VOHLÍDALOVÁ, Věra. Na houpačce nejen s knihovnou. Liberec : Bor, 2007. 270 s. ISBN 978-80-86807-48-5.

Věra Vohlídalová, bývalá ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci [4], v roce 2007 vydala v nakladatelství Bor vzpomínkovou knihu Na houpačce nejen s knihovnou. Mísí se v ní soukromé rodinné vzpomínky Věry Vohlídalové s vývojem výstavby nové budovy knihovny v Liberci, po jejímž slavnostním otevření následoval vodopád podezření a nařčení ze zpronevěry. Snad by tato kniha mohla být zdrojem poučení i pro ostatní, kteří se zapojí do stavby nové budovy knihovny. Protože hranice mezi ušlechtilým činem a činem trestným se může někdy setřít.

Vohlídalová v knize s velkou láskou a nostalgií vzpomíná na rodiče, pobyt v Londýně (kde se během 2. světové války narodila), dětství v Liberci, základní školu i gymnázium. Téměř opomíjí studium vysoké školy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vystudovala knihovnictví. Naopak se dozvídáme o počátcích jejího profesního života, kdy ji po ukončení studia umístěnková komise vybrala jako první zaměstnání Univerzitní knihovnu v Praze, ale díky pomoci Libora Mrázka, tehdejšího ředitele liberecké knihovny, nakonec nastoupila do knihovny v Liberci. Po třech letech začala pracovat jako vedoucí Ústřední knihovny Vysoké školy strojní a textilní. Třináct let pak působila v knihovně Okresního ústavu národního zdraví. V roce 1990 uspěla v konkurzu na místo ředitelky Státní vědecké knihovny v Liberci (nynější Krajská vědecká knihovna), jíž byla až do roku 2001.

Nejdůležitějším a nejpalčivějším problémem, kterému musela V. Vohlídalová po nástupu do liberecké knihovny čelit, byl nevyhovující stav budovy, ve které se knihovna nacházela. Stavba měla problémy se statikou, proto začala situaci velmi rychle řešit. V prosinci 1997 byl položen základní kámen Stavby smíření – budoucí společné stavby pro knihovnu a synagogu postavené na místě, kde dříve stála synagoga vypálená během Křišťálové noci.

Moderní budova, která naplnila požadavky její ředitelky nejen na plnění veřejné, kulturní, vzdělávací funkce, ale je i přívětivým místem určeným pro každého uživatele, byla slavnostně otevřena přestřižením pásky 9. 11. 2000. Následovala řada ocenění, gratulací, zájem televize... 15. 1. 2002 se karta obrátila: bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání V. Vohlídalové obviněné z trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku (knihovna uložila státní dotaci na termínovaný vklad a z vydělaných financí (1,5 mil. Kč) nakoupila knihy, takové nakládání s finanční dotací je nepřípustné). V listopadu 2002 bylo zahájeno trestní stíhání V. Vohlídalové pro trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku (knihovna poskytla zhotoviteli výstavby zálohy přesahující 10 % objemu investičních výdajů stanovených pro každý rok, aniž by bylo provedeno věcné plnění, čímž došlo k opožděným platbám DPH; knihovna nevypsala výběrové řízení na zhotovení návrhu grafických prací orientačního systému knihovny; souhlasila se změnami ocelové nosné konstrukce a obvodového pláště stavby, čímž došlo k navýšení ceny oproti schválenému stavebnímu projektu).

Celá tato kauza byla ukončena až o tři roky později (v prosinci 2005), kdy byla V. Vohlídalová zproštěna obžaloby.

Se psaním vzpomínek V. Vohlídalové ze začátku pomáhala Vlaďka Sodomková, její vlastní zápisky jsou v textu odlišeny kurzívou. Fotografiemi a ilustracemi bohatě doplněná kniha je přibližně z poloviny tvořena přílohami: najdeme zde Deník o stavu prací na stavbě, který byl zasílán na Ministerstvo kultury ČR, dále články V. Vohlídalové, korespondenci, materiály soudu, pracovní materiály apod.

V roce 1996 V. Vohlídalová obdržela ocenění Polského svazu knihovníků, roku 2001 ocenění saského Svazu knihovníků, roku 2002 obdržela Kříž za zásluhy 1. třídy Spolkové republiky Německo, roku 2003 Zlatou medaily Technické univerzity Liberec. V roce 2005 byla se skupinou tisícovky žen nominována na Nobelovu cenu míru, ta jí však nakonec udělena nebyla.

[5]

[6] [7]

Krajská vědecká knihovna v Liberci

Autorem fotografií je Lukáš Rössler.