Ve dnech 5. – 6. 2. 2008 se v pražském hotelu Diplomat uskutečnil první ročník konference INSOURCE, která je tematicky zaměřena na profesionální informační zdroje pro obchod, management, marketing a průzkum trhu. Jejím pořadatelem se stala společnost Albertina icome Praha s.r.o.

Následující příspěvek přináší shrnutí obsahu jednotlivých přednesených příspěvků, podrobné informace o akci (včetně sborníku prezentací a příspěvků) jsou pak k dispozici na adrese http://www.insource.cz/ [5].

Blok Informace jako konkurenční výhoda I.

Úvodní slovo

Vladimír Karen, Albertina icome Praha s.r.o. (AiP)

[6]

První ročník konference INSOURCE slavnostně uvedl V. Karen. Přiblížil okolnosti vzniku konference, představil také společnost AiP jako poskytovatele služeb, které vytvářejí velcí světoví vydavatelé. AiP služby těchto vydavatelů prodává a podporuje na území ČR a prostřednictvím dceřiné společnosti také na Slovensku. Historie firmy sahá do roku 1991, v roce 1993 proběhla v hotelu Krystal první konference na téma informací a informačních zdrojů, od roku 1995 pak každoročně probíhá konference INFORUM (resp. dříve INFOMEDIA). AiP pořádá také řadu dalších akcí. Ostatně, jak trefně poznamenal V. Karen, počítače zatím neumějí přenést kouzlo lidského kontaktu.

V. Karen představil také společnost Thomson jako jednoho z nejvýznamnějších partnerů AiP a zároveň hlavního sponzora konference INSOURCE. Zdůraznil zvláště její součást Dialog – ten zahájil svůj provoz již před neuvěřitelnými 42 lety a nyní poskytuje více než 15 TB textových informací. Přehled všech sponzorů, partnerů a vystavovatelů je k dispozici na webu konference [7].

Dále se přednášející věnoval světovému trhu profesionálních informací. Zdůraznil, že historie informačního průmyslu je mnohem delší než historie veřejně přístupného internetu. Podotkl, že na trh s profesionálními informacemi se lze dívat z různých úhlů pohledu (např. z hlediska obsahu, zákazníků či uživatelů, dostupnosti či formátu). Vyzdvihl také hlavní důvody, proč by lidé i v době internetu měli platit za informace (profesionální informační zdroje poskytují kvalitní a spolehlivý obsah, díky pokročilým možnostem vyhledávání šetří čas a náklady, navíc se často vzájemně doplňují se zdroji přístupnými zdarma).

V segmentu obchodních informací je obrat v řádech desítek miliard dolarů, ze cca 40 % se jedná o informace pro brokery, pro investory a burzy, důležité jsou také velké segmenty marketingových informací, informací o legislativě, daních, informací z veřejného sektoru, kreditních a zpravodajských informací. Největší růst vykazuje trh zpravodajských a finančních informací.

Uživatelé jsou v současné době zavaleni informacemi, je proto čím dál tím důležitější nacházet způsoby, jak dodat správné informace ve správný čas na správné místo. Zvyšuje se rovněž důležitost informací vznikajících mimo podnik a vzrůstá konkurence internetových služeb dostupných zdarma.

Vydavatelé se v důsledku toho zaměřují na vývoj sofistikovaných systémů umožňujících nacházení smyslu v informacích, poskytují řešení s přidanou hodnotou (ta se snaží jít co nejblíže k uživateli), umožňují kustomizaci a personalizaci svých produktů a služeb. Ty by pak měly být snadno včlenitelné do pracovního procesu uživatelů. Důležitým trendem je také přechod k využívání mobilních nástrojů.

Konference INSOURCE se podle slov V. Karena může stát Stopařovým průvodcem galaxií obchodních informací. Citoval také M. Ojalu: Trik spočívá v tom objevit nejvhodnější informaci a moudře ji použít (the trick is to discover the most appropriate information and apply it wisely).

Jak je důležité mít správné informace: trendy ve vyhledávání a využití on-line obchodních informací [Information Imperatives: Trends in Discovering and Applying Online Business Information]

Marydee Ojala, ONLINE Magazine, USA

[8]

M. Ojala působí jako editorka časopisu ONLINE, je také plodnou autorkou, specializuje se na oblast competitive intelligence a na analýzu manažerských procesů, přednáší na akcích pro firmy i pro akademický sektor. V roce 2008 vychází již 32. ročník časopisu ONLINE – přednášející tím naznačila, že některé z on-line zdrojů, které dnes rádi používáme, jsou staré již tři desetiletí. V úvodu svého vystoupení poznamenala, že on-line není synonymem Googlu, ten je navíc pouze jedním z mnoha vyhledávačů (existují nejenom další velké vyhledávače, ale také tzv. vertikální vyhledávače, důležitou oblastí je i vyhledávání v rámci jednotlivých webových prezentací). Existuje také řada typů vyhledávání: webové, podnikové, vizuální, kustomizované a všeobecné vyhledávání (tzv. federated search) či např. vyhledávání zvukových dokumentů. Nastínila také významový rozdíl mezi anglickými výrazy search a research, a to na konstatování, resp. otázce Search is everywhere but where is research? (Hledání je všude, ale kde je vyhledávání?). Řeknou-li lidé, že něco vyhledávali on-line, pravděpodobně tím myslí, že zadali dvě či tři klíčová slova do vyhledávače Google. Množství dostupných elektronických informací je ohromné, nalezitelnost (findability) však představuje zásadní problém. Velmi důležité je provést analýzu vyhledaných informací – dát dohromady dílčí nalezené informace a formulovat závěry (říká se, že na základě veřejně dostupných informací je možné vytvořit tajný dokument).

