V rámci přednáškového cyklu Jinonické informační pondělky [4], pořádaném Českou informační společností a Ústavem informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, vystoupili 2. 4. 2007 generální ředitel Národní knihovny ČR Vlastimil Ježek a vedoucí odboru služeb téže instituce Hanuš Hemola s obhajobou projektu stavby nové budovy Národní knihovny ČR na Letné. Jedná se o stavbu dosti kontroverzní, neboť vítězný projekt Jana Kaplického, resp. architektonického studia Future Systems, je z řady hledisek unikátní.

Budoucí knihovna je v médiích nazývána různě, v samotné Národní knihovně ČR jí láskyplně nazývají chobotničkou, oficiální název však zní „Oko nad Prahou“. Bylo o ní již mnoho napsáno a diskuse o budově nadále pokračují. Podle V. Ježka se často jedná o diskuzi nedostatečně zasvěcených, jež si málo prostudovali dostupné prameny. Všechny návrhy nové budovy byly prezentovány také v rámci speciální výstavy, která se ve dnech 29. 3. – 31. 5. 2007 uskutečnila v prostorách Galerie Klementinum [5].

Nová budova Národní knihovny ČR jako nutnost

Na začátku svého vystoupení V. Ježek krátce shrnul historii Klementina. Zdůzranil, že již několikrát byl připraven plán stavby nové budovy Národní knihovny ČR. V minulosti navrhovaná řešení počítala např. s vybudování „podzemní“ knihovny (rozšíření Klementina o osm pater pod povrchem) nebo se zastřešením nádvoří a následným využitím prostoru. Úspěchu však bylo dosaženo až v tomto století, kdy se stavba nové budovy začala jevit velmi reálně. K rozhodnutí o stavbě nové budovy přispěly dvě zásadní věci: rozšiřování fondů a služeb, které je nejlépe poskytovat uživatelům na jednom místě, a revitalizace Klementina. Zdá se, že obému návrh dostojí.

Při hledání pozemku pro novou budovu byly zohledňovány tři předpoklady: 1) umístění v nezáplavové zóně, 2) dopravní obslužnost, 3) vazba na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a její studenty. Neméně důležité bylo umístit budovu knihovny do zeleně, tedy nejlépe do míst v bezprostřední blízkosti parku. Dne 30. 3. 2006 Zastupitelstvo hl. města Prahy schválilo využití pozemku na Letné poblíž Špejcharu.

Oživení Klementina

K odlehčení Klementina dojde jen částečně, protože objekt bude nadále fungovat jako kulturní centrum. Po přestěhování Státní technické knihovny do nové budovy, které je plánováno na konec roku 2008, se do jejích prostor přestěhuje Slovanská knihovna. Celý areál se více otevře a zpřístupní veřejnosti, např. vzniknou nové prohlídkové trasy, nové expozice (např. „Dějiny psaného slova“ určená primárně pro děti a školy). Do historického prostředí se nabízí přestěhování PEN klubu [6] či Knihovny Václava Havla [7]. V jedné (nyní opravované) rohové části se dokonce uvažuje o jakési ubytovně či hotelu pro hosty Národní knihovny ČR nebo Univerzity Karlovy v Praze. Hlavní vstup do knihovny bude vybudován v místě nynější Haly služeb, neboť v Klementinu stále zůstanou některé staré sbírky, restaurátorské dílny a hudebniny. Z dřívějšího hospodářského dvora, kterému se dnes říká divadelní nádvoří, vznikne zastřešením prostor skutečné letní divadlo.

Služby a fondy pěkně na jednom místě

Ve druhé části přednášky představil H. Hemola rozložení jednotlivých zpracovatelských oddělení, studoven i volně dostupné prostory (tzv. ulici) ve vítězném projektu nové budovy Národní knihovny ČR. Naznačil také propracované vnitřní rozdělení služeb a fondů v Národní knihovně ČR.

V podzemí budovy, kde bude uložen Národní konzervační fond v tzv. sarkofágu (na ploše cca 7 000 m²) jsou uvažovány pouze stroje, které budou automaticky sklad obsluhovat. První prostor, kterým návštěvníci projdou, je nazýván „ulice“. Je to místo setkávání, restaurací, kaváren a obchodů. Měl by se zde nacházet výstavní sál. Počítá se s volnou přístupností těchto míst i během zavírací doby knihovny.

Další patro nese název „studijní místo pro všechny“ a je to vlastně taková hala služeb spojená s referenčním a reprografickým oddělením, včetně např. meziknihovních výpůjčních služeb. Odtud by měl být rovněž vstup do Parlamentní knihovny, která sem přemístí část svých fondů. Zde také přijde uživatel poprvé do kontaktu s knihovními službami, ať už se jedná o registraci nebo využití elektronických informačních zdrojů. Ve studijní zóně s volným výběrem knih, která tvoří další úroveň, bude mít již čtenář přímo přístup ke knihám volně nebo prostřednictvím objednávky. K dispozici budou také zvukově odstíněné studovny a knihovní konzultanti. Podmínkou vstupu v tomto případě již bude čtenářský průkaz a odložení svršků v šatně.

Ještě konkrétněji je pojato další patro, v němž se budou nacházet specializované studovny. Bude se jednat o prostor uzavřenější, v němž se budou vyskytovat různé druhy studoven, např. studovna elektronických dokumentů, tzv. tichá studovna či studovna periodik. Právě v těchto místech čtenáři budou moci studovat dokumenty vypůjčované prezenčně ze skladišť a příručních fondů.

Nejvíc chráněná a pro běžného čtenáře v podstatě nedostupná část knihovny je Národní konzervační fond. Obsahuje publikace vydané na území Československa a později České republiky od roku 1801. Tato část knihovny počítá s prostorovou rezervou pro příštích padesát let. Dokumenty v ní umístěné se nepůjčují běžně, jsou dostupné pouze v případě, pokud na území ČR není dostupný další exemplář. Významu a účelu konzervačních sbírek odpovídá i způsob zpřístupňování s mimořádnými nároky na jejich ochranu.

Na konec trochu čísel. Knihovna by měla pojmout 10 milionů knihovních jednotek. Ve volném výběru bude k dispozici 300 000 dokumentů s možností jejich dalšího rozšíření. Nová budova poskytne i 1250 studijních míst, 700 míst pro veřejnost. Zajímavé budou nové pozice „plovoucích knihovníků“, jedná se asi o 40 odborných pracovníků, kteří budou uživatelům ku pomoci.

Nový projekt stavby Národní knihovny ČR je velmi ambiciózní a v českých poměrech převratný. Jak V. Ježek, tak H. Hemola jej ale také velmi dobře obhajují. Jejich přednáška byla vyčerpávající, takže dotazů z publika bylo minimum. Týkaly se hlavně vnitřního uspořádání knihovny a regulérnosti pořádání soutěže.

[8]

Richard Papík, ředitel Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, vítá Vlastimila Ježka, generálního ředitele Národní knihovny ČR

[9]

Vlastimil Ježek

[10]

Hanuš Hemola ukazuje brožurku, v níž je vysvětlena nová koncepce služeb Národní knihovny ČR

[11]

Přednášky se účastnila řada studentů i dalších zájemců

Autorkou fotografií je Linda Skolková.