Projekt INVIK, který nyní prochází na půdě Státní technické knihovny [4] v Praze zaváděcí fází, již jeho tvůrci představili jak v tomto čísle [5], tak na odborné konferenci Infomédia [6], která se konala v rámci veletrhu Svět knihy na začátku května. Ikaros rád využil nabídky proměnit se na chvíli v pokusného králíka a jako takový asistovat při realizaci této ojedinělé iniciativy v našich zeměpisných šířkách, která by měla vyvrcholit někdy v (ne)dohlednu vznikem virtuální knihovny. Oficiální, resp. informačněvědecký pohled na věc máme za sebou, ale jaké dobrodružství zažije čtenář, který se rozhodl jít s dobou a dychtí po elektronických kopiích? Zjistili jsme na vlastní kůži a peří.

Po zřízení konta v oddělení automatizace STK (přidělení jeho čísla, uživatelského jména a zanesení hesla) jsem se přesunul naproti přes průjezd, abych složil minimální částku v pokladně. Než však přítomné pracovnice zavolaly svou nadřízenou, která po rozhovoru se Sašou Skenderijou z INVIK týmu vše uvedla na pravou míru, na mou žádost odpověděly pohledem vzhůru, zda tam nezeje díra po mém přistání v létajícím talíři. Když se vzpamatovaly, vpustily mne do studovny, kde jsem si vybral časopis Historie a plastikové modelářství (tituly, které nejsou k dispozici v příručce, lze vyhledat v katalogu a počkat, až dorazí ze skladu) a v něm článek s reprodukcemi černobílých archivních fotografií. Zapsal jsem si na kousek papíru důležité bibliografické údaje, jak jsem předtím byl upozorněn, a plný očekávání jsem se vrátil do Celetné.

V Netscape jsem zadal adresu https://service.stk.cz [7] (MS Explorer se nelíbila a nikam mě nepustil) a poté, co jsem překonal bezpečnostní bariéru, se skutečně objevilo okno pro vyplnění uživatelského jména a hesla a následně objednávkový formulář. Zatímco rubriky autor, titul a název článku sotva komu budou činit problémy, totéž se nedá říci o menu s nabídkou formátů (a rozlišení) digitálního faksimile. Pouze rozdíly v ceně smrtelníkům, kteří se na tomto ledě nepohybují s ladem krasobruslaře, napoví zřejmé odlišnosti v kvalitě, zato žádná ukázka či komentář, které by výběr usnadňovaly. Obecně platí, že pro text je výhodnější formát PDF (při konverzi se používá zároveň technologie OCR), pro materiály s grafickým doprovodem pak soubor s extenzí GIF, který můžeme následně upravovat v grafickém editoru. Tož, zkusil jsem obé.

Druhý den jsem obdržel požadované stránky, resp. při prohlídce stavu konta jsem zjistil, že jsou již připraveny. Kopie (z důvodu zachování copyrightu je nelze P.T. čtenářům ukázat) můžeme prohlížet buď v on-line režimu nebo je uložit lokálně. Jenže není každý den posvícení! GIF soubor o objemu 282 kB byl nasnímán ve velikosti 2360 krát 3423 pixelů (slušný plakát) a při zmenšení, abych nemusel míhat hlavou jako při tenisovém utkání, došlo ke znehodnocení textových informací, o ilustracích ani nemluvě. Úspěch se dostavil až po aplikaci programu Lview Pro 1.C/32 [8], který umožní vytisknout kopii ve formátu A4 (je-li nastaven) při proporcionální redukci. Ze srovnání obou výstupů vyšel vítězně soubor GIF (rozlišení 300 dpi, dvě koruny/stránka) - na rozdíl od souboru PDF (tři koruny/stránka) nebyly ani při pečlivém náhledu patrné jednotlivé body. Ovšem fotografie jakoby si z oka vypadly - zobrazené objekty byly k rozeznání jen při dobré vůli a náladě. Státní technická knihovna sice zpřístupňuje část svého katalogu [9] (včetně záznamů periodik od roku 1992 [10]) v prostředí WWW, ale zda článek, o nějž máte zájem v elektronické podobě, skutečně stojí za to, se musíte přesvědčit v kamenné, nikoli virtuální knihovně. Troufám si říci, že pak si rozmyslíte, zda si chcete zajezdit po vysněné informační dálnici, nebo zůstat mezi patníky záplatované okresky. Máte-li čas, v případě digitálního faksimile z produkce STK nemusíte xeroxem pohrdat - dočkáte se téže kvality.