Ve dnech 12.–14. září 2006 se v Seči u Chrudimi uskutečnil již 14. ročník konference Knihovny současnosti [7]. V úvodu již tradičně přivítal účastníky konference Jaromír Kubíček, předseda Sdružení knihoven ČR. Konstatoval, že na letošní ročník konference se registrovalo 320 účastníků. Oproti dřívějším letům vzrostl počet zástupců specializovaných a odborných knihoven, počet reprezentantů městských knihoven zůstal na stejné úrovni.

[8]

Z úvodní části konference Knihovny současnosti 2006

Následně Aleš Brožek (Severočeská vědecká knihovna, Ústí nad Labem) představil letošní nositele medaile Z. V. Tobolky; medaile samotné slavnostně předávali Jiřina Bínová Kádnerová (předsedkyně Nadace knihoven ČR) a Jaromír Kubíček. Oceněnými se stali:

• Jaroslava Kolářová (Městská knihovna Čelákovice [9]),
• PhDr. Bohdana Stoklasová (Národní knihovna ČR [10]; cenu za ni převzal Vlastimil Ježek, generální ředitel Národní knihovny ČR),
• prom. fil. Františka Sokolová (Národní knihovna ČR [10], Slovanská knihovna [11]),
• Martina Bílkovská (Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice [12]),
• PhDr. Petr Voit, CSc.

Další konferenční program byl tradičně rozčleněn do několika sekcí.

Sekce Knihovny na cestě

Sekci moderovala Jaroslava Štěrbová (Městská knihovna v Praze).

Petr Sak (Agentura sociologických výzkumů) zahájil sekci svou přednáškou nazvanou Četba a kniha v české společnosti na prahu digitálního věku, v níž nejprve vymezil sociální aspekty působící na mládež. Komentoval také vznik fenoménu počítače a rozvoj nepřímé komunikace obecně. Rozvoj médií rozdělil na čtyři etapy: Pro první byly charakteristické jeskynní kresby, papyrus atd., pro druhou knihtisk, pro třetí film, rozhlas a televizní produkce a konečně pro čtvrtou propojování médií. Od roku 1992 provedl P. Sak řadu výzkumů na téma četby. V roce 2000 např. zaznamenal velký propad četby, který částečně připisuje komputerizaci. Platí, že čím menší je index komputerizace, tím je vyšší počet přečtených knih (výsledky pocházejí z průzkumu středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných lidí do 30 let). S nástupem elektronických knih se četba zatím výrazně nezvýšila - dnes je čte zhruba jedno procento populace. Nakonec přednášející vyslovil přání, aby se knihovny staly oázou a vytvořily protiváhu „reality show“. Následovala diskuze věnovaná tématu definice mládeže v současné době i v minulosti.

Tomáš Řehák (Městská knihovna v Praze) nazval své vystoupení provokativně: Existují dva druhy knihoven: ty, které se změní, a ty které zaniknou. Hned na začátku prezentace nastolil několik klíčových otázek. Například přežijí knihovny rok 2015? Budou knihovny za deset let někomu potřebné? (např. nelze nechat bez povšimnutí fakt, že růst počtu výpůjček v Městské knihovně v Praze navzdory růstu v posledních zhruba deseti let se postupně začíná snižovat). Postavíme-li knihovnu na úroveň klasické firmy (v konkurenčním prostředí se v tomto postavení ostatně již nachází) a aplikujeme-li na ni stejná pravidla, je zřejmé, že se knihovny budou muset změnit, jinak nepřežijí.V prvé řadě se mění celé knihovnictví. Knihovny musí usilovat o volný čas uživatelů, ztrácejí monopol a konkurují si navzájem.