Informace jsou velmi důležité pro sféru obchodu, resp. pro podnikatele. Tvůrci podnikové strategie, odborníci na oblasti business a competitive intelligence (CI) či marketingu se většinou zaměřují na informace dostupné uvnitř (data o zákaznících, demografické a finanční údaje, tvrdá data kombinovaná se zážitky obchodníků, kteří přicházejí do styku se zákazníky). Provádějí také primární výzkum (rozhovory, skupinové diskuse, průzkumy). Důležité jsou ale také informace z externího prostředí (zejména z publikovaných dokumentů). Ani interni, ani externí informace však samy o sobě nestačí – je potřeba oba tyto typy informací vzájemně kombinovat. Z informace se stává intelligence, je-li podrobena analýze (tj. informace získává přidanou hodnotu). Velmi podstatné je samozřejmě uplatňovat principy kritického myšlení.

M. Ojala také podtrhla, že oblast CI se nezabývá pouze konkurenty jako takovými, ale zkoumá celé konkurenční prostředí (průmyslová odvětví, hospodářství atd.). Podle přednášející přispěly informace dostupné prostřednictvím internetu k tomu, že interní a externí informace již často nejsou snadno rozlišitelné. Pravděpodobně nastal čas pro revizi řady definic informace, rovněž přístupů k vyhledávání. Např. životní cyklus obchodních informací byl ještě v roce 1996 relativně lineární, nyní však již má jiné charakteristiky. Místo klasických tiskových zpráv se lidé často zprávy dozvídají primárně z blogů – ať již oficiálních či neoficiálních. Pro informační profesionály jsou tedy na místě otázky týkající se správnosti (validity) a spolehlivosti (reliability) informací, často je potřeba informace vyhledávat i na neobvyklých místech (víte, zda někdo nevytvořil video o vaší společnosti a nevystavil ho na YouTube?). M. Ojala kromě YouTube zmínila i některé další systémy, kterým by informační profesionálové měli věnovat pozornost – SlideShare [9] a Flickr [10]. Věnovala se také tzv. sociálnímu vyhledávání (social search), tj. tagům, folksonomiím, volně tvořeným klíčovým slovům, podtrhla také uplatnění oblíbenosti jako měřítka kvality, komentářů a sdílených zdrojů (Digg [11], Reddit [12], Del.icio.us [13] atd.) a možnost využit platformu wiki i pro sdílení interních informací. V souvislosti s webem 2.0 vyvstává pro informační profesionály nutnost hledat odpověď na otázku, jak moudrá je moudrost davu, tj. do jaké míry jsou tyto zdroje spolehlivé.

Podle M. Ojaly patří již i koncept tzv. hlubokého či neviditelného webu (invisible, deep web) minulosti – neviditelný web se stává viditelným. Paradoxem je, že většina informací zůstává skryta – např. dokumenty dostupné na základě systému pay-per-view (tj. platby za zhlédnutí), dokumenty šířené pirátsky apod. Informační profesionálové mají výhodu v tom, že umějí používat pokročilé možnosti vyhledávání či specializované databáze.

Nové produkty nabízené na informačních trzích nejsou často orientované přímo na informační profesionály, ale často se jedná o produkty určené pro prodej a marketing, aplikace určené pro administrativní zázemí či nástroje pro podnikové vyhledávání (enterprise search). Jsou tak v řadě případů nabízena řešení, ne vždy však řešení problému, se kterým se potýká konkrétní firma.

M. Ojala se ve svém vystoupení také zabývala vyhledávači – poznamenala, že dochází ke konsolidaci tohoto trhu (Google např. koupil systémy Blogger a YouTube, Microsoft se snaží získat vyhledávač Yahoo!, MySpace je vlastněn mediálním magnátem Rupertem Murdochem). Informační profesionálové se proto v praxi setkávají s nutností sledovat změny ve vlastnictví řady služeb a systémů a musejí se vypořádat s vlivem změny vlastnictví na jejich funkčnost. Dochází také k fragmentaci, mizí koncept tzv. one-stop shop, při vyhledávání je potřeba navštívit více míst. Důsledkem naznačeného vývoje je skutečnost, že nalézt informaci trvá déle (avšak ti, kdo nejsou informačními profesionály, se domnívají, že je tomu právě naopak).

Uplatňuje se také personalizace – vyhledávání (resp. jeho výsledky) by měly být relevantní pro konkrétního uživatelé (vyhledávače „vědí“, kde uživatel je). Informační profesionálové se mohou ptát, zda to znamená, že vyhledávače se budou věnovat pouze vývoji produktů pro koncové (resp. konečné) uživatele.

Pokud se týká vyhledávání netextových informací, lze konstatovat, že na poměr přesnosti a úplnosti se většinou nedá přiliš spoléhat, navíc vyhledávače se většinou nezaměřují na vyhledávání zvukových a obrazových informací. Ty nejsou ani zachyceny bibliograficky, navíc je často otázkou, kdy byla příslušná data pořízena. M. Ojala uvedla příklad, kdy je v aplikaci Google Earth zachycen dům se psem, přičemž pes je již tři roky po smrti. Zmínila také vizualizaci výsledků vyhledávání, kterou poskytují např. systémy Grokker [14], Kartoo [15], ManyEyes [16], Swivel [17] či Data 360 [18].

Pro současnou dobu je také typická přeměna minulosti v přítomnost – dokladem je např. Internet Archive [19] či blog z první světové války [20], dále např. digitalizační projekty. Díky tomu jsou dnes nalezitelné informace, které byly dříve dostupné pouze velmi obtížně.

Na druhou stranu vzniká informační přetížení (information overload), které vede k tomu, že informace mohou být přehlíženy (information overlook). Informační profesionál by si měl vždy být vědom, že je nutné provádět vyhledávání ve více zdrojích a typech zdrojů, že není podstatné, v jakém formátu je informace nalezena, a že (navzdory fámám) není vše dostupné na internetu.

