Závěr druhého květnového týdne. Průmyslový palác pražského Výstaviště se po roce opět změnil v jedno obrovské knihkupectví. Pro (nejen) české nakladatele, knihkupce, knižní distributory, knihovníky, čtenáře a bibliofily nastaly čtyři dny velkého knižního svátku.

Avšak popsat veletrh Svět knihy [4] pouze obrazem velkého knihkupectví není zcela spravedlivé. Největší domácí knižní veletrh je sice významným prodejním místem knižní produkce (často s většími či menšími slevami), již tradičně je však také akcí literární a knižně kulturní vůbec.

Stalo se zvykem každý ročník zasvětit jedné zemi - letos se jí stalo Švýcarsko (stánek Švýcarského svazu nakladatelů [5] zaujímal čestné místo ve střední hale přímo proti hlavnímu vchodu do Průmyslového paláce). Současná švýcarská literatura byla na veletrhu zastoupena hned sedmi spisovateli (čtyřmi ženami a třemi muži) - přijeli Hanna Johansen, Brigitte Schär, Ruth Schweikert, Anne-Lise Grobéty, Urs Altermatt, Grytzko Mascioni a Nico Cadsky. Ti se stali hlavním lákadlem několika doprovodných programů veletrhu, jejichž pořadateli bylo právě Švýcarsko (autorská čtení, setkání se spisovateli, přednáška profesora U. Alternatta s názvem Proč se Švýcarsko nerozpadlo).

V rámci letošního Světa knihy byla také pořádána významná mezinárodní konference Literatura bez hranic, která se prezentovala v podobě celé řady pořadů: například čtvrteční večer v divadle Archa byl věnován autorským čtením současných evropských spisovatelů (pořad Aurora na mělčině); v pátek (kdy byla otevírací doba veletrhu prodloužena až do 21 hodin pod názvem Nokturno) se konal literární Babylonský večer; v sobotu se odborná veřejnost a představitelé knižního obchodu a literatury měli možnost setkat nejprve na Fóru organizací a institucí, poté na Fóru nakladatelů, redaktorů a literárních agentů. Dále se besedovalo se zahraničními spisovateli (do Prahy přijelo neuvěřitelných 142 spisovatelů z 26 zemí světa), zamýšlelo se nad deseti lety svobodného knižního trhu ve střední a východní Evropě či se naslouchalo poezii z různých koutů Evropy severní.

Doprovodnými programy různého charakteru byl i letos knižní veletrh doslova našlapán.
První den (čtvrtek 10. května) byl i letos věnován výhradně odborné veřejnosti. Podle toho také vypadala skladba doprovodných akcí: diskuse na téma Problémy a distribuce odborné a studijní literatury pořádaná vydavatelstvími Vysokého učení technického v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci, panelová diskuse nazvaná Nakladatelé a prodejnost knih, předání výročních cen nakladatelelství Vyšehrad, vyhlášení soutěže o fotografickou publikaci roku, prezentace knihovnického systému KIS a další.

Od pátku se rozběhl nekonečný proud doprovodných pořadů pro zájemce z řad široké čtenářské veřejnosti. Autogramiády, autorská čtení, prezentace nových knih a dalších produktů vystavujících firem nebo samotných nakladatelství.

Řada lidí (včetně mě) se každoročně těší na sobotní podvečer, kdy je vyhlašována Anticena Sřipec za nejhorší překlad předchozího roku, udělovaná Obcí překladatelů. Ačkoliv se nejedná o cenu příjemnou, při jejím vyhlašování přítomní diváci i zástupci odborné komise zažijí spoustu zábavy při autentické četbě nepovedených překladatelských počinů. Letošní Skřipec byl udělen titulu Michaela Ondaatje V kůži lva z produkce nakladatelství Volvox Globator, který do češtiny přeložil Jaroslav Kubrycht. V souvislosti s tímto nakladatelstvím, které Skřipec nezískalo prvně, upozornili zástupci Obce překladatelů na fakt, že tituly tohoto nakladatelství jsou také naopak každý rok zastoupeny v nominacích na cenu J. Jungmanna za nejlepší překlad roku. Tento rozpor je způsoben situací, kdy Volvox Globator nechce snížit objem své roční produkce, není však v jeho silách zvládnout ve všech případech kvalitně redaktorskou činnost.

Neplánovanou kuriozitou sobotního odpoledne byl hokejový zápas mezi Českou republikou a Švédskem o postup do finále na letošním mistrovství světa. U televizních obrazovek umístěných na několika stácích vystavovatelů v prostorách Průmyslového paláce se vytvořili hloučky návštěvníků veletrhu, kteří hlasitými projevy doprovázeli zejména dramatický konec zápasu (závěrečný rozstřel). Jak dnes již všichni víme, zápas nakonec pro naše reprezentanty dopadl dobře, a tak se hokejoví fanoušci zase dál mohli věnovat svému původnímu objektu: knihám.

Další tradicí veletrhu Svět knihy je výstava nejkrásnějších českých knih uplynulého roku (které se však vyhlašují mnohem déle než sahá historie Světa knihy - již 35 let). Letos jsme se v prosklených vitrínách mohli těšit pohledem například na tyto publikace (první místa v jednotlivých kategoriích):

• Česká móda 1940-1970 (vyd. Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Olympia) - vědecká a odborná literatura
• Příběhy z parní lázně (Herbert T. Schwarz, vyd. Argo) - krásná literatura
• Děti duhového hada : mýty a legendy Austrálie (vyd. Argo) - literatura pro děti a mládež
• Obrazová abeceda : poznáváme písmena na dílech z Národní galerie (vyd. Národní galerie v Praze) - učebnice pro školy a ostatní didaktické pomůcky
• Lomené, hranaté & obloukové tvary : česká kubistická architektura 1911-1923 (vyd. Gallery) - knihy o výtvarném umění a obrazové publikace
• Šťastný princ, Slavík a růže, Sobecký obr (Oscar Wilde, vyd. Aulos) - bibliofilie
• Toyen (Karel Srp, vyd. Argo a Galerie hl. města Prahy) - katalogy

A na závěr? Zbývá toužebně očekávat příští Svět knihy, který se uskuteční opět na pražském Výstavišti ve dnech 2.-5. května 2002 (tedy o týden dříve než byl původně avizovaný termín). Které zemi bude při osmém ročníku veletrhu věnována pozornost, zatím nebylo oficiálně zveřejněno, logo [6] však již známé je. Ústřední téma by mělo znít "Čtenář v novém tisíciletí".