Dne 6. března 2007 se na celém světě stalo nepochybně veliké množství více či méně zajímavých věcí. Ovšem v kontextu probíhajícího Března, měsíce internetu [4] nás bude zajímat zejména jedna jediná událost – konference E-learning forum 2007 [5]. Místem konání letošního sedmého ročníku byl hotel Olympic – Tristar, a hlavními organizátory byly společnosti SEMIS [6] a Vox [7]. To by myslím na úvod stačilo, a tak se můžeme směle vrhnout do světa e-learningu…

Konferenci zahájil doktor Fiala ze společnosti SEMIS [6], a ujal se také moderování dopolední části. Protože se jedná o akci v rámci Března, měsíce internetu [4], nemohl chybět ani pan Jaroslav Winter, který krátce pohovořil o letošním ročníku, připomenul motto „Výhoda pro znevýhodněné“, a zmínil i další akce, které během letošního BMI [4] proběhnou. Pravda je, že právě e-learning by mohl některým znevýhodněným skupinám pomoci, protože tak odpadá dojíždění do škol či kurzů, a vše je mnohem příjemnější. Úvodní trojici proslovů uzavřel Ivo Moll z Masarykovy univerzity v Brně [8], který se ve své prezentaci podíval na minulé ročníky E-learning fora, a poté v krátkosti okomentoval některé body programu.

První odborný příspěvek přednesla Lucie Melicharová, ředitelka firmy Learn2grow [9]. Zaměřila se na kombinované vzdělávání, neboli tzv. blended learning. Tento přístup spočívá v integraci dvou a více metod vzdělávání (prezenční školení, workshopy, e-learning, virtuální třídy, koučování a podobně). Lucie Melicharová ještě zmínila tři zajímavě pojmenované přístupy, které se ve firmě Learn2grow [9] používají: sendvič, kotva a centrum. Sendvič označuje kombinaci různých metod, kotva se užívá, když je jedna z metod stěžejní, a centrum spočívá v tom, že ústředním bodem je samotný zaměstnanec, který si může sám volit prostředky svého vzdělávání. Zejména v posledním přístupu se ale nejvíce projevuje riziko kombinovaného vzdělávání – je potřeba, aby zaměstnanci byli proaktivní a zodpovědní, jinak není blended learning příliš efektivní.

Své zkušenosti z e-learningových kurzů nám sdělil i Ludvík Eger z Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni [10]. Hovořil zejména o projektu EQUAL [11] a o výuce SPZE a TOJ. Takže postupně: v rámci projektu EQUAL se zaměřují na podporu vzdělávání žen pečujících o děti do 15 let. Je velice příjemné, že kromě výuky probíhající na dálku není potřeba ani jezdit za lektory, protože oni navštěvují studující doma. To samozřejmě šetří čas, a odpadá i problém případného hlídání dětí. A co se zmiňované dvojice e-learningových kurzů týče, tak zkratka SPZE označuje předmět „Studium a práce se zdroji [12]“ a TOJ znamená „Trénink obchodního jednání [13]“.

Další prezentaci si připravil Pavel Petr ze společnosti Informační Czech Republic [14], a téma jeho povídání znělo: příprava lektorů a tutorů pro e-learning. Jednalo se o operační program „Rozvoj lidských zdrojů“ a výsledky jeho pilotního kursu. Jak již název napovídá, hlavním cílem je zvýšení pedagogické a odborné znalosti tutorů. Dalšími cíly je pak rozvoj e-learningu v pardubickém kraji a vytvoření e-learningového portálu. Výstupem pilotního kurzu bylo 25 proškolených lektorů a zmiňovaný portál. Kurs je zatím interní, pro potřeby pardubického kraje, ale od 1. 1. 2008 by měl být již dostupný všem.

Informace o e-learningových řešeních nám podal i Bohumír Fiala (SEMIS [6]), který vystoupil po panu Petrovi. Projekt, o kterém doktor Fiala hovořil, se nazývá „Inovační centrum pro rozvoj dalšího profesního vzdělávání“ (viz AIVD ČR [15]) a ideou je vytvořit odborné zázemí a určitou podporu vzdělavatelům, na jejíž bázi by byla možná výměna zkušeností a know-how. V současné době se totiž používají neustále stejné metody, stejné postupy, stejné případové studie, a tak je nejvyšší čas na nějakou tu změnu. Od 1. 4. 2007 se plánuje spuštění inovační databanky v portálu www.andromedia.cz [16].