Počítače se staly součástí každodenního života, nejsou využívány pouze pro pracovní účely. Rozvíjejí se mobilní technologie a využívání sítí typu FaceBook [21], MySpace [22] či LinkedIn [23]. M. Ojala shnula svou přednášku do následujících bodů:

• každý může vyhledávat na webu,
• ne každý to ovšem umí dobře,
• efektivní vyhledávání vyžaduje porozumění zdrojům a také technice vyhledávání,
• je nutné kombinovat informace z interního i externího prostředí (v podnicích)
• a uplatňovat kritické myšlení a periferní vidění.

Zdůraznila také informační imperativ – nalézt přesné, spolehlivé, aktuální a relevantní informace. Tyto informace lze pak transformovat do tzv. intelligence.

M. Ojala odpovídala také na dotazy účastníků konference – jeden z nich se týkal vzdělávání informačních profesionálů (ve své odpovědi přednášející zdůraznila význam získávání informací na odborných akcích a samostatné studium), druhý pozice informačního profesionála v organizaci (podle přednášející záleží na konkrétní organizaci, informační profesionál by v každém případě měl být blízko osobám, které potřebují informace – např. ve farmaceutickém průmyslu se může jednat o vědce a pracovníky marketingu).

Přehled trhu informačních služeb v ČR [Survey of information services market in the Czech Republic]

Dagmar Vránová, EPMA – Agentura pro evropské projekty a management, Praha

[24]

D. Vránová, která od roku 2006 působí jako ředitelka pro strategický rozvoj ve společnosti EPMA, ve svém příspěvku nejprve uvedla, jak chápe obsah pojmu trh informačních služeb. Služby nabízené na tomto trhu charakterizuje společný cíl – tím je podpora růstu organizací; služby mají vést k jejich lepší výkonnosti, prosperitě a posilovat jejich konkurenceschopnost. Obsah je o něco důležitější než forma poskytovaných informací. Většinou se jedná o placené služby, které jsou založeny na existenci nabídky a poptávky. Součástí informačního trhu však jsou i informace poskytované zdarma – trh placených informačních služeb ovlivňují, někdy i narušují. Přednášející také zdůraznila, že informace jsou vnímány jako výrobní faktor či činitel. Z výše uvedeného plyne, že trh informačních služeb je zaměřen na informace, které mohou firmám pomáhat k rozvoji jejich podnikání, aktivit atd.

Pokud se týká trhu zaměřeného na informační obsah, lze konstatovat, že v ČR neexistuje zvláštní regulace tohoto trhu ze strany státu – tento trh však ani nemá žádnou zvláštní státní podporu. Poskytovateli informací jsou veřejný a soukromý sektor. D. Vránová v této souvislosti upozornila, že v české legislativě není přesně vymezeno, co je míněno tzv. veřejnými službami – z podstaty věci však vyplývá, že jsou poskytovány na základě politických opatření a ze zákona, mají přispívat k obecnému blahu a prospěchu.

Veřejný sektor vytváří velké množstí informací, které mohou být využívány i podniky. Důležitou roli v tomto směru hraje zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Naposledy byl novelizován v roce 2006 – touto novelou byla do zákona začleněna evropská směrnice o opakovaném využívání informací veřejného sektoru.

D. Vránová se poté zabývala otázkou, jak mají státy nakládat s informacemi vzniklými při plnění veřejných služeb a jak mohou být tyto informace znovu využívány. Mohou existovat např. speciální zákony pro knihovny, mediální zákon atd. Zároveň je potřeba dodržovat další obecně platné právní předpisy, zejména zákon na ochranu osobních údajů, autorský zákon, obchodní zákoník atd.

Pokud se týká typologie informačního trhu, lze konstatovat, že existuje řada možností, jak se na tuto problematiku dívat – informační trh může být členěn podle obsahu, distribučního kanálu, formy, média, ceny, ale také např. z hlediska pohledu příslušnosti poskytovatele informačních služeb (tj. lze rozlišovat informační služby veřejného a privátního sektoru).

Veřejný sektor jako celek je jedním z největších producentů informací (je však nutné podotknout, že neexistují jednotné definice veřejného sektoru). Mezi výrazné trendy patří trendy otevírání se veřejnosti a snadnost publikování informací prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Informace jsou poskytovány dvěma hlavními způsoby – na základě žádosti a publikováním (mj. elektronicky). D. Vránová v této souvislosti upozornila na iniciativu CzechPSI Watch [25] (tato iniciativa má příznačně ve svém logu psí oči), která se zaměřuje na otázky znovuvyužití informací produkovaných veřejným sektorem. Může se jednat např. o data z obchodního rejstříku či statistická data. I veřejný sektor při zpřístupňování informací může uplatňovat určitou poplatkovou politiku – příkladem mohou být výpisy z katastru nemovitostí. V tomto případě se však neřídí nabídkou a poptávkou, ale politickými rozhodnutími.

D. Vránová podotkla, že do služeb veřejného sektoru se zařazují i služby knihoven a rovněž veřejnoprávní média (média veřejné služby), tj. Český rozhlas, Česká televize (fungují na principu koncesionářských poplatků) a ČTK (ta v podstatě funguje na tržním principu).

Pokud se týká informačních služeb poskytovaných privátním sektorem, lze konstatovat, že snahou jejich poskytovatelů je nabízet tyto služby v uživatelsky přívětivém rozhraní (tj. tak, aby jejich využívání bylo pro uživatele pohodlné). Podstatnou charakteristikou je samozřejmě kvalitní informační obsah – ten může být originální či převzatý; často je také originální obsah vytvořen s využitím již existujícího obsahu. Uživatel tak získává informační služby s přidanou hodnotou.

Ve firmách jsou využitelné zejména tyto tři kategorie informací: informace o ostatních firmách, informace o sektoru, v němž firma působí, a informace o teritoriu. Existují samozřejmě různé bariéry rozvoje informačních služeb, a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky.

