V úterý 14. listopadu 2006 se konal World Usability Day [4] (WUD) neboli Světový den použitelnosti. Akce se účastnilo více než 30 zemí celého světa, mezi kterými nechyběla ani Česká republika. V pražském hotelu Legie [5] proběhla konference, která se tematicky zaměřila právě na problematiku přístupnosti a použitelnosti webových stránek a aplikací. Hlavními organizátory byla společnost Sun Microsystems [6], katedra počítačů ČVUT [6] (České vysoké učení technické) a Czech SIGCHI [7] (Special Interest Group on Computer-Human Interaction).

Úvodní slovo pronesl Jiří Mžourek [8], poté již přišly na řadu jednotlivé příspěvky. První prezentace byla v angličtině a přednesli ji Harry Burks a Peter Korn z Usability Labu [9] společnosti Sun [10]. Hovořili o některých projektech, které mají za cíl zlepšit přístupnost webových stránek. Kupříkladu systém Orca [11] umožňuje řadu funkcí, od zvětšování obsahu desktopu (variace na Lupu v systému Windows) až po text-to-speech engine, který nevidomým nebo slabozrakým uživatelům předčítá textový obsah stránek. Dalším inspirativním projektem byl například Dasher [12], což je speciální rozhraní pro psaní textu s využitím alternativních vstupů. Myší, joystickem, ale i pohyby hlavy či očí se uživatel naviguje v prostoru, kde si vybírá jednotlivá písmena. Tímto způsobem se postupně dají napsat celé věty a souvětí. Každopádně jeden obrázek je lepší než tisíc slov (natož když je to obrázek animovaný), a tak vřele doporučuji tuto krátkou ukázku [13].

Josef Šíma a Karel Pětruchno ze společnosti Seznam [14] si připravili prezentaci s názvem „Návrh uživatelského rozhraní webových aplikací ve společnosti Seznam.cz“. Hned zpočátku zaznělo, že webové stránky vnímají jako roli toaletního papíru (sic!). Toto přirovnání zní sice na první pohled šíleně, ale má svoji logiku – primární je totiž šířka webové stránky, ta musí být fixní (stránky na Seznamu jsou optimalizovány pro rozlišení 800x600); ovšem délka už tak podstatná není. Vzhledem k tomu, že uživatelům nevadí stránkovat dolů, mohou být stránky „dlouhé“ i přes několik obrazovek a výsledek tak připomíná výše uvedený příklad. K analýzám návrhů ovládacích rozhraní používají jednak uživatelské testy, jednak i speciální nástroje, jako například Clicktracker, který zaznamenává jednotlivá kliknutí v rámci stránek. Součástí prezentace bylo i video z redesignu grafického rozhraní služby Novinky.cz [15] (od konceptů, přes řadu dílčích subverzí až po konečný výsledek – byla to pěkná ilustrace toho, jak jsou jednotlivé prvky revidovány s ohledem na získanou zpětnou vazbu).

Výzkumem v oblasti přístupnosti se zabývají i na ČVUT [16]. Lenka Pilmannová si společně se Zdeňkem Míkovcem připravila přednášku na téma „Plány veřejných budov na webu: Navigace nevidomých v interiérech“. Převést různé mapy a plány do podoby, kterou by mohli využít i nevidomí, je totiž oříšek. U obrázků je v dnešní době již prakticky samozřejmostí, že se uvádí i alternativní textový popisek. Ovšem jak postupovat u zmiňovaných mapek? Jednou možností je stručně popsat cestu z bodu A do bodu B, z čehož se ale uživatel nedozví, jak prostředí vypadá. V případě chyby se tak už obvykle nedokáže znovu jednoduše zorientovat. Druhá alternativa spočívá v podrobném popisu celého prostředí, což ovšem může trvat dlouho (takže než popis skončí, uživatel už si nemusí vybavit začátek). Navrhované řešení spočívá v přenosném navigačním systému (pracujícímu na bázi PDA či mobilního telefonu), který bude uživatele informovat o okolním prostředí (přičemž popis bude využívat „level-of-detail“, takže uživatel dostane vždy tolik informací, kolik si sám zvolí). Chybět by neměla ani průběžná aktualizace (opravy, úpravy či nové překážky v prostředí).

Z ČVUT pocházel i Adam J. Sporka [17], který měl příspěvek s názvem „Nekonvenční uživatelská rozhraní“. V této souvislosti se hovořilo zejména o systémech ovládání neřečovými zvuky. Své povídání prokládal různými příklady, takže jsme zmiňované technologie viděli i v praxi. Velice zajímavá byla kupříkladu „pískací myš“ (oficiálně Whistling User Interface [18]) neboli ovládání kurzoru myši pomocí pískání, přičemž směr a rychlost pohybu kurzoru závisí na výšce tónu. Hráče počítačových her jistě potěší i případová studie [19] (.pdf) ovládání Tetrisu [20] s pomocí hlasových povelů či mumlání. A ačkoliv ani jedna varianta nebyla tak efektivní jako klasické ovládání na klávesnici, akustické ovládání bylo relativně úspěšné. Řečové povely mají nevýhodu v tom, že jednotlivá klíčová slova musejí být nejprve zpracována, čímž dochází k určitému zpoždění mezi povelem a jeho provedením. Dalším typem nekonvenčního rozhraní byla i haptická mapa, díky které může nevidomý uživatel získat informace týkající se prostoru či geometrie díky hmatovým vjemům. Na závěr svého příspěvku A. J. Sporka pozval případné zájemce na workshop [21] v rámci konference Computer/Human Interaction [22], která se bude konat v San Jose v dubnu 2007.

