jsou definovány a je jim přidělana známka. Na konci se suma bodů shrne a na základě toho se vláda rozhodne, jakým způsobem budou prostředky rozděleny. Existují však problémy s nastavením známek - z hlediska použité metody jde o ranking.

Velmi vysoce se však musí hodnotit, že vláda má vůli vědu hodnotit a sledovat ji; existují odborné komise a panely expertů, což představuje systémové prvky. Zápory spočívají v tom, že hodnocení je příliš jednoduché a parametry jsou nastaveny arbitrárně, bez podložení skutečnou analýzou - nelze totiž hodnotit všechny obory stejně, porovnávat mezi sebou např. teologii a biomedicínu. Není tedy přesně definováno, o čem má hodnocení vypovídat. Údaje v systému RIV jsou navíc nepřesné a lidé jsou hodnoceni nikoliv podle výsledků, ale podle údajů v RIV. V přímém rozporu s etickými principy se účastníci zaměřují na to, co jim přináší body. To vede k hyperinflaci produkce vědeckých výsledků, aby vědci získávali výhody. Systém tedy tlačí na kvantitu, nikoliv na kvalitu. Současná metodika nedovoluje hodnotit míru kvality.

Závěrem P. Ráb uvedl, že přece jen zápory systému jsou převýšeny jeho výhodami, přesto stále věda není hodnocena profesionálně. Existují legislativní podmínky, chybí profesionální experti a skupiny na hodnocení, neexistuje jediný metodický program pro zkoumání toho, jak rozdělovat prostředky. Chybí veřejná publicita, diskuse, konzultace a poučení z evaluačních systémů cizích zemí. Kvalita produktů je hodnocena na absolutní škále. AV ČR připravila návrh nové metodiky, který je k dispozici na http://www.avcr.cz/stanoviska_avcr.php [4] a ve kterém AV ČR prosazuje změnu přístupu.

(text konferenčního příspěvku [5])

(rch)