Tipy pro úspěšné využití CI ve vaší firmě [Competitive Intelligence Best Practices for Global Companies]

Rainer Michaeli, DIE DENKFABRIK / Institute for Competitive Intelligence (ICI), Německo

[26]

R. Michaeli, který je vlastníkem a zakladatelem Ústavu pro CI (Institute for Competitive Intelligence), nejprve stručně naznačil, co rozumíme CI. Akademická odpověď na otázku, co je CI, by mohla znít tak, že se jedná o analytický proces, během něhož jsou různorodá data týkající se společností, průmyslového odvětví a trhu přeměňována do využitelného strategického poznání o postavení, výkonnosti, schopnostech a záměrech cílových společností. Důležité je vždy vědět, co (jaké informace) hledáme. R. Michaeli poznamenal také, že CI se může pyšnit dlouhou historií (uvedl i několik významných historických osobností, které jsou v této souvislosti často zmiňovány – Sun Tzu [27], Carl von Clausewitz [28], M. Porter [29] a R. D’Avini). Podle přednášejícího neexistují sice jediné nejlepší praktiky, které by v oblasti CI mohly využít všechny firmy ve všech konkurenčních prostředích, existuje však společné východisko pro definici struktur a přístupů, které je využitelné v řadě firem. Začíná-li firma s CI, není vhodné se hned od počátku snažit o perfektnost. Řešení pro CI nelze implementovat přes noc, navíc pro různé firmy se hodí různé modely realizace CI (osamělá hvězda, guerillové pojetí CI, ostrůvky CI, centrum pro CI). Není potřeba a není ani vhodné, aby CI ve všech případech dospělo až do fáze vytvoření samostatného centra pro tuto oblast, jak R. Michaeli doložil několika konkrétními případovými studiemi firem - Lycos Europe GmbH (model osamělé hvězdy), Infineon AG (model ostrůvků CI) či BASF Engineering Plastics (model centra pro CI). Uvedl také charakteristiky propracovaného vzdělávacího programu pro profesionály v oblasti CI, a to podle J. Herringse (byly zveřejněny v roce 2006 v č. 3 9. ročníku časopisu Competitive Intelligence Magazine).

Pro úspěšnou realizaci CI je podle R. Michaeliho důležité:

• vytvořit a udržovat informační sítě (zdrojem skutečně důležitých informací jsou lidé),
• získat podporu od dalších organizačních složek podniku (některé z nich již mohou vykonávat některé činnosti, které spadají do CI),
• být odborníkem v oblasti informačního managementu (důležité je využití informačních a komunikačních technologií),
• určit stupeň důvěrnosti produktů CI (R. Michaeli doporučuje vytvoření jednoznačné politiky pro šíření výstupů z CI),
• implementovat postupy pro eskalaci (zjištěné poznatky nejsou užitečné, pokud o nich nikdo neví),
• vytvořit dobře informovaný tým pracovníků (s různou kvalifikací a specializací),
• propojit výstupy z CI do sféry strategického rozhodování
• a řídit výkon organizační složky zabývající se CI (s využitím metody scorecard).

R. Michaeli doporučil vždy se zaměřovat na konkrétní činnost a cíl, tj. plnit úkoly, které jsou zvládnutelné, a ne se snažit o vše zároveň. Zmínil také problematiku počítání výnosu ze zpravodajství (ROI, return on intelligence).

Blok Informace jako konkurenční výhoda II.

Market intelligence – cesta k poznání trhu [Market Intelligence : Method to Understand the Market]

Petr Šmíd, Consulting České spořitelny, a.s., Praha (spoluautor příspěvku: Milan Kálal z téže instituce)

[30]

P. Šmíd se ve svém příspěvku zabýval pojmem market intelligence (MI) – upozornil, že často dochází k zaměňování MI za monitoring trhu. MI používá nejenom data z výzkumu, ale i databáze a další typy zdrojů. Lze ji charakterizovat jako způsob práce s daty a informacemi na velmi vysoké úrovni. Základem MI je standardizovaný systém sběru dat z řady různých zdrojů a jejich komplexní analýza zaměřená primárně na budoucnost. Lze identifikovat průnik MI s CI a BI (business intelligence). Při objasňování obsahu MI přednášející využil i klasickou pyramidu data – informace – znalosti, doplnil ji však o akci (nacházející se na vrcholu pyramidy).

Ukazuje se, že dosud často používané jednodoché výstupy v podobě tabulek a základních zpráv jsou již naprosto nedostačující – společnosti vyžadují komplexní řešení a kontinuální zdroj informací.

MI pracuje s interními i externími daty, využívá tvrdá data (obchodní výsledky) i data měkká (marketingový výzkum). V pojetí MI je trh rozčleněn do pěti základních elementů (v angličtině pěti C): společnost (company), konkurenti (competitors), klienti (clients), zákazníci (customers) a kontext (context). Výstupem z procesu zpracování dat je implementace získaných poznatků do praxe, do procesů.

P. Šmíd představil také systém AMIS (Advanced Market Intelligence System), který je vytvořen jako stavebnice a sleduje všech pět C. Příkladem výstupů, které poskytuje, je jednoduchý model optimalizace nastavení produktů.

Přednášející také zdůrazil, že hlavním výstupem z MI je systematizace toku informací do firmy, třešničkou na dortu pak může být právě model optimalizace umožňující nastavení parametrů produktů.

Nejspolehlivější italské zdroje pro obchodní informace [Italian best sources of market & business information]

Carla Vavassori Strategie & Innovazione Srl, Itálie (spoluautorka: Milena Motta z téže instituce)

[31]

C. Vavassori se ve svém příspěvku zaměřila na strukturu italského trhu, na italské a rovněž na vybrané evropské on-line zdroje, na legislativu týkající se ochrany soukromí a na CI v praxi.

Pro italský trh je charakteristický vysoký počet malých a středních firem – téměř 95 % firem působících v Itálii má méně než deset zaměstnanců. Typická je rovněž přítomnost řady poboček mezinárodně působících společností. Hlavním sektorem italské ekonomiky je sektor služeb, nejrozvinutějším regionem je pak severní Itálie.

