Vážení čtenáři,

parafráze známého Kdo hlídá hlídače? nám vytanula nad články prosincového čísla Ikara téměř samovolně. V různých podobách a obměnách toto téma vystupuje na okraji jednotlivých textů, nebo je dokonce jejich hlavním tématem.

Z článku o pravidlech správného citování [4] (správného=podle normy, tj. ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2) vyplývá, že učitele ve valné většině neučí citovat zřejmě nikdo a oni tuto svou neznalost pak přenášejí i na svoje žáky. Možná si řeknete, co do nějaké tečky nebo mezery před dvojtečkou, ale právě na takových maličkostech se ukáže opravdovost a poctivost našeho zájmu o věc.

V teoretickém článku o studijních informačních systémech [5] na základních a středních školách (ale podobně to platí i pro školy vysoké) se nepřekvapivě ukazuje, že jednou z možných překážek funkčnosti takových systémů jsou právě učitelé, resp. jejich nedostatečná kvalifikace. Že byl nedostatek financí nebo času je proškolit? Skutečně tyto dvě věci chcete považovat za pádné argumenty?

Pozitivní příklad metod a nástrojů celoživotního učení přináší článek o projektu LaBooM [6], který je však teprve v řešení a s jeho výsledky se budeme moci seznámit až v září 2007.

A nyní dovolte malou katastrofickou vizi. Co myslíte, že by se stalo, kdyby všichni učitelé zmizeli z povrchu zemského? Společenský rozklad, chaos, zmatek? Ale kdeže – studenti začnou učit sami sebe. Tak jako se to stalo na studentské konferenci INFOŠKIŠ [7] 2006 v Bratislavě a jak k tomu ostatně dojde i na chystané studentské konferenci BOBCATSSS [8], která se bude v lednu 2007 konat v Praze. Ostatně, studenti někdy mají často velmi příčetné a inspirativní nápady – věděli jste například, že průzkumy týkající se toho, jak moc lidé čtou [9], jsou jen poplašnými zprávami vypouštěnými „odborníky“, kteří svým myšlením zůstali ve 20. století? ;-)

Přes všechny případné nesoulady věříme, že dobří studenti si svých dobrých učitelů váží a ctí je. Někdy však lze tyto postoje a pocity vyjádřit bohužel už jen dodatečně, bez toho, aby je druhá strana slyšela. Ke konci měsíce listopadu zemřel jeden z vynikajících učitelů, pedagogů a informačních odborníků, prof. Ing. Štefan Kimlička, CSc. Na jeho mimořádnou osobnost i dílo vzpomíná Jozef Lipták [10].

Jak vidíte, na otázku položenou v názvu úvodníku jsme neodpověděli, přesto doufáme, že jsme vás našimi nesourodými úvahami vyprovokovali (nebo alespoň inspirovali) k dalšímu přemýšlení. A čtení.