Následující příspěvek vznikl při příležitosti exkurze do Kinské knihovny v paláci Golz-Kinských na Staroměstském náměstí, která se uskutečnila 12. února 2007. Exkurzi uspořádala pražská organizace Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR [4] (SKIP ČR).

Knihovna Kinských je vedle Majorátní knihovny hrabat z Nostic a Rienecka jednou z posledních dvou ukázek plně zachovalé palácové knihovny v Praze. Je však mladší a také tematické zaměření jejích sbírek je odlišné. Zatímco Nostická knihovna představuje postupně budovanou rodovou knihovnu, knihovna Kinských vznikla víceméně jednorázovým nákupem. Starou rodovou knihovnu totiž František Josef Kinský daroval 21. února 1777 tehdy v Klementinu vznikající Universitní knihovně (dnes Národní knihovna ČR). Roku 1805 se mladý kníže Ferdinand Kinský (1781-1812) rozhodl založit novou rodovou knihovnu. Jako stoupenec osvícenských idejí si nechal od manheimského knihkupce Augusta Heinricha Lafontaina navrhnout soubor knih, který by tento zájem odrážel. Z navržených knih si vybral 18 353 svazků za 77 243 zlatých. Jedná se z velké části o soubor literatury z doby Velké francouzské revoluce, který je v Čechách výjimečný. Pro obohacení knihovny zakoupil sbírku grafiky – velkých obrazových publikací a grafických listů, kterou ještě doplnil v roce 1812. Téhož roku však Ferdinand Kinský nečekaně umírá a po několika letech stagnace se pod vedením jeho syna Rudolfa původně cizojazyčný ráz knihovny mění. Rudolf Kinský (1802-1836), první kurátor Matice české, určil vlastenecké směřování knihovny a obohatil ji o velké množství českých prací historických a beletristických. Nakupoval nejen díla současných autorů, ale též staré bohemikální tisky a prvotisky. Pod vlivem Františka Palackého a Pavla Josefa Šafaříka chtěl Kinský vybudovat knihovnu pro potřeby českých spisovatelů. I tento druhý rozmach knihovny však ukončila předčasná smrt majitele roku 1836. Přesto byl o dva roky později, ještě podle přání Rudolfa Kinského, jmenován zdejším bibliotekářem básník František Ladislav Čelakovský. Nakonec se knihovna stala roku 1852 základem Matice české, avšak záměr, aby se stala českou národní knihovnou, uskutečněn nebyl.

Dále se již knihovna s takovým rozmachem nerozšiřovala. Přesto byla až do roku 1887 každoročně vyčleněna částka, která šla na nákup knih a vazbu ročníků časopisů. Ve 40. letech 19. století byla rozšířena zhruba o 100 svazků knih od neznámého abbého Konstantina. Spíše než pro hodnotu knih lze tuto koupi chápat jako pomoc majiteli v nelehké situaci. V 50. letech byla dokompletována sbírka mědirytin. Od počátku 20. století již nebyla knihovna doplňována vůbec.

V dalším období byl rozhodující osobností pro vývoj sbírky knihovník Erich Ervín Folkmann, rodopisec Kinských, který ji spravoval v letech 1850-1866. Ten je autorem na svou dobu moderního soupisu grafiky a lístkového autorského katalogu sbírky grafické i knižní. V průběhu 19. století vznikly též dva systematické katalogy. V roce 1904 vytvořil Zdeněk Václav Tobolka majetkový soupis knih včetně ceny. Obsahuje 11 938 děl ve 32 972 svazcích a 1911 ks sbírky grafické v celkové hodnotě tehdejších 27 369 korun. Počty svazků lze přibližně použít i pro současný stav knihovny. Toto poslední zpracování fondu knihovny Kinských bylo v minulém roce převedeno do elektronické podoby.

V letech 1921-1936 byly prostory knihovny pronajaty Státní knihovnické škole k přednáškám. Po roce 1945 byla knihovna rodu Kinských zkonfiskována a roku 1950 svěřena do péče Knihovny Národního muzea. Později sem byla převezena knihovna z Heřmanova Městce. V roce 1991 byla knihovna Kinských spolu s Nostickou knihovnou prohlášena za kulturní památku.