Velkou konkurenci pro knihovny představují média jako velkokapacitní paměti, paměťové karty, CD a DVD. Rozvoj informačních technologií je velmi rychlý, dokonce exponenciální. Mezi osobním počítačem z roku 1995 a z roku 2005 je výkonově přibližně takový rozdíl jako mezi koněspřežkou a Pendolinem. Na CD za osm Kč se vejde cca 8 000 knih, kapacita disků nakupovaných do Městské knihovny v Praze v roce 1992 byla 240 MB, v roce 2005 je to však již 500 GB.

Kromě velkých pamětí za malé ceny patří mezi nejdůležitější trendy současné doby googlizace a wikizace informačních služeb a kultura online, trendem zítřka je např. počítač v každé kapse.

Tradiční knihovny jsou ohrožovány i vyhledávači typu Google, které nabízejí poměrně velké množství informací vyhledatelných v poměrně krátkém čase. Na příkladě malé případové studie (hledání odpovědi na otázku: Která je nejvyšší hora Velké Británie?) přednášející názorně demonstroval vliv síťových informačních služeb – zatímco před deseti lety by k vyřešení tohoto problému uživatel musel navštívit knihovnu, před pěti lety prohledat řadu internetových serverů, dnes se díky vyhledávačům není při hledání odpovědi na tuto otázku ani potřeba zvednout z postele. Namítnout lze snad jen, že informace získané pomocí vyhledávačů nemusejí být vždy spolehlivé.

V tomto směru se jako zajímavý koncept jeví tzv. wiki. Jedná se o participaci veřejnosti na tvorbě obsahu webu. Nejnázornějším příkladem je encyklopedie Wikipedia, kterou tvoří téměř 15 000 aktivních wikipedistů. Při srovnání s tradiční encyklopedií Britannica vyniká v mnoha směrech. Zatímco encyklopedie Britannica obsahuje 120 000 hesel a např. heslo AIDS je tvořeno 3 320 slovy, anglická Wikipedia obsahuje 1 370 000 hesel a článek o AIDS tvoří 11 000 slov. V prosinci 2005 provedl renomovaný časopis Nature porovnání obou encyklopedií (na základě vybraných 42 článků z oblasti přírodních věd). Bylo zjištěno, že zatímco v Britannice se v nich vyskytuje 123 chyb a nepřesností, ve Wikipedii jde o 162 chyb a nepřesností – rozdíl je tedy velmi malý. Vznikají tedy autoritativní zdroje otevřené a dostupné všem, které jsou vytvářeny početnými komunitami uživatelů. Wiki-web umožňuje rozvoj i např. odborných diskuzních fór, blogů či podcastů. Poskytuje zdarma relativně autoritní nemanipulovatelné zdroje.

Využívání internetu je čím dál výraznější ve všech vzdělanostních skupinách. Podporuje trh reklamy, dobývá svět hudby i filmu. V okamžiku, kdy 60–80 % ceny knihy tvoří její fyzická existence, se kniha dostává do pozice artefaktu, nikoliv paměťového média. Námitky, že zařízení pro čtení elektronické knihy jsou nedostupné, již nejsou na místě, jedinou bariéru tvoří copyright.

To však neznamená, že neexistují nelegální nebo pololegální zdroje, které omezení daná copyrightem nerespektují. Existují však také legální servery nabízející elektronické knihy, jedná se např. o projekt Gutenberg [13] (nabízí 19 000 elektronických knih zdarma), server eBooks.com [14] (70 000 elektronických knih), na trhu se vyskytují také další poskytovatelé elektronických knih (placených i zdarma) – Diesel eBooks [15] či v našem prostředí Palm knihy [16] (2 800 elektronických knih v češtině). World eBook Library Consortia [17] nabízí přes 330 000 elektronických knih (je nutno zaplatit členský poplatek), zajímavá je v této souvislosti také iniciativa firmy Adobe v oblasti vývoje technologie pro elektronické výpůjčky.

Aby byly knihovny konkurenceschopné, musejí si podle T. Řeháka uvědomit, co originálního mohou nabídnout (např. atmosféru, výjimečnost místa, lidský přístup či poradenské služby). Prezentace T. Řeháka byla velmi působivá, zahrnovala řadu nečekaných prvků od trhání knihy a stříhání CD až po vlídné čtení na závěr.