Přednášející představila řadu významných italských informačních zdrojů z oblasti statistiky (ISTAT [32], SISTAN [33], STARNET [34]), z oblasti informací o firmách (CERVED [35], BORSA ITALIANA [36], INFOIMPRESE [37]) a o průmyslu (UNIONCAMERE [38], INSTITUTO TAGLIACARNE [39], CONFINDUSTRIA [40]). Přiblížila také další zdroje obchodních informací (Il Sole 24 ORE [41], Milano Finanza [42], Il Mundo [43], hlavní deníky) a rovněž upozornila na další zajímavé internetové prezentace (italského senátu [44], poslanecké sněmovny [45] a ministerstva vnitra [46]). Zmínila také různá sdružení (sdružení farmaceutického průmyslu [47], stavebního průmyslu [48], strojírenství a automatizace [49] či sdružení bank [50]).

Z evropských informačních zdrojů byly zmíněny např. EUROSTAT [51], ISI [52] (International Statistical Institute), ClickZ Stats [53], AMADEUS [54] či OneSource [55].

C. Vavassori také upozornila, že italská legislativa týkající se ochrany soukromí patří k nejvíce restriktivním v Evropě (např. citovat výroky osob je možné pouze s jejich písemným souhlasem). Zajímavostí také je, že registraci firem v Itálii provádějí tamní hospodářské komory.

KASI – řešení pro koordinaci analýzy a sdílení informací [CIAD – the Solution for Coordinated Analyses and Sharing of Information]

Tomáš Vejlupek, SCIP CZECH, Praha

[56]

T. Vejlupek se nejprve vyjádřil k terminologickým otázkám diskutovaným v předchozích příspěvcích – podle jeho názoru by nejvhodnější bylo vypustit různé přívlastky a používat pouze výraz intelligence (ten má v angličtině dvojí význam – znamená produkt i proces). Dále upozornil na nutnost uvědomit si existenci propasti mezi vlastníky/držiteli znalostí (knowledge owners) a těmi, kdo rozhodují (decision owners). Nepřekvapí proto, že jeden z projektu sdružení SCIP CZECH si kladl za cíl navrhnout technologickou platformu, která by podporovala proces CI ve firmách. Na projektech sdružení spolupracuje s vysokými školami, zejména s ČVUT a VŠE.

T. Vejlupek podtrhl, že informace o sobě nemá valnou hodnotu, dokud se její obsah (význam) nedostane do kontextu s obsahem dalších informací. Ten může být objektivní (organizace, lidé, místa, události, věci - produkty, témata, vztahy) a subjektivní (obchodní - sdílený a individuální).

Význam Competitive Intelligence – řešení od společnosti Thomson [The importance of Competitive Intelligence – The Thomson Solution]

Daphne Grecchi, Thomson Scientific, Velká Británie

[57]

D. Grecchi nejprve stručně představila firmu Thomson Corporation, jejíž součástí je Thomson Scientific (Thomson Corporation má 40 000 zaměstnanců ve 45 zemích a 20 milionů zákazníků ve více než 130 zemích a má vedoucí postavení na globálním informačním trhu). Poté se zaměřila na možnosti využití patentových a souvisejících informací v inovačním procesu a v oblasti CI. Z konkrétních důvodů, proč je výhodné vyhledávat patentové informace, uvedla mj. skutečnost, že díky vyhledávání těchto informací je možné zabránit duplikaci úsilí v oblasti výzkumu a vývoje a že je rovněž možné zabránit porušení existujících patentů.

Následně na případové studii (technologie lopatek rotoru v helikoptérách AgustaWestland) prakticky přiblížila možnosti vyhledávání patentových informací.

Competitive Intelligence v Chemosvit a.s. [Competitive Intelligence in Chemosvit a.s.]

Peter Ovšanka, Chemosvit a.s. (spoluautorka: Anna Diačiková z téže společnosti)

[58]

P. Ovšanka nejprve uvedl několik definic a charakteristik CI. Výstupem CI jsou informace analyzované do té míry, že je na jejich základě možné učinit rozhodnutí. CI je také možné vnímat jako nástroj, který může manažery včas varovat před hrozbami a upozorňovat je na příležitosti. Důležitou charakteristikou CI je schopnost vidět mimo vlastní společnost. Přednášející také zdůraznil, že CI je disciplína založená na etických základech. Podtrhl také význam zpětné vazby v průběhu celého cyklu CI (plánování a řízení, sběr dat, analýza, distribuce, to vše na základě potřeb).

CI je ve společnosti Chemosvit pokládána za velmi významný prvek – ostatně dlouhodobým cílem Chemosvitu je vybudování udržitelné konkurenční výhody. Výstupy z CI jsou využívány při tvorbě strategie společnosti. Hlavní aktivity v oblasti CI v Chemosvitu zahrnují mj. monitoring aktuálních aktivit a strategií konkurentů, monitoring zákazníků a dodavatelů, vytváření podkladů pro budování strategie a predikci trendů, dále pro marketing a podporu prodeje a ochranu a využívání duševního vlastnictví. Informace vzniklé v rámci CI jsou průběžně posílány vrcholovému vedení firmy. Ke sběru dat jsou využívány primární i sekundární zdroje, je např. monitorováno více než 40 tištěných periodik z řady zemí.

Příležitosti Web 2.0 pro Competitive Intelligence [Web 2.0 opportunities for competitive intelligence purposes]

Richard Papík, Univerzita Karlova v Praze – Ústav informačních studií a knihovnictví (spoluautorka: Vendula Papíková, Centrum biomedicínské informatiky, Ústav informatiky Akademie věd ČR, v.v.i., Praha)

[59]

Také R. Papík ve svém příspěvku stručně charakterizoval CI, a to jako zjišťování, shromaždování, analyzování a vyhodnocování informací za účelem zajištění konkurenceschpnosti. Uvedl také návaznost CI na původní vojenské zpravodajství (military intelligence) – nepřekvapí proto, že je vhodné nedat o sobě vědět a přitom získat spoustu informací. Pokud se CI zabývá i konkurent, je možné hovořit o tzv. counter-competitive intelligence.

