Nostalgie a maličko cimrmanovská bizarnost: to jsou slova, která mě napadala, když jsem po strmém vítkovském svahu přicházel k Mekce nevědomí všech mladých mužů, k budově plné dobrodružných zbraní, tanků a heroických vyobrazení, jak jsem si ji zapamatoval ze své poslední návštěvy někdy v dávnověku dětství. Tak ostatně působí dvacátým stoletím lehce omšelá funkcionalistická budova s nefunkcionalisticky patetickým vstupním portálem rozpomínajícím se na mytologii Republiky Československé. Před portálem trochu korodovaný tank podobný tomu slavnému smíchovskému. Od tanku ve směru palby nezvyklý výhled na horizont ku chrámu sv. Víta mezi konstrukcemi jeřábů a nad postmoderním sklem business center a luxusních hotelů nového věku.

Tým knihovny, který nás přijímá a uvádí, v čele s vedoucím, Zdeňkem Munzarem, svým pacifistickým vzhledem členů Mírového sdružení Johna Lennona z 80. let trochu překvapivě kontrastuje se sbírkou plakátů s vyobrazeními vražedných zbraní československé armády rozvěšenou po stěnách půjčovny a je dokladem jistého pozitivního pohybu dějin (před 20 lety pracovníci a pracovnice této knihovny takhle určitě nevypadali, na to bych dal krk) . Knihovna sama se již u vchodu ohlašuje tou krásnou výraznou vůní prachu papírových dokumentů, už trochu zapomínanou a pro knihovníka nostalgickou v dnešní době knihoven vonících spíše zahřátým kovem a plasty počítačů. Neměly by čichové počitky být významnou součástí zpráv o exkurzích do pražských knihoven, zejména pro budoucí věky a knihovníky a knihovnice? To nám ale zatím asi nezařídí ani ty nejsofistikovanější internetové technologie.

Útulná malá studovna jako by čekala na návštěvu ještě budoucího prezidenta Beneše – příjemný lehce prvorepublikově archaický interiér obkroužený dobře vybavenou příručkou – alespoň pro mě – zachovává „layout“ doby, kdy se celá budova stavěla. Tradiční, papírově nostalgický ráz knihovny ovšem nejspíše už brzy vezme za své, kabely internetu již čekají ve zdech budovy a benešovské asociace brzy překreslí nový věk plochými monitory a bzučením větráků procesorových chladičů.

Bezkonkurenčně nejzajímavějším prostorem knihovny ovšem je největší ze skladišť, původně míněné jako archivní úložiště. Pracovníky knihovny je přezdíván „bazén“, protože skutečně jeho dvoupodlažní dispozice s ochozy prolomenými stropy toto zařízení výrazně připomíná. Jistou mimočasovost prostoru umocňují plechové rolety desítky let nehybně zatažené na oknech (?) skladiště.

Zde se nám dostává přehlídky některých z nejzajímavějších kousků z fondu knihovny: dějiny válek, vlastenectví a hrdinství s lehounkou nezamýšlenou ironií převyprávěny do historických záznamů barokních válečných strategií, v pečlivých tiscích se proměňujících v taneční choreografie a přehlídky umění pruských oděvních kreativců, či do cimrmanovské byrokracie K.u.K. instruktáží výrobcům erárních armádních hmotných statků. Patos slavných letopočtů a pomazaných hlav maličko koktá při listování svazkem dobových posměšných letáků (trochu zpráva o významu potentátů a konců dějin pro ty dnešní). Možnosti věku informačních technologií trochu zpochybňuje největší foliant knihovny: obrovitý svazek vyobrazení egyptských starožitností, který se byť zdigitalizován co nejjemněji rozhodně ani na ten nejmodernější LCD monitor čínské výroby nevejde. Podobenství o přeludnosti vojenských dějin skryté ve fondu knihovny poodhaluje náhodný pohled do regálu, který se mi při odchodu naskýtá – titulní stránka fotografické publikace, ze které se radostně a odhodlaně do šťastné budoucnosti usmívá tvář hezké příslušnice lidové armády DDR zaopatřena onou typicky nezaměnitelně východoněmeckou estetikou designu ocelových přilb.

A bez nostalgie: knihovna obsahem svého fondu patří mezi nejzajímavější evropské sbírky militarií, řada svazků a zejména historických souborů náleží mezi unikáty, krom sbírky starých tisků ilustrujících historii vojenství obsahujících pozoruhodné obrazové informace je třeba upozornit na její unikátní fondy vojenské historické literatury 19. a počátku 20. století, fond vojensko-historické, vojensko-politické a ostatní společenskovědné literatury vydávané od roku 1914 do současnosti a fond 3300 jednotek topografických a vojenských map z 17.-20. století, krom jiného, samozřejmě – nemá smysl se v tomto článku podrobně o obsahu fondu rozepisovat, návštěva knihovny tyto informace přinese a koneckonců zanedlouho budou podrobnější informace o knihovně zveřejněné na inovovaných webových stránkách ústavu [5].

Tým mladých nadšenců, který unikátní specializovanou knihovnu spravuje a připravuje její přechod do věku informačních technologií, organizuje v současné době náročnou retrokonverzi katalogů do elektronické podoby, zahajuje proces digitalizace, především ohrožených dokumentů, připravuje vstup služeb knihovny do knihovnického kyberprostoru a chystá prostorové úpravy a rozšíření čtenářských prostor knihovny.

Knihovna Vojenského historického ústavu
U památníku 2
CZ-130 05 Praha 3 – Žižkov
e-mail: museum@army.cz //--> [6]'; // -->
www.vhu.cz [5]
půjčovna +420 973 204 946
studovna +420 973 204 944
vedoucí +420 973 204 928
referenční služby +420 973 204 977

[7]

Vedoucí knihovny Zdeněk Munzar

[8]

Skladiště "bazén"

[9]

Skladiště "bazén"

[10]

Plakátová výzdoba půjčovny

[11]

Výstavka výběru z nejzajímavějších svazků

Autorkou fotografií je Dana Vyorálková (Národní knihovna ČR).