[18]

T. Řehák nemilosrdně zpečeťuje osud papírové knihy

Prezentace Víta Richtera (Národní knihovna ČR) Špatná zpráva o úspěšném rozvoji českých veřejných knihoven obsahovala řadu graficky znázorněných statistických údajů. Podle nich růst úspěšnosti veřejných knihoven trval až do roku 2004, kdy začal pozvolna klesat. Budoucí rozvoj knihoven může být zaměřen třemi směry – knihovny se mohou snažit být dobrou klasickou knihovnou, stát se hybridní knihovnou nebo se stát součástí vzdělávacího systému se zaměřením na podporu čtenářství, knihovnami, které reagují na potřeby obce a rozšiřují své funkce. Ze zmiňovaných statistik je zřejmé, jak neutěšený stav panuje v českém knihovnictví. Na koupi knih se vynakládá průměrně okolo 9 % rozpočtu, v souborném katalogu je zastoupeno 75 knihoven z 5 000, MVS využilo pouze 17 % knihoven (údaje za rok 2005). V České republice neexistuje pohotový komplexní systém na zjišťování dostupnosti dokumentů, sdílená katalogizace funguje nedostatečně, služby typu MVS nejsou běžně nabízeny a nejsou u nich garantovány cenové a časové parametry. V tomto směru se jako nedostatečné často ukazují znalosti knihovníků. Problematické je také využívání internetu v knihovnách - 53 % knihoven k internetu stále není připojeno, knihovny navíc často zbytečně vydávají prostředky na připojení, které mohou získat od státu zdarma (Projekt internetizace knihoven je schválen až do roku 2015). Doposud existující bariéry bránící rozvoji knihoven je možné odstraňovat různými způsoby (získáváním kvalifikovanějších pracovníků, školením uživatelů či obecně zlepšováním schopnosti nabízet služby).

Libuše Nivnická (Knihovna Jiřího Mahena z Brna) se bohužel konference Knihovny současnosti 2006 nemohla zúčastnit, příspěvek nazvaný Charta klientských služeb je však k dispozici v konferenčním sborníku. Je v něm představen pilotní projekt Charta občana [19], který připravil k realizaci Odbor modernizace veřejné správy Ministerstva vnitra ČR. Cílem charty je zkvalitnění výkonu správních činností na pracovištích, která přicházejí do bezprostředního styku s občany. Projekt byl zahájen v březnu letošního roku a jeho délka je stanovena na 18 měsíců.

Jaroslava Štěrbová (Městská knihovna v Praze) se ve svém vystoupení nazvaném Odhady, měření, hodnocení … cesty ke spokojeným klientům zabývala otázkou, jak hodnotit služby poskytované čtenářům v knihovnách. Zmínila několik možností, jak lze služby hodnotit (mj. měření profilace a odhady dostupnosti). Výsledky hodnocení by měly jednoznačně vést ke změnám, které je potřeba nejprve komunikovat uvnitř knihovny, pak v okolí knihovny (tvoří jej např. partneři knihovny) a nakonec následuje sdělení uživatelům.

Závěrečné slovo pronesl ředitel Národní knihovny ČR Vlastimil Ježek. Ve třech poznámkách se snažil vnést trochu optimismu do mírně pesimistického ovzduší, které navodily předchozí příspěvky. Nečekaně uvedl poslední prezentaci komerční firmy Grand Princ, jejíž zástupci představili myšlenku vydávání bezplatného časopisu Grandbiblio, který by měl na jednom místě pro čtenáře zpřístupňovat informace o dění v knihovnách. Firma Grand Princ se zabývá vydáváním bezplatných časopisů a má vlastní distribuční síť. Provozuje také např. server Hledej reality [20]. V časopise by také měl být dán prostor začínajícím autorům. Náklady na vydávání časopisu by měly být pokryty z inzerce. Cílovou skupinou se mají stát návštěvníci knihoven, zaměstnanci knihoven; firma se rovněž chce zaměřit na adresnou distribuci. Zpočátku bude do knihoven distribuováno pouze několik výtisků určených pro uživatele. Datum zahájení distribuce v prezentaci nebylo uvedeno.