R. Papík také zdůraznil, že získávání informací z otevřených zdrojů a jejich následné vyhodnocování je často účinnější než neetické metody špionáží apod. Přednášející rovněž uvedl příklad soutěže CIA a malých brokerů, která se odehrála v roce 1995 a která spočívala v tom, že soutěžící měli zjistit co nejvíce informací o Burundi (CIA v této soutěži prohrála).

Dále se již věnoval oblasti webu 2.0 – ten se v CI nejvíce projevuje v oblasti shromažďování informací (v rámci zpravodajského cyklu). Budoucnost přednášející vidí v kolaborativních systémech. K naznačení možností využití webu 2.0 pro oblast CI využil jako případovou úlohu vyhledávání informací o léku proti hepatitidě B, jehož autorem je Antonín Holý (lék nese název Hepsera).

Zmínil rovněž různé verze databáze Medline, systém BioWizzard [60] či LinkedIn [23]. Doplnil také, že zatímco Američané často využívají služeb informačních brokerů, český uživatel zatím často shání informace přes známé a není zvyklý za informační služby platit.

Řízení zpravodajského systému ve Skupině Unipetrol [Managing of Intelligence System at the Unipetrol Group]

Petr Dudek, Unipetrol Services, s.r.o., Praha

[61]

P. Dudek, který v Unipetrolu působí jako informační analytik již od roku 1996, nejprve představil Skupinu Unipetrol, aby byl zřejmý rozsah projektu zpravodajského systému, geografické informační požadavky a také typy sledovaných informací (mj se jedná o sledování ropy a dalších energetických surovin, dále základních petrochemických komodit, polymerů, hnojiv a čerpacích stanic). Do projektu se v roce 1997 zapojily čtyři firmy, v roce 2008 se jich účastní již třináct. Před implementací projektu byla provedena analýza a studie proveditelnosti, během implementace pak instalace technologií a informačních zdrojů, rovněž byla vytvořena pravidla pro používání systému a informačních zdrojů a proběhla školení uživatelů. Po implementaci byly vyhodnocovány statistiky využívání systému, systém byl dále propagován (mj. v rámci pravidelných seminářů) a dále upravován na základě potřeb a požadavků uživatelů. Od let 2006/2007 je systém dostupný nejenom ve WAN, ale i přes virtuální privátní síť (VPN). Mezi trendy patří změny preferovaných médií a způsobů využívání informací, dochází k technologickému rozvoji, systém je stále více personalizován, na důležitosti získává mobilní přístup k informačním zdrojům.

Blok Obchodní, manažerské a marketingové informace – kam pro ně? I.

EBR – Obchodní rejstřík Evropské unie a další iniciativy spolupráce v této oblasti [EBR – European Business Register and Other Initiatives in Company Registry Cooperation]

Vito Giannella, European Business Register EEIG, Brusel, Belgie

[62]

Nejprve V. Giannella shrnul způsoby obchodní registrace v jednotlivých zemích: starají se o ni soudy, obchodní komory nebo úřady (např. ve Skandinávii a anglicky mluvících zemích). V závislosti na registrující instituci se liší i poskytované informace.

Následně byl představen Obchodní rejstřík Evropské unie – European Business Register [63], jehož cílem je poskytovat přístup k informacím na evropské úrovni (je můstkem mezi jednotlivými evropskými rejstříky) a nezávisle na jazyku (uživatel má možnost vybrat si jazyk i písmo pro komunikaci – včetně azbuky). Tento obchodní rejstřík vznikl v roce 1992 a zapojilo se do něj 21 evropských zemí (včetně zemí mimo Evropskou unii, naopak např. Portugalsko do tohoto rejstříku zapojeno není) a poskytuje online informace o zhruba 18 miliónech registrovaných subjektech.

Dalším představeným projektem byl projekt BRITE (Business Register Interoperability throughout Europe [64]), který se snaží usnadnit zakládání firemních poboček v zahraničí a zároveň poskytovat informace o souvislostech mezi jednotlivými společnostmi (mateřskými a dceřinými společnostmi). V důsledku to znamená, že je-li zlikvidována mateřská společnost, měla by se tato informace ukázat i v obchodním rejstříku země, kde působí dceřiná společnost.

Na závěr V. Giannella pohovořil o jedinečném identifikátoru subjektu REID (Registered Entity Identifier).

Bureau van Dijk Electronic Publishing a FACT-CRS [Bureau van Dijk Electronic Publishing and FACT-CRS]

Rudolf Čevela, Bureau van Dijk EP, Bratislava (spoluautor: Thomas Van der Ghinst, Bureau van Dijk EP, Londýn)

[65]

R. Čevela z belgické společnosti Bureau van Dijk, která patří mezi přední poskytovatele obchodních informací dostupných v elektronické podobě, představil databáze, které tato firma produkuje. Patří mezi ně následující produkty:

• Amadeus – obsahuje informace o deseti milionech evropských firem, které jsou díky 31 smluvním dodavatelům získávány z výročních zpráv. Data, která jsou měsíčně aktualizována, jsou dostupná na DVD nosičích nebo on-line, a to až s desetiletou retrospektivou.
• Ruslana – jedná se o databázi shromažďující informace o ruských a ukrajinských společnostech.
• Bankscope – databáze obsahuje informace o více než 28 tisících bankách z celého světa. Je dostupná na DVD (24 aktualizací ročně) nebo on-line s týdenní aktualizací.
• Zephyr – databáze obsahuje informace o fúzích, která je denně aktualizována.
• Orbis – tato globální databáze obsahuje informace o 40 milionech společností, a to včetně bank a pojišťoven.
• Qin – tento produkt poskytuje informace o 300 tisících čínských společností.
• Mint Global – tento produkt zastřešující všechny databáze není určen pro odborníky, ale pro koncové uživatele. Obsahuje finanční analýzy, zprávy, zprávy z Financial Times, agentury Reuters, informace z databáze Zephyr, naskenované výroční zprávy atd.

