Jak to děláte, že jsou Vaše „knihy“ živé? a Jak se můžu stát „čtenářem“? byly otázky často kladené těmi, co se o Živé knihovně doslechli ještě před jejím otevřením. „Knihy“ nejsou papírové bichle či útlé svazky, nýbrž lidé, kteří v naší společnosti zastupují menšiny. Jsou to ti, kteří čelí v každodenním životě mnoha předsudkům a to jen proto, že na rozdíl od nás, tj. „většiny“, mají jinou barvu pleti, vyznávají jiné náboženství či zastávají názory, s kterými se mnozí neztotožňují. Do kategorie „většiny“ nezapadají také kvůli svému zdravotnímu stavu, sociálnímu či profesnímu zaměření. Již cca před deseti lety, kdy jsem se touto oblastí začala zabývat, si kladu otázku proč.

Projekt Živá knihovna s podtitulem „Nesuď knihu podle obalu“ nabízí pohled na zmíněnou problematiku z trochu jiného úhlu. Přátelský dialog s „Knihou“ umožňuje poodhalit mýty a navyklé konvence, které nám byly a mnohdy stále ještě jsou předkládány. „Čtenáři“ zjistí, jestli se jedná o nevinně přijaté předsudky z generace na generaci nebo o podložená fakta. Knihovna otevírá možnost ověřit si, jestli se například některá média vyjadřují o menšinách pravdivě nebo jestli se jedná o kusé poctivě vytříděné informace opepřené trochou fantazií s cílem zaujmout a článek co nejlépe prodat.

V „Knize“ je možno listovat stránkami či zeptat se na to, co v běžné literatuře mnohdy nelze najít. V neposlední řadě „Kniha“ nabízí autentické odpovědi na tabuizovaná témata. „Výhodou je, že „Knihu“ nikdo necenzuruje, nikdo ji nemůže překroutit a zkrátit její názory a výroky tak, jak to často dělají novináři. Je to autentické, originální. Jen se zamysleme kolik lidí má možnost si půl hodiny v klidu povídat a diskutovat s jeptiškou, muslimkou, Romem,... neslyšícím, feminstkou, gayem či policistou“, říká Jana Al Oukla, jedna z živých „Knih“.

Vstup zdarma, ale se čtenářským průkazem

Princip fungování Živé knihovny je jednoduchý. Vnitřním motorem jsou „knihy“, ale bez „čtenářů“ by se na ně mohlo začít prášit a Živá knihovna by vlastně ani nežila. Musím přiznat, že jsme si těsně po otevření s kolegyní tak trochu kousaly nehty nervozitou. Zásadní otázka pro nás byla, zda je česká veřejnost připravena přijmout tuto interaktivní formu odbourávání předsudků. „Knihovníci“ ve žlutých tričkách byli připraveni „čtenáře“ evidovat, registrovat, komunikovat s nimi, ale i jim pomáhat s výběrem „Knih“ z Katalogu Knih.

Úspěch projektu předčil naše očekávání - knihovnu navštívilo při její osmihodinové premiéře na Střeleckém ostrově, která se uskutečnila 23. 6. 2007 v rámci festivalu United Islands of Prague, více než 250 lidí, z toho 102 „čtenářů“ listovalo 14 „Knihami“. Při dalším otevření ve dnech 27. – 28. 7. 2007 na festivalu Music in the Park byla dvanáctihodinová otevírací doba rozložena do dvou festivalových dnů, „Knihovníci“ zaregistrovali nad 300 lidí, z toho 174 „čtenářů“, kteří si tzv. půjčili z Katalogu obsahující 17 titulů „Knih“.

Všichni „čtenáři“ listovali „Knihy“ s respektem a důstojností, což bylo mimo jiné jedno z deseti pravidel, s kterým každý návštěvník musí svým podpisem souhlasit. Jinak neobdrží čtenářský průkaz a do knihovny zkrátka nemůže.

Bez obalu

Zpět k mým úvahám o menšině versus většina. Zcela logicky mi kdejaký dnes už i předškolák odpoví, že ten Vietnamčík (nebo „rákosník“, jak se této tvrdě pracující skupině na maloměstech říká) má divné oči a ten „cikánek“ divně voní, což pro něj automaticky znamená, že je jiný a tím pádem horší. Ostatně, řekne mi to třeba i zmíněný Vietnamčík o „cikánkovi“ a naopak. Odkud se tento názor ale bere? Jak s těmito argumenty manipulují učitelé, rodiče a příbuzní? Není snad už sociální darwinismus a teorie dělení ras na méněcenné a nadřazené dávnou historií? Nerada bych generalizovala, ale bohužel se často nesetkávám s názory „každý jiný, všichni rovnoprávni“. Nevyvracím fakt, že o ortodoxní muslimce v búrce neřekneme, že je to Židovka. Jistá potřeba společnosti je lidi „řadit“ do pomyslných škatulek a tím si ve své podstatě usnadnit život. Druhá věc ale je „řadit“ a zároveň škatulkám přisuzovat další atributy a nechávat se ovlivňovat předsudky. V rozdílnosti vidím jedinečnost a různorodost. Ale trápí mě představa automatického hodnocení na základě „obalu“.

Předsudky rozevírají ostré nůžky mezi menšinou a většinou, vytváří laciné aliby vedoucí k marginalizaci lidí a rozvracejí společnost.

Proč brát různorodost lidí jako utopistický problém multikulturní společnosti? Vždyť právě různorodost přináší obrovský potenciál a obohacení společnosti. Podívejme se na menšiny v naší společnosti jako na příležitost, nikoliv jako na problém.

Jak překonat předsudky

Projekt Živá knihovna je ve své jednoduchosti velice efektivní nástroj pro překonávání předsudků, které se množí jako houby po dešti, a to většinou z nevědomosti, neinformovanosti a z podvědomě přijatých a naučených konvencích. Jana Al Oukla byla na dvou akcích příjemně překvapena korektností většiny „čtenářů“, ale zdůrazňuje: Možná, že se naši čtenáři pohybují jinde a možná, že právě díky svým předsudkům nemají potřebu navštěvovat takovéto akce. Neboť jen jsem opustila brány festivalu a vyšla na ulici, slyšela jsem pokřiky: „Hele, al-Kajda.“ Utvrdila jsem se v jedné už dlouho zdůrazňované věci, že v naší společnosti chybí korektní a objektivní informace nejen o životě muslimů, ale jakýchkoliv menšin“.

OPIM o.s. realizuje Živou knihovnou jako svoji hlavní aktivitu s cílem, aby naše společnost nesoudila lidi na základě jistých obalů a stigmat a byla k sobě navzájem tolerantejší. Budoucí, ale i stálí „čtenáři“ mohou živě listovat v zajímavých osudech lidí. Knihovnu od září zpřístupníme i takovým lidem, kteří by na festivalovou akci nejspíše nešli, jak říká Al Oukla. Na našich stránkách www.opim.cz bude upřesněna otevírací doba Živé knihovny a místo. Těšíme se na Vaši návštěvu!

[4]

Interview ve znakovém jazyce pro dokumentární film

[5]

„Kniha” konvertovaná muslimka

[6]

„Čtenáři” jsou i rodiče s dětmi

[7]

Listování v „Knize” feministka s dredy

[8]

Živá knihovna byla otevřena na festivalu Music in the Park ve Stromovce

[9]

Skupinové foto Živé knihovny

Foto: © Petr Našic