Kohoutí kříž [online]. České Budějovice : Jihočeská vědecká knihovna, c2001-2007, poslední aktualizace: 04.03.2008 [2008-03-04]. Překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš. Dostupné na World Wide Web: <http://kohoutikriz.org/ [4]>.

Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích zpřístupňuje od roku 2001 na internetu elektronickou publikaci Kohoutí kříž, věnovanou šumavské německé literatuře. Publikace zprostředkovává literární obraz Šumavy v dílech německy píšících autorů a současně tak odráží kulturní a společenský vývoj oblasti, která je specifická svou polohou na pomezí tří států a dvou jazyků, svou historií i současností. Přestože kniha sleduje časový úsek několika set let, od 15. století až do současnosti, jádro tvoří 20. století a události s ním spojené, od něhož – a k němuž - se sbíhají linky literárních děl a osudů jejich autorů. Kohoutí kříž literárně mapuje „německou“ Šumavu, obrací se však na českého čtenáře, i když to může vést k určitým jazykovým omezením (například přechylování příjmení autorek, německé a české názvy obcí apod.).

Publikace vzniká od počátku 90. let. V roce 2000 bylo realizováno s přispěním grantu Ministerstva kultury ČR její převedení do elektronické podoby a vystavení na internetu. Doplňování a rozšiřování probíhá ovšem neustále. První internetová verze Kohoutího kříže obsahovala ukázky z děl 306 autorů, verze, která je aktuálně on-line přístupná, jich nabízí již 891.

Prameny, využívanými k vyhledávání děl autorů a informací o nich, obrazové dokumentace apod. jsou především krajanské časopisy, dokumenty z fondu regionálního oddělení Jihočeské vědecké knihovny, který obsahuje bohatou sbírku „šumavské“ literatury, v poslední době pak stále více i české i zahraniční webové stránky, kterých na šumavská témata potěšitelně přibývá.

Každý zastoupený autor je prezentován ukázkami z díla v překladech, v případě poezie i v originálním znění (pokud je potřeba, je doplněn i slovníček nářečních výrazů), krátkým medailónem a obrazovou přílohou (počet ukázek přesahuje v nové verzi 2 500 a počet dokumentů v obrazových přílohách 5 000). Součástí práce je rovněž studie v českém i německém jazyce [5].

Publikace je koncipována tak, aby spojovala výhody práce s klasickou knihou (listování stránku po stránce, obsah [6] apod.) s možnostmi, které nabízí elektronické publikování a internet (plnotextové vyhledávání [7], interní odkazy i odkazy na další informační zdroje na internetu, formulář na odeslání vzkazu autorům [8]).

Přestože v roce 2003 vyšel drobný výbor z těchto stránek i knižně [9], zkušenosti a statistické údaje ukazují, že volba zveřejnění na internetu, umožňující kontinuální doplňování a rozšiřování díla, byla správná. Od roku 2001 navštívilo stránky Kohoutího kříže více než 200 000 unikátních uživatelů, denní průměr počtu návštěvníků podle auditu Toplistu se dnes pohybuje kolem 200.

V roce 2003 byla Jihočeská vědecká knihovna oceněna za elektronickou publikaci Kohoutí kříž ministrem kultury (Cena Knihovna roku, kategorie Významný počin v oblasti poskytování veřejných a informačních služeb). Velmi cenné pro autory projektu jsou i ohlasy a citace v tisku a odborných publikacích v ČR i v zahraničí.

Okruh autorů, které Kohoutí kříž zahrnuje, je velmi široký. Od autorů všeobecně známých a symbolizujících šumavskou literaturu (Stifter [10], Klostermann [11], Watzlik [12], Urzidil [13]), přes slavné autory, u nichž může být šumavská tématika pro někoho překvapující (Kafka [14], Nietzsche [15], Rilke [16], Brecht [17]), až po autory, kteří otiskli pouze jedinou vzpomínku či báseň v krajanském časopise. I ta vzpomínka je ovšem často cenná a unikátní tím, že zachycuje dávno zmizelý či změněný svět (viz např. Agnes Gebicke-Hoffelnerová [18]).

Ukázky z knihy:

[19]

Titulní strana, verze z roku 2001

[20]

Titulní strana, verze z roku 2008

[21]

[22]

Ukázky z obsahu

[23]

Obrazová příloha

[24]

Plnotextové vyhledávání

[25]

Fotografie autorů u skutečného kohoutího kříže u Nicova na Šumavě (autorkou fotografie je Tamara Pršínová)