Revize normy ISO 3297 Information and documentation – International Standard Serial Number (ISSN) byla zahájena v roce 2003, po uplynutí pětiletého období pro platnost normy od posledního vydání v roce 1998. Mezinárodní pracovní skupina ISO/TC 46/SC 9/WG 5 pro revizi normy byla sestavena z odborníků organizací, které se přímo podílejí na tvorbě, implementaci nebo aplikaci systému ISSN, tj. ze zástupců národních středisek ISSN, reprezentantů významných vydavatelství – Bowker, Wiley, Elsevier, subskripčních agentur, distributorů a dodavatelů, souborných katalogů, systémů ISBN, DOI, ISTC, EAN (GS1) apod. Pracovní skupina se v letech 2004 až 2006 sešla k jednáním celkem šestkrát. V závěru roku 2006 byla revize normy ISO 3297 oficiálně ukončena přijetím textu (Draft International Standard) v hlasování členských zemí ISO. Dne 16. 8. 2007 byla norma ISO 3297:2007 ve 4. vydání publikována a zařazena do ISO katalogu [4].

Norma ISO 3297 byla celkově přeorganizována a aktualizována. Text byl rozšířen o nové definice (např. „continuing resource“, „ongoing integrating resource“), které předchozí vydání neobsahovalo. Hlavní novinkou, kterou norma uvádí, je zcela nová funkce ISSN, označená termínem linking ISSN (ISSN-L). V textu normy jí jsou věnovány odstavce 2.9 (Terms and definitions), 6 (Linking ISSN (ISSN-L) a zejména normativní příloha C (Linking ISSN) a informativní příloha E (Use of ISSN and ISSN-L with other identification and linking systems).

Hlavními východisky pro revizi normy se staly čtyři oblasti systému ISSN:

• Pole působnosti ISSN.
• Politika přidělování ISSN.
• Funkční součinnost mezi ISSN a ostatními identifikačními systémy a aplikacemi.
• Role a místo uživatelů ISSN v rozhodovacích procesech ISSN.

Jednání pracovní skupiny předcházel průzkum mezi stávajícími i potenciálními uživateli systému ISSN, kteří mohli inspirovat systém ISSN k dalšímu rozvoji. Na základě ankety, sestavené pracovní skupinou a rozeslané do knihoven, významných národních vydavatelských, distributorských firem a národních středisek ISSN, byl sestaven poměrně obsáhlý materiál, který ukázal výhody i nevýhody používání ISSN. Doložil, že další rozvoj systému je žádoucí. Zároveň i ukázal, že očekávání a požadavky různých uživatelských skupin na fungování systému jdou často proti sobě. Téměř hamletovská otázka „Jedno nebo více ISSN?“ pokračujícím zdrojům vycházejícím současně na několika nosičích rozdělila uživatele systému na dvě skupiny:

Jedna skupina vyjádřila požadavek, aby ISSN identifikovalo pokračující zdroj (PZ) jako „produkt“, tj. aby různá ISSN vyhověla potřebě prodejců, distributorů, předplatitelů atp. rozlišit ceny tištěných a elektronických verzí titulů se stejným názvem a obsahem. Výsledný návrh: Vychází-li PZ na několika nosičích současně, každá taková verze by měla mít vlastní ISSN. Tento požadavek v podstatě odpovídá dosavadní praxi.

Druhá skupina, zastupující potřeby služeb v digitálním prostředí, vyslovila požadavek naprosto opačný, totiž aby ISSN identifikovalo PZ vycházející současně na různých nosičích na globální úrovni názvu jako „content/obsah“, bez ohledu na nosič.Výsledný návrh: Pokračujícímu zdroji, který vychází na několika nosičích se stejným názvem přidělit jedno ISSN bez ohledu na nosič.

Návrhy na řešení tohoto problému většinou spočívaly v číselných nebo písmenných sufixech připojených k ISSN, které by rozlišily jednotlivé verze na různých nosičích. Tím by se však nežádoucím způsobem změnila struktura a délka ISSN. Bylo třeba najít řešení, které by nenarušilo osmimístnou numerickou strukturu čísla ISSN, ale vyhovělo oběma požadavkům najednou. Řešení se ukázalo v podobě nové funkcionality ISSN. Nová funkce byla nazvána „Linking ISSN“ a se zkratkou ISSN-L byla zapracována do normy.

Funkce „linking ISSN“

ISSN-L bude především plnit kolokační funkci. Použije se tehdy, bude-li třeba v databázích a službách digitálního prostředí odkázat na pokračující zdroj nebo jej vyhledat bez ohledu na druh nosiče, na kterém současně vychází (Print,CD-ROM, online apod.).