Sekce Specializované knihovny

Sekci Specializované knihovny, která letos poprvé tvořila součást programu konference Knihovny současnosti, moderovaly Štěpánka Žižková a Radka Římanová (Státní technická knihovna). Prezentace, které doprovázely přednesené příspěvky v této sekci, jsou dostupné ke stažení na webu Státní technické knihovny [21].

Václava Škvorová (Geologický ústav AV ČR) si v úvodním příspěvku, který si připravila ve spolupráci s Lenkou Kulhavou (Geologický ústav AV ČR) a Kateřinou Lechnýřovou (Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze), položila otázku, zda vědci potřebují informační výchovu. Upozornila, že v době, kdy knihovny nemají k dispozici dostatek finančních prostředků, je potřeba se zaměřit na rozvíjení vztahu s uživateli. Do malé knihovny se specializovaným fondem uživatelé nepřicházejí jako do instituce, ale přicházejí za knihovníky jako za členy svého týmu. Knihovna Geologického ústavu AV ČR [22] je příkladem tohoto typu knihovny. Přednášející dále konstatovala, že největší překážkou samostatné práce uživatelů (vědců) s databázemi je nedostatek času. Knihovník by proto pro uživatele měl být rádcem, navigátorem a měl by jim pomoci se informačně vzdělávat. V. Škvorová také prezentovala humorně pojatou pracovní typologii uživatelů (obíhač knihoven naslepo, citačně-rejstříkový papírový klasik, světový separátový výměnkář, sedavý online typ, univerzální systematik a záhadný „neuživatel“; zmínila také velmi vzácný typ věčně nespokojeného arogantního hulváta). Z akcí pořádaných Knihovnou Geologického ústavu AV ČR pro uživatele jmenovala Jarní orientační běh naší digitální knihovnou (realizován v rámci Března měsíce internetu 2006) a připravovanou geologickou expedici do Českého informačního masivu.

Zuzana Lisková (Fyziologický ústav AV ČR) svůj příspěvek nazvala Přezbrojení ve Středisku vědeckých informací Fyziologického ústavu AV ČR. Nejprve stručně představila Středisko vědeckých informací [23] – jeho fond je zaměřen na oblast biomedicíny a na příbuzné obory, z hlediska typu dokumentu převažují časopisy. Dále se již zabývala avizovaným přezbrojením – jeho začátek spadá do roku 2000, kdy bylo nutno vyřešit otázku, jakým způsobem vědce přesvědčit o výhodách elektronických informačních zdrojů. Snahou pracovníků střediska je být vždy alespoň krůček před uživateli. Velký důraz je kladen na rozvíjení dobrých vztahů s uživateli. Ke komunikaci s nimi jsou využívány např. webové stránky střediska a zasílání hromadných zpráv, důležitou roli hraje osobní přístup k uživatelům (klasické přednášky se neosvědčily). Zvláštní pozornost je věnována informování uživatelů o elektronických informačních zdrojích, jejich smyslu, možnostech, které poskytují atd. Využití těchto zdrojů je ve Fyziologickém ústavu AV ČR poměrně vysoké. Zajímavostí je, že zpravidla jsou při práci s těmito zdroji samostatnější ta vědecká oddělení (resp. jednotliví vědci), která mají objektivně lepší výsledky.

