Milan Špála začal svou přednášku obrazem informačního toku - jako řeka, která má dva břehy - na jedné straně autoři a vedli nich recenzenti (občas proklínáni, avšak nedoceněni) a na druhé vydavatelé a knihovníci. Zdůraznil, že v jiných zemích (rozuměj jiných než ČR) se do open access zapojují vědecké instituce hromadně. M.Š. pokračoval ironickou částí, kde zesměšňoval nedůvěru v budoucnost tištěných časopisů, ale říká, že Open Access není v protikladu, ale je jen pokračováním této staré tradice, jen v jiném kabátě. Protože zájmem vědce je, aby jeho sdělení bylo předáno. Dochází ke zvláštnímu posunu, autoři v projektech počítají s poplatky za publikování - autoři platí za to, že budou publikováni. M.Š. se podivoval nad tím, jak instituce zodpovědné za hodnocení vědy jsou tak konzervativní a nechtějí OA časopisy přijmout.

Druhá část přednášky, věnovaná etickým principům publikování ve vědě. O tom, jak v jiných zemích se tvrdým způsobem dbá na integritu ve vědě, nepodvádění - ale dělají to kvůli tomu, protože se perou o peníze (zatímco, v ČR je situace "lepší a liberálnější" a když se něco někomu nepovede, tak to ještě neznamená průšvih, nějaké to volné místo se někde přece vždycky najde). M.Š. hovořil o nutnosti přidat do studia informačních průmyslu vedle knihovědy také studium časopisů a jejich informačních toků, etiky - žurnalologii. A jako vždy, provokativní závěr nenaznačil, ale zdůraznil, že dnešní vědci potřebují právě moderní technologie a jsou s jejich pomocí nalézt si zdroje sami a bez pomoci knihovníků.

(text konferenčního příspěvku [4])

(rca)