Bude povinným údajem každého záznamu v Registru ISSN.

Protože není dalším číslem/identifikátorem, nebude mít v Registru ISSN samostatný záznam.

Jak bude ISSN-L v Registru ISSN stanoveno?

Stanovení ISSN-L bude v pravomoci pouze mezinárodního nebo národního centra ISSN (retrospektivně bude stanoveno automaticky v rámci ISSN Registru) podle následujícího modelu:

ISSN přidělené pokračujícímu zdroji na jakémkoliv nosiči (včetně online) bude standardně fungovat jako ISSN-L (v příslušném poli pro ISSN-L).

Příklady:

Začne-li PZ vycházet/nebo vychází-li zároveň i na jiném nosiči, bude mít každá taková verze vlastní ISSN, ale v příslušném poli bude zaznamenáno její ISSN-L, tzn. ISSN spojené s prvním nosičem.

Příklad: PZ vycházející na více než jednom nosiči:

ISSN-L pro záznamy již uložené v Registru ISSN určí retrospektivně MC ISSN. Operaci provede automaticky přes spojové pole 776 („vychází na jiném nosiči“). Pokud záznam nebude obsahovat spojové pole 776, systém do pole ISSN-L přiřadí ISSN z pole 022. Pokud záznam pole 776 obsahovat bude, systém označí za ISSN-L to ISSN, které má nejnižší pořadové číslo (tj. které bylo přiděleno nejdříve) a současně doplní toto ISSN ke všem propojeným záznamům.

Bylo stanoveno, že ISSN-L se bude zapisovat do nově vytvořeného povinného podpole $l pole 022 (MARC 21), resp. podpole $f pole 011 (UNIMARC).

Každému pokračujícímu zdroji registrovanému v Registru ISSN bez ohledu na počet jeho nosičových verzí bude určeno pouze jedno ISSN-L. Pokud takový zdroj změní svůj název, resp. zaznamená tzv. velkou změnu názvu, záznam s novým ISSN bude obsahovat odpovídající ISSN-L podle následujícího schématu:

Jestliže se změní názvy všech nosičových verzí najednou (nejběžnější případ), každé verzi je přiděleno nové ISSN a zároveň je stanoveno i jejich nové ISSN-L.

Příklad: Změna názvu u všech nosičů zároveň:

↓
změna názvu všech verzí najednou
↓
nové ISSN-L
↓

Pro případ, kdy ke změně názvu dojde pouze u jednoho z nosičů, zdědí nový záznam s novým ISSN ISSN-L nezměněného názvu. V následujícím fiktivním případě ISSN-L titulu ABC (online).

Fiktivní příklad:

↓
změna názvu pouze jednoho nosiče
↓
původní ISSN-L
↓

změna názvu druhého nosiče
↓
nové ISSN-L
↓

Pravidla pro ISSN-L budou rozpracována v revidovaném vydání Manuálu ISSN.

Dostupnost ISSN-L

ISSN-L bude uživateli zpřístupněno několika různými způsoby:

• Formou služby, tzv. Look up service, kterou vyvine a zpřístupní MC ISSN.
• Přes Registr ISSN, kde každý záznam bude v příslušném poli obsahovat příslušné ISSN-L.
• Národní střediska ISSN budou sdělovat vydavatelům nově registrovaných titulů jejich ISSN-L.
• V samotné publikaci za předpokladu, že vydavatel bude mít zájem ISSN-L uvádět v publikaci doporučeným způsobem.

V informativní příloze norma poskytuje uživateli přehled možného užití ISSN a ISSN-L ve službách používajících globální identifikátory jako Open URL, DOI, URN, EAN a SICI v případech, kdy bude třeba odkázat na specifický nosič pokračujícího zdroje (papír, online, CD-ROM atd.), nebo odkázat na pokračující zdroj bez ohledu na nosič. Příloha normy uvádí vždy krátkou charakteristiku identifikátoru a užití ISSN/ISSN-L v jeho syntaxi a příklady.

Zveřejnění 4. vydání ISO 3297 v srpnu tohoto roku zastihlo Mezinárodní středisko ISSN i národní střediska v pilné práci na přípravě systému pro fungování Registru ISSN jako expertní databáze pro služby, které budou ISSN-L využívat. Pro retrospektivní stanovení ISSN-L je třeba ověřit, zda zdroje vycházející na několika nosičích jsou v Registru ISSN důsledně propojeny. Intenzivně se pracuje na revizi Manuálu ISSN, kde budou pravidla pro ISSN-L rozpracována. Systém ISSN se tak snaží co možná nejrychleji a nejefektivněji uvést novou funkci ISSN-L do praxe a naplnit tak očekávání svých uživatelů.