Exkurze – návštěva – zážitek – ze Zemědělské a potravinářské knihovny
Dne 27. března 2007 se uskutečnila další z oblíbených a úspěšných exkurzí pražského SKIPu, tentokrát do Zemědělské a potravinářské knihovny Ústavu zemědělských a potravinářských informací. Instituce sídlí na adrese Slezská 7 v Praze na Vinohradech v objektu, který má nad hlavním vchodem nápis Dům zemědělské osvěty.
Jde o jednu z architektonicky nejčistších a nejvýraznějších staveb této části Vinohrad. Kolegyně Mgr. Martina Pfeiferová – jinak vedoucí oddělení organizace a revize knihovních fondů Zemědělské a potravinářské knihovny, která nás přivítala a provázela, měla pro nás hned na úvod několik zajímavých informací k historii budovy, které určitě stojí za zmínku.
Dům zemědělské osvěty byl slavnostně otevřen 28. října 1926, v loňském roce tedy oslavil 80 let. Podnět k výstavbě dala Česká akademie zemědělská zastoupená svým zakladatelem a jedním z pozdějších prvorepublikových ministrů zemědělství Ing. dr. Edvardem Reichem tak, aby český zemědělský stav měl důstojné zázemí pro veškerou vzdělávací a osvětovou činnost, včetně knihovnické, i pro různé své instituce, včetně odborné knihovny. Jako architekt byl vybrán prof. Josef Gočár – jméno, které dávalo záruku kvality po stránce architektonické i stavební. Dům zemědělské osvěty patří ke Gočárovým méně známým stavbám, ale nese všechny znaky jeho rukopisu – čistotu a vyváženost všech prvků a linií stavby, originalitu a eleganci. Budova ve stylu holandské architektury tzv. režné cihly tvoří čelo prostoru mezi Slezskou a Římskou ulicí, vchody jsou komponované do obou jmenovaných ulic; jako hlavní se užívá ten ze Slezské ulice. Ve střední části průčelí jsou výrazná přízemní okna přednáškového sálu, po stranách budovy dvěma věžemi vymezená administrativní křídla budovy. Ve vestibulu je umístěna plastika sochaře Josefa Laudy, připomínající vynález ruchadla. Přednáškový sál v přízemí byl první vnitřní prostor, kam nás paní magistra zavedla – a bylo co obdivovat. Celý sál je zachovaný a renovovaný v původní podobě – výzdoba, mobiliář, osvětlení – ve stylu začínajícího art deca. S těmito prvky jsme se ostatně setkaly i v dalších částech budovy – chodby, schodiště i Modrý salonek, ve kterém se odehrávala jedna z knihovnických částí návštěvy (bude zmíněno dále). Na návrzích vnitřní architektury se ostatně podílel i sám architekt Gočár spolu s designérem Františkem Kyselou (zejména salonky). Zajímavé překvapení nás čekalo při návštěvě střechy budovy, poněkud netradiční součásti návštěvy knihovny. Paní magistra nás lákala na exkluzivní vyhlídku a pražské panoráma, tak jsme – alespoň většina z nás – vyšlapaly pět pater vzhůru, vstoupily na plochu střechy a rozhlédly se. S mírnými rozpaky jsme hleděly na okolní vinohradské střechy, Slezskou ulici z ptačí perspektivy – ale pražské panorama? Nebylo to ono. Samozřejmě to bylo dobře vymyšlené. Čekala nás ještě další část střechy a to už byl opravdu nádherný pohled – zleva nečekaně blízko střecha Vinohradského divadla, před námi pohled přes střechu Národního muzea na strahovský kopec s rozhlednou přes Hradčany až k pravé straně dnes už také s obvyklou částí panoramatu Prahy – sídlištěm. Byl pěkný slunečný den, takže zajímavý a krásný pohled navíc z neobvyklé strany se nám moc líbil.
Pro úplnost je třeba dodat, že v budově spolu s Ústavem zemědělských a potravinářských informací a jeho součástí, Zemědělskou a potravinářskou knihovnou, sídlí ještě další instituce – samozřejmě spojené s oborem. Jsou to Státní veterinární správa České republiky, Regionální odbor Praha Státního zemědělského intervenčního fondu a Zemědělská agentura a pozemkový úřad MZe Praha.
Potom už následovala odborná knihovnická část exkurze. Sestoupily jsme o tři patra níže – do Modrého salonku – opět s původním vybavením a výzdobou citlivě obnovenou s výraznou dominantou – velkým kruhovým stolem a modrou barvou v široké liště pod stropem a v malbě stropu samého. Zde nás čekal ředitel Zemědělské a potravinářské knihovny Mgr. Martin Kvítek s prezentací stručné historie knihovny.