T. Van der Ghinst pohovořil o webové aplikaci FACT, která se používá pro geomarketing. Uživateli stačí uživatelské jméno a heslo a může začít s vytvářením ratingové analýzy, modelovat, je využitelný pro rating bank. Uživatelské rozhraní této aplikace lze přeložit do jakéhokoliv jazyka. Tento nástroj používá např. Credit Suisse, Allianz nebo Bank of Tokyo.

Kde a jak prověřit obchodní partnery [Where and How We Can Verify Our Business Partners]

Katarína Šebejová, Trend Holding, spol. s r.o., Bratislava

[66]

K. Šebejová přirovnala prověřování obchodního partnera k preventivní prohlídce u lékaře – obojí je stejně nutné a umožňuje předcházet problémům. Musí se to ale dělat pravidelně. Informace, které by nás měly zajímat, rozdělila na registrační (identifikační číslo, kde firma sídlí, její právní forma, statutární zástupci atd.), finanční (platební informace) a aktuality z novin. Základní zdroje pro získávání těchto informací rozdělila na:

• veřejné (veřejné registry, věstníky, veřejné databáze apod.)
• a komerční (komerční databáze, průzkumy trhu, neveřejné registry, zejména bankovních institutů).

Ze zajímavých zdrojů zmínila registr ekonomických subjektů, který je na internetu zpřístupněný zdarma, registr Úřadu průmyslového vlastnictví, notářský registr práv, soupis daňových dlužníků nebo seznam dlužníků sociálního pojištění. Na závěr shrnula výhody komerčních zdrojů, mezi které patří přidaná hodnota, sofistikované propojení veřejných zdrojů a např. možnost vyhledávání přes IČO.

Nové typy informací pro marketing a obchod [New Types of Information for Marketing and Sales]

Lenka Mynářová, DATAMAR, Ostrava

[67]

L. Mynářová ve svém velmi živém příspěvku nejprve pohovořila o marketingových informacích, zdůraznila jejich stále důležitou roli při rozhodování, ale vyjmenovala i změny, kterými prošly: první důležitou změnou je rychlost (máme málo času na zpracování informací), dále dostupnost a kvalita zdrojů, která se výrazně zlepšila, informace jsou komplexnější. Změnil se i způsob práce s informacemi. Dále uvedla, že informace potřebuje manažer ve srozumitelné podobě, ideálně by to mělo být jedno číslo (např. se může jednat o odpovědi na otázky typu Za kolik koupíme obchodní značku? Jaká je její marketingová hodnota? Kolik vygeneruje za pět let tržeb?).

Marketingové informace jsou klíčové hned zpočátku, kdy vytváříme strategický plán (pomáhají nám ujasnit si, na jakém jsme trhu, jací jsou naši zákazníci), což je při zakládání firmy zásadní. Zároveň marketingové informace definují předpoklady, na kterých strategii založíme. Zde L. Mynářová důrazně připomněla důležitost informací o globálním trhu a dodala, že předpoklad, že globální trh nás v České republice nemusí zajímat, je zcela mylná domněnka, která může mít fatální následky. Jako důvod uvedla, že řada zahraničních firem se založením své pobočky v České republice otálí a čeká na zavedení jednotné měny euro. Až se tak stane, vstoupí na trh a budou (možná i levnější) konkurencí našich firem, s čímž je nutné počítat.

Dále L. Mynářová uvedla, že je velmi důležité sledovat „tahouny“ (drivers) trhu. Nyní jsou to v České republice granty Evropské unie. Mnoho českých firem je na těchto grantech založeno, co se s nimi ale stane zhruba v horizontu šesti let, kdy tyto granty v ČR skončí?

Mynářová shrnula základ úspěchu: jsou jím kreativní lidé a informace, přičemž jedno bez druhého se neobejde.

Kreditní skóre pro každou firmu ČR? [Credit Score for Each Czech Company?]

Michael Babka, Creditinfo Czech Republic, s.r.o.

[68]

Kreditní skóre je významným podkladem pro rozhodování o solventnosti a spolehlivosti firemních partnerů a zákazníků, přičemž žádná firma není tak malá, aby jí kreditní skóre nemohlo být přiděleno. Při vytváření kreditního skóre je důležitá např. pravděpodobnost nesplácení – jedná se o statistické modely předvídající budoucí chování dlužníka na základě chování podobných dlužníků v minulosti. Platí pravidlo, které říká, že čím více máme dat o společnosti, tím jednodušeji se se kreditní skóre stanovuje. Pro určování skóre se používají následující informace: činnost firmy, její právní forma, počet zaměstnanců, kapitál, počet provozoven, zastoupení žen atd. České firmy mají některá specifika oproti zemím západní Evropy: neplatí zde závislost na době existence firmy a velikosti firem (dáno historickým vývojem – zakládáním firem až po roce 1989).

Business informace na VŠE [Business Information at University of Economics]

Ivana Svobodová, Vysoká škola ekonomická v Praze

[69]

I. Svobodová, která přednáší na VŠE, představila databáze, které mohou studenti a zaměstnanci této vysoké školy využívat pro účely výuky, vědy a výzkumu.

Blok Obchodní, manažerské a marketingové informace – kam pro ně? II.

Internet jako zdroj relevantních a kvalitních informací [The Internet as a Source of Relevant High-Quality Information]

Karen Blakeman, RBA Information Services, Velká Británie

[70]

K. Blakeman, nezávislá konzultantka, která pracuje v oblasti informačního průmyslu více než dvacet let, nejprve upozornila, že různé fámy a mýty s námi byly vždy. Jako příklad uvedla Isaaca Newtona, na kterého ve skutečnosti nikdy jablko nespadlo, přestože to dodnes všichni tvrdíme.

