13. a 14. října 2006 podnikla pojízdná knihovna Městské knihovny v Praze (MKP) [4] odvážnou cestu za novými čtenáři do nákupní metropole Zličín. Představila tam svůj nejnovější bibliobus a své služby.

První pojízdná knihovna vyjela v Praze už v roce 1939. Bohužel válka její aktivity okamžitě ukončila. K obnovení služby došlo až o deset let později a Městská MKP ji poskytuje dodnes. Proměňoval se samozřejmě vozový park, rozšiřovaly služby a bibliobus dnes jezdí do 12 lokalit Prahy.

Bibliobus je speciálně upravený autobus nebo skříňový nákladní automobil, v němž jsou regály s asi 3 000 knihami a dalším potřebným zařízením. Momentálně MKP vlastní tři bibliobusy. Ten, který přijel před nákupní dům Ikea ve Zličíně, byl prototypem nákladního automobilu, který na zakázku vyrobila firma Iveco za 5,7 mil. korun. Jezdí v něm jeden knihovník a jeden řidič.

Bibliobus pravidelně zajíždí na stálá stanoviště, kde vždy několik hodin stojí a uživatelé si mohou půjčit knihu či časopis domů, lze rovněž využít jedné počítačové stanice připojené k internetu. Pro pojízdnou knihovnu platí ustanovení Knihovního řádu MKP [5] pro neautomatizované knihovny. Bibliobus je určen jen pro Prahu. Jezdí na místa, kde není pobočka MKP, a aktuálně i do Karlína, kde byla pobočka při povodních zničena a zatím nebyla obnovena. Podle knihovníků lidé často tuto službu vnímají jako nouzové řešení.

Výběr fondu je nejvíce na úvaze knihovníka, který získává podněty od svých uživatelů. Fond je složen převážně z beletrie pro děti i dospělé, dále z populárních časopisů a malé části odborné literatury. Neobměňuje se však celý fond, jen jeho části.

Pracovní zázemí a rezervní knižní fond je v pobočce v Ruské ulici v Praze 10. Parkoviště bibliobusu je pak v depozitáři v Hostivaři.

Ve snaze udělat si průzkum o možném rozšíření čtenářů se pojízdná knihovna experimentálně vydala do nákupní metropole Zličín. Její stanoviště bylo po tři dny před nákupním centrem Ikea, která laskavě zajistila parkovací prostor, s nímž bývají problémy. Knihovníci chtěli zejména zjistit, jaký zájem jeví o knihovnu lidé, kteří tyto místa navštěvují a jaký má potenciál umístění knihovny přímo v obchodním centru. Tato praxe je již známa z jiných západoevropských zemí. Bohužel se ukázalo, že u nás zatím není reálná. Oslovení nakupující byli převážně odmítaví, často až hrubí, ačkoliv atmosféra v pojízdné knihovně byla nenásilná a velmi příjemná. Většina dotázaných nečte a ani o tom neuvažuje. Ti, kteří čtou a knihovnu znají, toto zpestření ocenili, ale spíše ji vnímali jako informační středisko, kde všude lze knihovnu najít (například v místě bydliště). Ukázalo se, že na periferiích projekt tohoto typu nemá šanci, je možno o něm uvažovat v centru města, ale ani tak na něj společnost ještě není připravena. Důležitou informací, kterou tento experiment přinesl, bylo zjištění, že je nezbytné vylepšit propagaci služeb, které může knihovna nabídnout. Většinou se propagace orientuje na čtenáře, kteří již knihovnu navštěvují. Objevuje se ale nutnost oslovit i ty zbývající, tj. potenciální klienty. V bibliobusu probíhala anketa, jejíž výsledky budou prezentovány na stránkách MKP.

Závěrem uveďme citát z Výroční zprávy MKP za rok 2005 [6]:

„Smyslem knihovny nejsou knihy, ale lidé, kteří tam chodí za věděním, krásou či odpočinkem. A to podstatné, co knihovna nabízí, nejsou knihy samé. Knihovna nabízí službu, jejíž jsou knihy jen součástí – byť nepochybně důležitou. Základem služby je spřátelit tu správnou knihu s jejím čtenářem.“

Poděkování:

V bibliobusu mě přivítala a svůj čas mi věnovala Ivana Vaňková, vedoucí pojízdných knihoven, které bych tímto ráda poděkovala za vstřícnost.