Od mezinárodní konference "Effectiveness of the Allied Bombing Offensive Against German Armament Industry in World War II" (Účinnost spojeneckého bombardování německého zbrojního průmyslu za 2. světové války), kterou uspořádalo Smithsonian National Air and Space Museum loni v říjnu, se žádné převratné sdělení příliš neočekávalo. O to větší šok způsobil do té doby neznámý výzkumný pracovník James H. Bailey z federální Air Force Historical Research Agency, která sídlí ve státě Alabama. Není divu. Jeho příspěvek pod nevinným názvem "Proč musela být plzeňská Škodovka bombardována?" se dá shrnout asi takto: Motivem posledního americkéhu náletu 25. dubna 1945 nebylo zničit podnik stále vyrábějící děla, tzv. stíhače tanků Hetzer, polopásové tahače a munici atd. a zajišťující asi 30 % dodávek pro německou armádu, ale zabránit tomu, aby vzniklo technické dokumentační středisko podle dnes již legendárního konceptu Sávy Medonose [4]! Z dokumentů, které Bailey v podstatě náhodou objevil, vyplývá, že od nejmenovaného Medonosova kolegy se Američané dozvěděli o principech, na kterých mělo budoucí TDS fungovat. Informace sice nebyly detailní, ale i tak stačily k tomu, aby se právem obávali, že díky kvalitní informační podpoře by zkomírající německá zbrojní výroba mohla dostat nový impuls, zejména pokud jde o inovace. Jinak řečeno, TDS a vyvíjené tzv. tajné zbraně mohly, podle Američanů, ještě zvrátit výsledek války! Když se k tomu ještě připočte německou propagandou šířená dezinformace o tzv. Alpské pevnosti, v americkém velení zavládlo, řečeno s nadsázkou, zděšení... Také české letecké historiky Bailey zvedl ze sedadel. "Patnáctileté bádání se tím rázem stalo zbytečným," vyjádřil postoj všech zkroušeným hlasem Karel Foud, spoluautor publikace Poslední akce o činnosti spojeneckého letectva v dubnu a květnu 1945 nad českými zeměmi. Je sice pravda, že Škodovka byla americkými bombardéry jako celek vyřazena z provozu, ale při pečlivém prohlížení fotografií cíle den poté lze zjistit, že koncentrace dopadů pum byla zvláště patrná v těsném sousedství severovýchodního rohu budovy generálního ředitelství, kde skutečně, jak jsme zjistili od Vladislava Krátkého z Muzea Škoda Plzeň, provizorně sídlil tým TDS. Snaha Američanů se ale nakonec minula účinkem, i když ne zcela, jak se za chvíli dozvíme. Samotné pracoviště bylo částečně poškozeno, ale nikterak vážně, navíc Němci se zázračnou intuicí 23. dubna 1945 všechny důležité materiály evakuovali, bůhvíproč, do Rokycan. Osudným se jim stal 1. květen 1945, resp. útok všudypřítomných amerických stíhaček-hloubkařů (kotlářů), kteří na zdejším nádraží zapálili jeden poštovní vagon. Když se hasičům podařilo oheň zlikvidovat, našli v troskách (viz snímek [5]) torzo složek s organizačním schématem a schématem informačních toků plzeňského TDS... Příběh měl pro českou soustavu VTEI ale dobrý konec, jak ví každý pozorný student knihovnictví.