Následovalo shrnutí kritérií kvality informace. Měli bychom si všímat následujících věcí:

• Jak informaci najdu? (Prostřednictvím Googlu? Ve zdroji, který mi doporučil kolega?)
• Kdo je vydavatelem nebo poskytovatelem informace?
• Doporučují stránky ostatní (např. obchodní sdružení nebo odborníci z oboru)?
• Jakou podobu má doména?
• Kdo je držitelem webových stránek (doporučila ověření na adrese http://www.domaintools.com/ [71], příklad viz obrázek)?

[72]

Příklad vyhledání domény ikaros.cz [73] na adrese http://www.domaintools.com/ [71]

• Jaké je datum aktualizace? (K. Blakeman upozornila, že můžeme nabýt dojmu, že je stránka denně aktualizována, ve skutečnosti se však datum může měnit automaticky; uvedla rovněž příklad vyhledávače Google Scholar, který přejímá libovolné datum z textu a uvede ho jako datum zveřejnění, díky čemuž lze vyhledat dokumenty zveřejněné roku 2030)

K. Blakeman představila blogy a dala je do souvislosti s ověřováním kvality informace: i zde je vhodné ověřit autora, přičemž uvedla, že tito lidé bývají značně upřímní. Krátce zmínila i wikis, které jsou známy svou editovatelností. Velmi nám pomůže, budeme-li sledovat v historii, kdo a kdy tyto stránky editoval. Kvalita informací poskytovaných formou tzv. mashups (jedná se o způsob, jak lze kombinovat dva a více zdrojů informací) je přímo závislá na kvalitě jednotlivých kombinovaných zdrojů (K. Blakeman zde kritizovala např. Google Maps, který vyhledá tři pivnice v ulici, kde jich je evidentně třináct).

Široká nabídka obchodních informací od společnosti ProQuest [ProQuest Business Resources – the Long Path of Business Information]

John Tsihlis, ProQuest, Velká Británie

[74]

Nejprve J. Tsihlis uvedl, že lidé stráví 15 až 35 % pracovní doby vyhledáváním informací, a to většinou prohledáváním webu, kde obvykle najdou nekvalitní informace. Proto se firma ProQuest snaží poskytovat důvěryhodné informace a velkou pozornost věnuje indexaci, která vyhledávání relevantních informací značně ulehčuje a se kterou má tato společnost třicetiletou zkušenost (věnuje se jí 80 lidí). Následně představil produkty této firmy, které se oblasti obchodu a marketingu týkají. Patří sem databáze ABI/INFORM, ve které uživatel nalezne informace z 2 800 časopisů z oblasti obchodu (1 840 jich je plnotextových) od vydavatelů, jako je např. Springer, McGrawHill atd. Mezi další zdroje společnosti ProQuest patří např. Historical Annual Reports, Safari Business Books Online, Hoover’s Company Profiles nebo Banking Information Source.

On-line informace o právu a nejen pro právníky [Online Information about Law Not Only for Lawyers]

Danuše Spáčilová, Masarykova univerzita v Brně, Katedra právní teorie

[75]

D. Spáčilová, která se dlouhodobě zajímá o právní informační systémy, shrnula jednotlivé zákony, které se informační profese týkají (týkající se práva na informace, ochrany osobních údajů, elektronické komunikace atd.), uvedla jednotlivé zdroje pro čerpání informací (právní předpisy, soudní a správní rozhodnutí, technické normy, ochranné známky, články z elektronických časopisů, knihy, komentáře) a rozdělila informace na jednotlivé typy (informace o procesu vzniku právního předpisu, informace o textech platného práva, informace o aplikaci práva, informace o subjektech, společnostech).

D. Spáčilová dále konstatovala, že neexistuje žádný státem garantovaný a on-line bezplatně dostupný informační systém o právu. Pro vyhledání platných zákonů můžeme využít Portál veřejné správy [76], popř. webové stránky jednotlivých ministerstev, dalším vhodným zdrojem je systém ASPI [77], provozovaný komerční firmou.

Na závěr uvedla, že pouze 50 % občanů při tvorbě smlouvy kontaktuje právníka. Pokud patříme do druhé poloviny, doporučila využít vzorů smluv z placených zdrojů, které jsou značně kvalitnější než vzory dostupné volně na internetu.

Business Inteligence řešení založené na vyhledávání [Business Intelligence Built on Search]

Rolland Renner, FAST Search & Transfer (spoluautor: Pavel Kocourek, INCAD, Praha)

[78]

V příspěvku bylo představeno řešení Business Inteligence s názvem Adaptive Information Warehouse. Řešení vyvinula norská firma Fast Search & Transfer a využívají jej např. firmy Dell, IBM, Reuters, Factiva nebo Škoda Auto. Toto řešení umožňuje zaměstnancům firem jednoduchý a jednotný přístup k informacím, při vyhledávání je mimo jiné využívána i fuzzy logika.

Dlouhodobé uložení informací v systému SAFE pro jejich další využití [Long-term Preservation of Information in the DMS System of SAFE and Its Further Using]

Jan Mottl, AiP Safe, s.r.o., Praha

[79]

Systém SAFE umožňuje přehledné ukládání příchozí a odchozí pošty, evidenci smluv, vytváření klientských složek, ukládání informací z porad, úkolů, kontrolu plnění úkolů apod., přičemž tyto informace zařazuje do souvislostí (např. vidíme připojené dodavatelské smlouvy, návaznost na předchozí smlouvy). Každá tato informace se uživateli zobrazuje podle nastavení jeho práv, umožňuje sledovat seznámení se s informací (kontrola, jestli se zaměstnanec s danou informací seznámil nebo naopak kdo všechno danou informaci získal) nebo schválení získání informace.

[80]

Účastníci konference

Konferenci slavnostně zakončil V. Karen.

Poznámka: Autorkami fotografií jsou Klára Ehrlichová a Linda Skolková.