„Uživatelské testování webu Navrcholu.cz“, tak se jmenovala prezentace, kterou si připravil Luboš Plotěný z Dobrého webu [23]. Uživatelské testování je totiž velice důležitý proces a jeho význam by se rozhodně neměl podceňovat. Zatímco zástupci Seznamu [14] hovořili o testování jen relativně stručně, tato analýza už byla mnohem podrobnější (Navrcholu.cz [24] se zabývá měřením návštěvností webových stránek – pozn. autora). Zásadní je již samotný výběr testerů; v tomto případě bylo vybráno devět lidí (věk 20–55 let, různé profese, sedm mužů a dvě ženy), čímž byla zajištěna relativně solidní variabilita. Ostatně dle statistik dokáže pět až osm testerů odhalit až 90 % chyb a problémů. Důležitý je také samotný průběh testování – je třeba mít na paměti, že testujeme web, nikoliv uživatele. Ten by tedy neměl být penalizován za žádné chyby. Je také důležité, aby „přemýšlel nahlas“ a komentoval každý svůj krok či myšlenku. Průběh testování je totiž zaznamenán na kameru a tato verbální zpětná vazba je velice důležitá. Ještě se sice vyplňují dotazníky, ale analýza videozáznamu je primární. Na stránkách Dobrého webu [23] je ke stažení i jejich prezentace [25] (.ppt).

Poslední přednášku měli zástupci obecně prospěšné společnosti Brailcom [26], Jan Buchal a Tomáš Cerha. Jejich prezentace měla název „Wiking, systém pro tvorbu přístupných webových aplikací“. Jak již název napovídá, Wiking [27] je systém pro správu obsahu (tzv. CMS, Content Management System) založený na myšlence wiki [28], ovšem s velice silným zaměřením právě na přístupnost a použitelnost (vytvářené stránky tak splňují doporučení W3C – Web Content Accessibility Guidelines [29]). Ovšem výstupem nemusí být nutně jen informační báze podobná Wikipedii [30], ale prakticky jakékoliv www stránky (ve Wikingu byl vytvořen i web společnosti Brailcom [26]). Wiking je vyvíjen v rámci Free(b)Soft Laboratoře [31], která se zabývá i celou řadou dalších projektů. Další informace o tomto pozoruhodném systému je možné najít kupříkladu na stránkách http://wiking.brailcom.org/ [32].

Tím skončil program v hotelu Legie, ale nikoliv World Usability Day samotný. Zbývala totiž ještě exkurze do Usability Labu, kam nás dovedl Zdeněk Míkovec [33]. Jedná se o softwarovou laboratoř pro vývoj uživatelských rozhraní vybudovanou na půdě ČVUT [16] s přispěním společnosti Sun Microsystems [6]. Vybavení laboratoře se snaží simulovat klasickou kancelář, takže testovací osoba se cítí víceméně přirozeně. Usability Lab tvoří dvě oddělené místnosti, přičemž v jedné probíhá testování pod dohledem dvojice kamer, v druhé je pozorovací a záznamové zařízení. Obě místnosti jsou navíc odděleny zvukotěsně, takže v kontrolní místnosti mohou být přítomni i zástupci testovaného webu, mohou sledovat chování uživatele, bavit se mezi sebou a případně i hlasitě naříkat, když se v jejich navigačním rozhraní uživatel nevyzná – ale rušit ho tím nebudou.

World Usability Day [4] se docela povedl, splnil moje očekávání. Jednotlivé příspěvky byly sice orientovány zejména na laickou veřejnost, ale osobně na tom nevidím nic špatného. Naopak. Cílem této akce bylo především seznámit lidi s tím, že něco jako přístupnost a použitelnost existuje, a informovat účastníky o různých projektech a postupech – a tento cíl byl myslím splněn. Ostatně nejde jen o přístupnost pro uživatele s postižením, ale jde o to, aby webové stránky byly použitelné pro všechny uživatele bez rozdílu. Opravdu totiž existují podivnosti, ve kterých se nezorientuje skoro nikdo: kupříkladu zde [34], zde [35] nebo zde [36].

Na závěr bych ještě rád dodal, že průběh celé konference byl natáčen zástupci AVC [37] (Audiovizuální centrum Silicon Hill), a videozáznam by tak měl být v nejbližší době v jejich archivu [38]. Doporučuji také sledovat oficiální stránky konference [39], kde by se měly již brzy objevit jednotlivé prezentace a kde také najdete informace o předchozím ročníku [40].