Knihovna pod názvem Ústřední slovanská zemědělská knihovna a čítárna byla zřízena k datu 11. 6. 1926, slavnostně otevřena pak 18. 3. 1928. Mezi první plány patřilo zpracování soupisu veškeré zemědělské literatury v Československu z fondu českých a slovenských knihoven jako podkladu pro ústřední katalog zemědělské literatury nebo zahájení pravidelného vydávání československé zemědělské bibliografie – cíle skutečně velkolepé. Pokud jde o změny, které provázely knihovnu za dobu její 80tileté existence, ať už se týkají názvu nebo institucionalizace, lze krátce konstatovat, že jich bylo opravdu hodně – v podstatě co desetiletí – to změna. Takže pokud jde o název – ten dnešní užívá od roku 2002, kdy po spojení do té doby paralelně existujících knihoven zemědělské a potravinářské došlo u MK k přeregistraci na knihovnu ÚZPI s názvem Zemědělská a potravinářská knihovna. A pokud jde o to, kam knihovna patřila, tak do roku 1961 byla součástí Československé akademie zemědělských věd a od tohoto data se stala součástí tehdy Ústavu vědeckotechnických informací, dnes Ústavu zemědělských a potravinářských informací (od r. 1993).
V roce 1933 měla knihovna 100 000 svazků odborné literatury, o 16 let později již 200 000 svazků. Uchovává také historické publikace – pět děl ze 16. století, 17 titulů ze 17. století a kolem 1100 titulů ze století 18. Nejstarším tiskem je německá publikace H. Bocka Kreutterbuch... z roku 1556. Vzácný je také český překlad Mathioliho Herbáře, vydaný Danielem Adamem z Veleslavína z roku 1562, resp. 1596. Pro milovníky starých ilustrací rostlin a živočichů je opravdu krásná podívaná na Bildbuch zum Nutzen und Vergnügen der Jugend (okolo roku 1805) nebo 80 kolorovaných dřevorytů zvířat v publikaci Naturgeschichte des Tierreichs – Grosser Bilderatlas mit Text für Schule und Haus. Měly jsme možnost prohlédnout si kopie a stálo to za to.
K informacím o současnosti knihovny se k výkladu Mgr. Kvítka připojily kolegyně Mgr. Pfeiferová a Ing. Macháčková. Dnes knihovna vlastní v depozitu cca 1,2 mil. svazků a je tak třetí největší oborovou knihovnou na světě (po americkém Beltsville a Moskvě). Odebírá každoročně 560 titulů domácích i zahraničních časopisů. Od roku 1976 plní funkci depozitní knihovny FAO pro českou republiku (s výjimkou let 1981-1993). Kromě dokumentových fondů zpracovává knihovna i fondy dokumentografické, jako je on-line katalog knihovních sbírek nebo Česká zemědělská a potravinářská bibliografie. Služby knihovny – veřejně přístupný on-line katalog (dokumenty staršího data v naskenovaném lístkovém katalogu) s možností pro registrované čtenáře objednat si a rezervovat dokumenty kdykoliv a odkudkoliv. On-line již zmíněná Česká zemědělská a potravinářská bibliografie. Informace o zahraniční článkové produkci je zajištěna přístupem do databází CAB a FSTA (ve studovně) a volně dostupné databázi AGRIS. K dispozici jsou také služby poskytované prostřednictvím Virtuální polytechnické knihovny STK. Kopií článků přímo ve studovně je ročně zhotoveno přes 25 tisíc a pokud si uživatel objedná individuálně elektronické či papírové kopie obsahu časopisů a následně článků, pak tato služba zajišťuje ročně přes 115 tisíc kopií. Velmi rozšířenou službou je Agronavigátor – pracovníci knihovny sledují kolem 400 časopisů a publikací zahraničních i domácích, webové stránky vládních orgánů různých států, institucí a odborných pracovišť, třídí je a překládají a výtahy z nich řadí do odborných kanálů, kategorií a podkategorií. Kolegyně i kolegové ze Zemědělské a potravinářské knihovny i ty/ti ostatní mi jistě odpustí, nebudu-li jmenovat úplný výčet všech služeb a uvádět všechny číselné údaje. Ale zmínit ještě musím oddělení vědeckých časopisů, které redakčně zpracovává jedenáct vědeckých časopisů České akademie zemědělských věd, z nich tři jsou zařazeny mezi impaktované časopisy Current Contents. A také Infopult, který slouží laické i odborné veřejnosti k zodpovězení všemožných (a možná někdy i nemožných?) dotazů s mottem „Zeptejte se na cokoliv, Infopult Vám odpoví“.
Na závěr naší návštěvy nás Mgr. Pfeiferová provedla studovnou a skladem, který je, jak jinak, v suterénu budovy. Návštěva Zemědělské a potravinářské knihovny byla zajímavá po všech stránkách a doporučuji všem, kteří o ní přišli tentokrát, sledovat nabídku – možná se bude opakovat. Děkujeme.
P. S. Až bude jednou Šárka Šuranová přebírat cenu Pražská knihovnice, a já jsem si tím jistá, bude to opravdu zasloužené ocenění za úspěšné a neúnavné rozšiřování našich znalostí pražských knihoven!