Od 20. září 2007 je v Národní knihovně ČR v Praze k vidění pravděpodobně největší rukopis světa – Codex Gigas. Fascinující 90x50,5 cm velká kniha Prahu navštívila po dlouhých 359 letech. Rukopis obsahuje 624 stran, na které byla použita kůže ze 160 zvířat. Nejznámější je list 290, na kterém je vyobrazen ďábel (od toho jiný název rukopisu – Ďáblova bible). K němu se vztahuje pověra o vzniku rukopisu: mnich odsouzený k smrti se chtěl ze svého trestu vykoupit tím, že knihu opíše za jedinou noc. Když ale zjistil, že to nestihne, pomohl mu ďábel, kterého pak z vděčnosti na zmíněnou stranu namaloval.

Rukopis je dílem jediné osoby, která si řádky asi sama linkovala, potom na ně psala a nakonec knihu i iluminovala. Odhaduje se, že to celé trvalo 20 až 30 let.

Rukopis je svázán do dřevěných desek pokrytých bílou kůží a ozdobených slepotiskem, dnešní vazba pochází ze začátku 19. století od stockholmského knihvazače, pravděpodobně ale použil původní desky.

Codex Gigas se skládá ze Starého zákona, dvou historických prací (Židovské starožitnosti a Židovská válka), jejichž autorem je Josephus Flavius, dále je zde Encyklopedie od Isidora, sbírka středověkých prací, Nový zákon, Kronika česká (první sepsaná historie českých zemí, jejíž autorem byl Kosmas). Mezi krátké texty patří Ponitenciál (příručka pro kněze), text o vyvolávání zlých duchů a Kalendář.

Tato velkolepá kniha vznikla pravděpodobně někdy kolem roku 1229 v benediktinském klášteře v Podlažicích ve východních Čechách. Opatství zde vzniklo kolem roku 1159 jako útočiště vypuzených černých mnichů. Nyní se na jeho místě nachází barokní bazilika svaté Markéty.

První zmínka o kodexu je z roku 1295 a to přímo na jeho deskách. Týká se zástavy rukopisu: podlažičtí benediktini knihu z nouze zastavili cisterciákům ze Sedlce, ale asi po deseti letech ji benediktini získali zpět, roku 1295 ji odkoupil opat Bavor z Nečtin pro Břevnovský klášter. Břevnov se tak stal novým domovem rukopisu, ale pouze na zhruba sto let. Aby mniši ochránili své cennosti během husitských bouří, odvezli je do Broumova. Místo bylo dobře zvoleno, Broumovský klášter se husitům nepodařilo nikdy dobýt. V Broumově zůstal rukopis zhruba 170 let, než se kolem roku 1590 zvěsti o jeho jedinečnosti donesly až k císaři Rudolfu II. Kodex mu daroval roku 1594 sám jeden z opatů, který se mu chtěl zavděčit. Jmenoval se Martin z Pravdovic, ale říkalo se mu příznačně Martin Korýtko.

Tak se Codex Gigas dostal do Prahy do sbírek Rudolfa II. Po jeho smrti byly jednotlivé exempláře převáženy do Vídně, Codex Gigas ale zůstal pravděpodobně kvůli své velikosti na Pražském hradě. Na konci třicetileté války došlo ke zvratu: 26. července 1648 byl švédským vojevůdcem Königsmarkem dobyt levý břeh Prahy. Vojáci švédské královny Kristiny se zajímali hlavně o sbírku Rudolfa II., čímž byl osud vzácného rukopisu zpečetěn. Jeho novým domovem se tentokrát již na trvalo stala královská knihovna ve Stockholmu.

Zdá se, že původ knihy je jasný, přesto ale zůstává otázkou, kde vzal mnich, který rukopis opsal, ke svému dílu předlohy. Je možné, že dílo vzniklo v jiném klášteře benediktinů a do Podlažic bylo převezeno. Další variantou je, že rukopis byl objednán přímo podlažickými mnichy a ti tak přispěli rukopisu tím, že do kalendáře dopisovali nekrology.

Jak bylo zmíněno v úvodu, Codex Gigas je k vidění v Národní knihovně ČR, konkrétně v Galerii Klementinum, a to od 20. září 2007 do 6. ledna 2008. Rukopis je zde vystaven ve speciální trezorové místnosti. Pro návštěvníky je otevřen na slavném 290. listu zobrazujícím ďábla. Vstupenky se rezervují prostřednictvím on-line systému Národní knihovny ČR [4] nebo přímo v recepci Galerie Klementinum. V úterý a v sobotu je možno rukopis vidět bez rezervace; každé pondělí pak mají pracovníci knihoven a zástupci institucí, které se na výstavě podílely, na výstavu vstup zdarma [5]. Čas prohlídky celé expozice je omezen na 60 minut, pobyt v trezorové místnosti je zkrácen na pouhých 10 minut.

Pokud rukopis nestihnete zhlédnout v Národní knihovně ČR, můžete si ho prohlédnout alespoň v naskenované podobě na stránkách věnovaných rukopisu [6], které vytvořila Národní knihovna Švédska.