Knihovna Kinských se nachází v paláci Golz-Kinských na Staroměstském náměstí, který prošel ve 2. polovině 90. let včetně interiéru knihovny generální rekonstrukcí. Dva knihovní sály s předsíňkou byly vytvořeny v 1. pol. 19. století při stavbě zadního traktu paláce. Knihy sem byly přestěhovány z paláce Kinských v ulici U Hybernů (dnešní Lidový dům) snad v roce 1840, ze kdy pocházejí empírové skříně na knihy a skříňové pulty na grafickou sbírku. Prostor je rozdělený galerií na dvě etáže; ve spodní části se nachází 39 částečně prosklených uzamykatelných skříní, na galerii jsou skříně otevřené. Atmosféru interiéru dotváří sochy múz a busty významných umělců. Na stolech jsou umístěny globy, reliéf neznámého pohoří, maketa zemědělského stroje a dva papírové modely z roku 1827 od Antonína Langweila, které zobrazují palác Kinských na Staroměstském náměstí a Letohrádek v Kinského zahradě na Smíchově, kde nyní sídlí Národopisné oddělení Národního muzea. Co se obsahu sbírky týče, odráží jako všechny soukromé knihovny zájmy svého majitele, potažmo majitelů. Kvůli velkému jednorázovému nákupu jsou nejvíce zastoupena díla francouzská z přelomu 18. a 19. století. Vedle již zmíněné unikátní sbírky dokladů k Velké francouzské revoluci (včetně letáků a brožur z parlamentních projevů, zasedání Konventu a zpráv z dobového tisku) jsou zde obsažena zejména beletristická díla antických i novodobých klasiků a dále literatura ze všech vědních oborů, počínaje Velkou francouzskou encyklopedií. Velký zájem jevil kníže Ferdinand též o filozofii (Descartes, Rousseau, Diderot, Fichte, Kant, Hobbes, Locke), historii, filologii, ekonomii, všechna technická odvětví a ve šlechtických knihovnách se hojně vyskytující díla právnická a vojenská. Z dalších jazykových zastoupení je zde pochopitelně literatura německá (25 %) se stejně širokým obsahovým záběrem. Italská díla se nacházejí zejména v souboru 36 děl typografa a parmského tiskaře Giambatisty Bodoniho. Díky Rudolfu Kinskému je zde většina děl Matice české a další díla české obrozenecké literatury.

Latina je častěji zastoupena ve zpětně doplňovaných starý tiscích (cca 1000 titulů z 16. století) a inkunábulích, kterých je dle nejnovějšího Katalogu prvotisků Knihovny Národního muzea 34. Ve fondu Kinské knihovny se nalézá nejstarší tisk Knihovny Národního muzea. Jedná se o dvousvazkovou 48 řádkovou Bibli tištěnou přímými následovníky J. Gutenberga pány Johannem Fustem a Petrem Schäfferem roku 1462 v Mohuči. Ve sbírce nechybí ani Hypnerotomachia Poliphili z roku 1499 tištěná Aldem Manutiem v Benátkách, která je považována za vůbec nejkrásnější prvotisk. Z tisků 16. století jsou významné soubory Petrarkových a Erasmových děl. Ve fondu se nalézá 84 novověkých rukopisů spíše soukromého charakteru (modlitební knížky, učebnice).

Nejobdivovanější částí knihovny Kinských je však sbírka grafická, i když nejvzácnější Dürerovy mědiryty byly v roce 1912-13 odvezeny do Vídně. Sbírka obsahuje mědiryty, dřevořezy a litografie v podobě samostatných grafických listů a velkých obrazových publikací. Mezi listy převažují mapy a plány, dále grafické univerzitní teze či kopie starých obrazů. Knižní grafiku představují obrazy z cest, atlasy flóry a fauny z různých částí světa, architektonické plány a muzejní sbírky (archeologické, numizmatické ale i obrazové). K jedné mapě se zde dochovala též mědirytová deska, ze které byla tištěna. Jedná se o panství rodiny Kinských Česká Kamenice.

Knihovna knížat Kinských je ve správě oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea [5]. Pro odbornou veřejnost jsou na požádání pořádány exkurze. Z fondu knihovny je možno v omezeném množství expedovat knihy ke studiu do studovny Knihovny Národního muzea.

[6]

Ukázka z fondu

[7]

Přístup k horkovzdušnému topení

[8]

Uložení vzácných fondů

[9]

Uložení vzácných fondů

[10]

Monika Koldová

[11]

Nad herbářem

[12]

Nad herbářem

[13]

Před palácem Kinských

[14]

V knihovně

[15]

Vzácný fond knihovny

Autorkou fotografií je Irena Fibichová (Národní knihovna ČR).