Vážení čtenáři,

aktuální číslo časopisu Ikaros prostřednictvím některých svých článků dokládá, že s elektronickými dokumenty to nebude tak jednoduché, jak si většina z nás na začátku boomu internetu představovala. Ukazuje se, že takový dokument nestačí jen vytvořit a vystavit v síti (příp. síti sítí, tedy internetu), ale je třeba zajistit jeho metadatový popis, zpřístupnění a případně trvalou archivaci. A to už nemluvíme o problémech spojených s autorskými právy. Přehled o současné problematice budování digitálních knihoven, repozitářů, elektronických archivů a příbuzných otázkách nabízejí hned dvě zprávy z konferencí, z nichž jedna se konala u nás [4] a druhá v Itálii [5]. Z opačné strany, tedy z pohledu dodávání elektronických dokumentů, se na oblast dívá teoretický článek J. Plankové [6].

V souvislosti s intenzivní snahou o co největší dostupnost elektronických dokumentů vyniká potřeba co nejlépe poznat to, co zatím digitalizováno nebylo. K tomu by měla sloužit nejen odborná příprava (např. v podobě studijního oboru knihověda [7]), ale i např. příručky popisující stav tištěných fondů v konkrétních knihovnách [8]. Obdiv, úctu i patřičnou dávku pokory pak člověk nejspíše získá při prohlídce historických fondů některé z cenných knihoven [9].

Konvergence médií i informačních zdrojů je na postupu. Na začátku 90. let minulého století sen, dnes bující realita. Co přijde za dalších deset až patnáct let? A za padesát?

Inspirativní čtení.