Autor a čtenář. Dva zdánlivě protikladné subjekty, které však nemohou existovat jeden bez druhého. Jejich základní potřeby a práva jsou odlišná – autor vyžaduje ochranu svých práv na dílo, čtenář vyhledává co nejjednodušší a nejrychlejší způsob získání co největšího počtu relevantních informací. Avšak zkloubit tyto dva požadavky dohromady je úkol značně obtížný. V České republice se o to v současnosti snaží (snažilo a ještě bude snažit) řada osob při přípravě nového autorského zákona.

Bohužel Ministerstvu kultury ČR [4], které zákon připravilo, se kýžený kompromis nalézt nepodařilo – podle návrhu zákona jsou výrazně posílena práva autora, občan a jeho právo na informace se krčí v pozadí. Knihovnám, jakožto zpřístupňovatelům informací (tedy i autorských děl) široké veřejnosti, by dle zákona bylo znemožněno poskytovat reprografické služby uživatelům. Nejsou totiž podnikatelskými subjekty. Předkladatelé návrhu zákona jakoby zapomněli, že by se zákon mohl týkat i institucí, které se nepohybují v tržním prostředí, jsou závislé na prostředcích z veřejných zdrojů, a tak pro ně nemohou platit stejná kritéria jako pro podnikatele. Zástupci knihovnické obce (SKIP) jednali o vzniklé situaci se zástupci ministerstva (více méně neúspěšně), jednají s kompetentními poslanci (zatím snad poněkud úspěšněji). Je až s podivem, jak naprosto odlišným způsobem interpretuje návrh zákona (zejm. pak § 30 týkající se volného užití autorského díla) Ministerstvo kultury a zástupci knihoven. Že by tvůrci zákona knihovny nepotřebovali a neuměli se proto vžít do jejich pozice?

Přinášíme vám informace [5] o aktuálním stavu boje knihovníků a zákonodárců na poli autorského zákona a i my věříme, že knihovnám v budoucnu nebude státem znesnadněno vykonávat jejich poslání.