Petr Kolář, prorektor Univerzity J. A. Komenského [17], se podíval na e-learning z pohledu managementu vysokých škol. Svoji řeč začal různými definicemi a pohledy e-learning. Tři základní jsou: technologický (soubor technických prostředků), pedagogický (prostředek k dalšímu vzdělávání), a institucionální (prostředek institucionálního rozvoje). Cílem těchto distančních a kombinovaných forem je zvýšit přístup ke vzdělání a jeho kvalitu, a zároveň snížit potřebné náklady. S tím se samozřejmě pojí řada problémů, protože ne všem e-forma výuky vyhovuje a ne vždy jsou výstupy opravdu kvalitní. A co se týče ceny, počáteční náklady také nejsou zrovna nízké (plus je třeba brát v úvahu průběžnou modernizaci a podobně). Nicméně pokud se podaří tyto sporné otázky vyřešit, e-learning dokáže být velice užitečný a efektivní způsob výuky.

Jan Jarolímek hovořil o využití LMS (learning management system) a virtuálních tříd při výuce na České zemědělské univerzitě [18]. Dosavadní zkušenosti sice nemají příliš dobré, ale přesto je e-learning potřeba. ČZU má přes 9000 studentů (a k tomu programy celoživotního vzdělávání) a tak univerzita stále hledá nové metody, jak studenty podporovat. V současnosti běží dva projekty; jeden se zaměřuje na vzdělávání lektorů pro práci s výukovými informačními systémy a cílem druhého je efektivní návrat vysokoškolsky vzdělaných žen na trh práce po mateřské dovolené. Na závěr byla ještě provedena krátká ukázka virtuální třídy (ve spolupráci se společností HP), ale kvůli technickým obtížím nebylo spojení příliš kvalitní.

Další prezentaci měl Milan Kment, ředitel VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana [19] a zaměřil se na e-learningové vzdělávání síťových specialistů. Důvody jsou zřejmé: nedostatek síťových specialistů, nedostatek výukových materiálů v češtině, málo prostoru pro praxi v běžné výuce. Základem nového přístupu jsou blended-learningové kurzy založené na CNA [20] (Cisco Networked Academy), které zahrnují českou jazykovou mutaci, slovníček technických pojmů a zkratek, vytvoření metodiky pro výuku, zpřístupnění e-portálu a vybavení učebny. Otázkou tedy už jen zůstává, zdali budou mít všechny tyto aktivity skutečně nějaký zásadní vliv na výuku nových síťových odborníků. To ovšem ukáže až čas.

Poslední přednáška dopolední části měla název „Tell me more…“, a jednalo se o téma jazykového vzdělávání pomocí počítačů. Marek Fiala z nakladatelství Leda [21] představil sérii jazykových kurzů, které mají několik zajímavých funkcí. Jednak simulují konverzaci s rodilým mluvčím (je přehrána věta, objeví se tři možné reakce, a uživatel jednu zvolí tím, že ji přečte. Při správné rychlosti probíhá dialog víceméně plynule), a také umožňuje kontrolu správné výslovnosti (včetně porovnání grafu správné intonace s intonací studenta). Výukové disky s jazykovými kurzy jsou na trhu již velice dlouho, takže i tento produkt si své uživatele jistě najde.

Odpolední program se dělil do třech tematických workshopů. První sekce měla název ‚"Přehlídka e-learningových kurzů a řešení", druhý workshop se jmenoval "E-learning! Ale pro jaký se rozhodnout?", a název třetí varianty zněl "E-learning v jazykovém vzdělávání".

Workshop # 1 byl přímo napěchovaný mnoha příspěvky: Pavel Rédl z firmy Gopas [22] představil e-learningovou knihovnu Office, která ve své aktuální verzi využívá technologii Flashe. Druhým prezentovaným bodem byl internetový testovací systém RHEA [23], který se zaměřuje na testování uživatelů e-learningových kurzů a slouží např. ke kontrole dosažené úrovně znalostí určité skupiny zaměstnanců. Milan Černoch (spol. Tangram [24]) představil projekt „Mozaika profesního vzdělávání“, jehož výstupem by měl být systém e-learningových kurzů, který bude možné dále rozšiřovat (co do rozsahu i obsahu). Součástí je i internetová aplikace „Fórum“, ve které bude možné jednotlivé kurzy spouštět a pracovat s nimi. Milan Bálint hovořil o využití e-learningu ve společnosti GE Money ČR [25], tedy o technickém a koncepčním řešení, které používají, a jeho výhodách a nevýhodách. Karel Bořil pak zmínil některé informace o e-learningové formě školení zaměstnanců ve firmě I&C Energo [26]. Hlavními oblastmi je seznámení s dokumenty, bezpečnost práce, či počítačové školení různých produktů.

