Udělování různých cen a ocenění má v Čechách, na Moravě i ve Slezsku dlouhou tradici, která se datuje už od dob Rakouska-Uherska. Čeští a slovenští knihovníci rozhodně nemusí řešit dilema ostrostřelce Antona Špelce [4], protože patřičné instituce na ně dostatečně pamatují a na všechny se nějaká ta medaile (časem) dostane. V Česku jde především o Medaili Z. V. Tobolky [5], která byla od roku 2000 udělena celkem 72x - 70 osobám a dvěma knihovnám. O její prestiži svědčí i to, že někteří si neváhají změnit své jméno, aby medaili mohli získat vícekrát. Domníváme se totiž, že Andrew Lass, kterému byla medaile udělena v roce 2001 [6], a Andreew Lass, který medaili dostal v roce 2002 [7], je jedna a tatáž osoba. Podle ověřených informací z pramene, který nemůžeme uvést, je však zásoba medailí Z. V. Tobolky dostatečná a není se třeba obávat, že by se na někoho nedostalo.

Zřejmě právě pod vlivem úspěšné a oblíbené Tobolkovy medaile se slovenští kolegové letos při příležitosti 60. výročí založení Spolku slovenských knihovníků rozhodli ocenit rovnou šedesátku nejvýznamnějších činitelů a činitelek Spolku [8], "ktorých významné odborné alebo spolkové aktivity v minulom alebo súčasnom období si určite zaslúžia pozornosť nás všetkých". Tuto domněnku lze doložit důvěrnou informací, kterou nám poskytl nejmenovaný slovenský spolupracovník Ikara. Na jeho zjištění je možné se naprosto spolehnout, protože nás ubezpečil, že pocházejí z těch nejkvalitnějších zpravodajských zdrojů. Posuďte sami: "[N]aše kruhy to napadlo práve pod vplyvom vášho "tobolkovania". A co sme my horší?, povedali si kompetentní a kompetentne a bolo to. Ten minulý spoločný život a z toho vyplývajúce porovnávanie má tato generácia v SR, ale i v ČR hlboko pod kožou. A vôbec, celé je to asi ešte z čias, keď sme spolu s Maďarmi a Rakušanmi boli pod Habsburgom ...tam niekde treba hladať našu záľubu v oceňovaní, najmä medailami (viď Anton Špelec ostrostřelec). Cisára pána ani soudruha generálneho tajomníka už nemáme, ale dajakú tu medailičku alebo aspoň diplom si predsa len ešte radi doprajeme a keď nedá cisár pán... dáme si sami."

Časopis Ikaros tyto dlouholeté tradice rozhodně nebere na lehkou váhu a proto se jeho redakce rozhodla zřídit Cenu Ladislava Jana Živného. Volbu názvu ceny nemusíme dlouho zdůvodňovat - Ladislav Jan Živný [9] patří k nejvýznamnějším osobnostem našeho oboru, která zasáhla do téměř všech jeho oblastí. Protože chceme, aby Cena Ladislava Jana Živného zůstala cenou mimořádnou a naprosto exkluzivní, stanovujeme pro její udělování tato pravidla:

• Cena je udělována výhradně in memoriam.
• Cena je udělována vždy pouze jedné osobě, která výrazně zasáhla do teorie nebo praxe knihovnictví a informační vědy.
• Cena je udělována vždy jednou za 100 let.

Poprvé bude Cena vyhlášena v pátek 13. dubna 2007 při příležitosti 10. výročí založení našeho časopisu. O medailistovi už je rozhodnuto: Cenu Ladislava Jana Živného získá Gian Giacomo Girolamo Casanova, jehož zásluhy, zejména posmrtné, o propagaci knihoven, knihovnictví a knihovníků jsou zcela nesporné. O to zvláštnější je, že doposud neexistuje odborná monografie, která by Casanovovy přínosy českému i evropskému knihovnictví hodnotila. Na Casanovu si vzpomněli pouze v Opavě, kde byl založen Diskusní klub Casanova [10]. Vyloženým faux pas pak je, že městská knihovna v Casanovově působišti [11], severočeském Duchcově, jméno tohoto zasloužilého pracovníka, specializujícího se zejména na rozvoj lidských zdrojů, doposud nenese. Snad se situace změní právě poté, co bude G. G. G. Casanova dekorován Cenou Ladislava Jana Živného.

Podruhé udělíme Cenu Ladislava Jana Živného ve středu 13. dubna 2107. Už nyní je možno do redakce [12] posílat nominace. Přijímáme samozřejmě i autonominace, zde je ovšem nutné splnit předpoklad, že se hodláte stát významnou osobností oboru, o které se bude vědět minimálně ještě za 100 let, a že umřete nejpozději do úterý 12. dubna 2107. Věříme, že naši nástupci na začátku 22. století z došlých nominací vyberou stejně odpovědně, jako jsme to provedli my dnes.