Jinačovice jsou menší klidná obec s 511 obyvateli rozložená kolem silnice vedoucí z Brna do Kuřimi, jak se dočteme na jejích stránkách [4], které zároveň slouží i jako stránky knihovní.

Když jsem na ně vstoupil na konci minulého roku, první, čeho jsem si všiml, bylo vyskakovací okno. Upozorňovalo na změněnou otvírací dobu knihovny i na nutnost obnovit registraci v knihovně. Vím, že mnozí webmasteři zavrhují užívání vyskakovacích oken, ale neznám lepší prostředek, jak něco nápadně připomenout. Každopádně se tato informace lépe vryje do paměti než upozornění na změnu otvírací doby o prázdninách v novorolské knihovně [5]. To bylo zařazeno na stejnou úroveň jako soutěž Kamarádi moudrosti a snadno se přehlédlo.

Vraťme se ale zpátky na hlavní stránku jinačovické knihovny. Mohla být řešena nápaditěji, má totiž jen bílý podklad s černým textem (pouze slovo „obec“, elektronická adresa knihovny a jméno knihovnice je v odstínu modré) a dvě fotografie – jednu z knihovny, druhou z obce. Potěšilo mne, že se nezapomnělo na poštovní adresu knihovny. Je zajímavé, jak často tento údaj opomíjejí weby malých knihoven. Nenajde se např. na stránkách knihovny v Lejšovce [6] či v Těšanech [7]. Většinou bývá obecní knihovna umístěna na úřadě, což je asi případ obecní knihovny ve Vřesině [8], která také adresu neuvedla. Z fotografie jejího obecního úřadu v nabídce Fotogalerie se dá usuzovat, že tam bude i knihovna. Pokud ne, místní zřejmě vědí, kde ji mají hledat, náhodným příchozím absence adresních údajů na webu určitě vadí.

Jak jsem již napsal výše, stránky knihovny obsahují jak informace o obci (odkaz na hlavní stránce vpravo), tak i o knihovně. Po kliknutí na nabídku „O knihovně“ se dostaneme na další stránku, kde je devět nabídek. Jejich názvy jsou běžné (O knihovně, Knihovní řád, Knižní fond) i originální (Knihovníček, Kuriozity). V nabídce Knihovní řád zaujme, že obsahuje také text směrnice o shromažďování a zpracování osobních údajů, s čímž se spíše setkáme na webech větších knihoven, jako je např. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích [9]. Na stránkách jiných velkých knihoven bývá většinou jen zmínka o směrnici ve výpůjčním řádu jako v případě labskoústecké knihovny [10] a směrnice samotná pak k dispozici jen na intranetu.

Orientace v nabídce Knižní fond je poněkud ztížená, protože obsahuje odkazy na čtyři další podnabídky. Z první stejnojmenné podnabídky se dostaneme k podpodnabídce Fond periodik, k jejímuž obsahu je ale rovněž přístup z podnabídky nazvané Periodika. V obou případech se jedná o totožný třístránkový text ve Wordu. Po kliknutí na podpodnabídku Povinná četba se nám pouze zvětší fotografie regálu s povinnou četbou a po kliknutí na podpodnabídku Výměnný fond zbytečně dlouho čekáme, než se otevře program Word a ukáže devítiřádkový text vysvětlující, že výměnným fondem jsou míněny knihy zapůjčené z kuřimské knihovny na půl roku. Tak krátký text by přitom mohl být umístěn rovnou na stránkách knihovny. K vlastnímu seznamu výměnného fondu se dostaneme pouze z podnabídky Výměnný fond. Ten je pro změnu ve formátu PDF, ale kromě obsahů nabízených knih zobrazuje i jejich obálky. Obyvatelé Jinačovic tak mají dostatek informací o publikacích, které jim knihovna nabízí, a mohou jim závidět např. obyvatelé Proseče, kteří najdou na stránkách své knihovny [11] jen lakonické konstatování, že si mohou půjčit knihy a časopisy.

Na druhou stranu se jinačovická knihovnice může inspirovat stránkami knihovny v Hroznové Lhotě [12], která vystavuje svůj časopis Kulík ke stažení, zatímco jinačovická nabídka nazvaná Knihovníček upozorňuje na časopis s tímto názvem, ale v elektronické formě jej nenabízí.

Na stránkách jinačovické knihovny se mi nejvíce líbily vtipné texty v nabídce Knihovnické perličky včetně písně Knihovník Jaromíra Nohavici, o níž jsem se zmiňoval již v textu o bruntálské knihovně [13], a vtipné fotografie v nabídce Kuriozity [14]. Jsou nazvány „Foto všech zaměstnanců knihovny“ a zobrazují stejnou osobu, kterou obec zaměstnává, při řízení knihovny, při půjčování, při zařazování knih i při uklízení. Pokaždé však příslušně oblečenou. Neméně hezká je fotodokumentace „přeměny“ slečny knihovnice Bémové na paní knihovnici Ondruškovou. Věřme, že nebude dlouho trvat a na stránky jinačovické knihovny přibude i foto knihovnického miminka, jak je tomu na stránkách knihovny v Plané nad Lužnicí [15]. Přeji paní Ondruškové, aby se jí při fotografování objevil na tváři také tak šťastný úsměv!