Miluše Jurošková (spol. Business Link [27]) představila projekt snažící se zvýšit konkurenceschopnost malých a středních podniků. Toho by se mělo docílit pomocí modulového vzdělávacího programu v prostředí programu Zoner Context [28]. Ivo Moll (mimochodem moderátor tohoto workshopu) a Tomáš Mikluš si zase připravili povídání na téma spolupráce. Někdy tvoří e-learning jedna osoba, ale často tomu tak není, a pak přichází na řadu nezbytná komunikace mezi autorem studijních podkladů a realizátorem systému. Pokud se tato fáze podcení, mohou vznikat i nemalé problémy. Petr Vitouch ze společnosti INC Consulting [29] následně hovořil o „jiných formách e-learningových kurzů“ – tzv. „LSD Raníčky“ a „Připomeníčky“ (a to si prosím nedělám legraci). Raníčky spočívají v krátkých dávkách látky a domácích úkolech (obvykle zasílaných v ranních hodinách a trvajících maximálně 10 minut) a Připomeníčky jsou určitou formou rychlého zopakování a umožnění zpětné vazby (např. formou dotazníků). Poslední příspěvek měl Filip Matoušek, který představil e-learningový vzdělávací systém v rámci ČMKOS [30] (což je Českomoravská konfederace odborových svazů).

Workshop # 2 měl pouze dvě části, ale jeho součástí byla velice dlouhá diskuse, což je mnohdy ještě zajímavější než předem připravené prezentace. Ale konkrétně. První přednášku měl Jan Plecháč ze společnosti LANGMaster International [31], který prezentoval případovou studii výuky francouzštiny pro Ministerstvo zahraničních věcí [32]. Šlo o „čistý“ e-learning (tedy bez chatu, studijní podpory, blended learningu a pod), ale zato univerzální a snadno distribuovatelný prakticky po celém světě. Po optimistickém startu se objevila řada problémů (váznoucí komunikace, chybné loginy, konflikty po aktualizaci systému nebo prohlížeče…), ale nakonec se všechno podařilo vyřešit.

Druhou prezentaci si připravil Václav Pravda ze společnosti Hewlett Packard [33]. Tématem byly zejména virtuální třídy, jejich výhody, nevýhody a možnosti využití. Svůj proslov začal pan Pravda tím, že byl smutný – jednak měl rýmu, což na náladě nepřidá, a jednak byl skleslý z toho, že virtuální třídy nikdo moc nepoužívá. Po krátkém teoretickém úvodu se ale zaměřil na diskusi, a předal slovo účastníkům konference. Moderátor této části, Tomáš Hrdonka z firmy Trask Solutions [34], tak strávil zbytek odpoledne pobíháním s mikrofonem po místnosti. Otázky z publika byly nicméně velice zajímavé. Zazněla celá řada námitek, počínaje technickou nespolehlivostí (viz problémy během demonstrace v dopolední sekci) až po zbytečnost virtuálních tříd obecně (oželíme-li zpětnou vazbu, stačí jen videoprezentace; požadujeme-li naopak silný feedback, je lepší videokonference). Skutečnost je taková, že virtuální třídy se ani zdaleka nehodí na všechno; nicméně třeba ve firemním prostředí se jejich použití velmi dobře osvědčilo. Možná by si tedy více pozornosti opravdu zasloužily.

Workshop # 3 se točil kolem jazyků (z lingvistického, nikoliv biologického hlediska!), a většinou tam vystupovali „staří známí“ z dopolední sekce. Prvním řečníkem byl Marek Fiala (nakladatelství Leda [21]), který předváděl jazykový kurs Tell me More, který si mohli účastníci rovnou i vyzkoušet. O jazycích hovořil i Ing. Jan Plecháč ze společnosti LANGMaster [31], a dotkl se i jazykové přípravy na předsednictví v Evropské Unii. A poslední příspěvek měl Ing. Josef Budík (VŠFS [35]), který pohovořil o e-learningovém vzdělávání pracovníků cestovních kanceláří. A jen tak pro pořádek: moderátorkou tohoto workshopu byla Ing. Eva Stejskalová ze společnosti SEMIS [6].

Stejně jako v loňském roce i tentokrát připomenu webové stránky www.e-univerzita.cz [5], kde jsou jednak aktuální informace, a jednak by tam již brzy měly být anotace, prezentace a plné texty jednotlivých příspěvků. Pro zájemce je přichystaný i archiv starších ročníků. A protože to je už úplně všechno, tak se prozatím rozloučím a budu se těšit zase za rok, na E-learning foru 2008.