Tomáš Tománek a Jan Rylich (Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK) v následujícím příspěvku srovnali marketingový přístup Státní technické knihovny a firmy Medistyl, s. r. o. Při srovnání využili kombinaci několika metod (marketingový dotazník, rozhovor, informace na webu obou organizací). Důležitou složku přitom představoval tzv. pohled zvenčí (autoři v dotyčných organizacích nepracují). Medistyl, s. r. o. [24], je česká soukromá firma, která byla založena v roce 1991 a provozuje Středoevropské informační středisko. Jejím hlavním marketingovým cílem není expanze, ale udržování kontaktu s přibližně stovkou klíčových zákazníků. Státní technická knihovna [25] je veřejně přístupná vědecko-technická knihovna, která má ve svém fondu cca 1,2 milionu svazků a nabízí řadu služeb online. Primární je pro ni snaha o přístupné a kvalitní služby. Ani v jedné z těchto organizací neexistuje specializované marketingové oddělení.

Petra Myšková (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Studijní a informační centrum České zemědělské univerzity) ve svém příspěvku, jehož spoluautorem je Richard Papík (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze), nejprve stručně objasnila termín šedá literatura, vyzdvihla také její význam ve vztahu k internetu i obecně. Jádro příspěvku tvořila stručná charakteristika vybraných systémů pro registraci šedé literatury (mj. National Technical Information Service [26], Dissertation Abstracts [27], Government Printing Office [28], donedávna také SIGLE, tj. System for Information on Grey Literature in Europe) a dalších zdrojů, v nichž lze nalézt informace o této problematice (Grey Net [29], Mezinárodní konference o šedé literatuře [30], GreySource [31], GreyText Archive [32] či Grey Journal [33]).

Petr Novák (Státní technická knihovna) se následně zabýval šedou literaturou ve vztahu ke Státní technické knihovně. Ta se již v minulosti zabývala oblastí šedé literatury (mj. jako účastník systému SIGLE). Přednášející stručně představil základní dokumenty, z nichž se vychází při plánování Národního úložiště šedé literatury (NUŠL) – The 2003 OCLC Environmental Scan: Pattern Recognition [34], i2010: Digitální knihovny [35], Study on the economic and technical evolution of the scientific publication markets in Europe [36], Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2006 – 2010 [37], Koncepce trvalého uchování knihovních sbírek tradičních a elektronických dokumentů v knihovnách ČR do roku 2010 [38], novela zákona o vysokých školách 552/2005 Sb. [39] (§47b). Národní úložiště šedé literatury má být repozitářem s rozšířenými možnostmi šíření metadat i plných textů. Zatímco metadata budou volně dostupná všem uživatelům, plné texty budou dostupné pouze po autorizaci (pomocí technologie Shibboleth). Testování systému je plánováno na rok 2007.

Jana Doleželová se ve svém příspěvku, jehož spoluautorem je Jaroslav Meixner (oba z Knihovny Akademie věd ČR), zabývala problematikou šedé literatury v AV ČR. Představila databázi ASEP-EPCA (Automatizovaný systém evidence publikační činnosti AV ČR – Evidence publikační činnosti Akademie věd ČR). Databáze obsahuje bibliografické záznamy ústavů Akademie věd ČR. Celkem se jedná o cca 60 ústavů, z nichž každý má svého zpracovatele dat (cca polovinu z nich tvoří knihovníci). Sběr dat probíhá od roku 1993, nyní je v databázi obsaženo přibližně 120 000 záznamů (roční přírůstek cca 10 000 záznamů). V řadě případů se jedná o záznamy dokumentů spadajících do oblasti šedé literatury (dizertace, sborníky z konferencí, interní tisky či výzkumné zprávy). Od roku 2005 je databáze provozována v systému ARL. Slouží zejména k hodnocení v rámci Akademie věd ČR, ke zpracovávání bibliografií ústavů (vědců) a k exportů dat do databáze RIV [40].

Ivo Brožek (Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem) se ve svém vystoupení zabýval problematikou diplomových prací ve fondech českých knihoven a archivů. Upozornil, že diplomová práce může být jednak informačním pramenem (v knihovně), jednak archiválií (ve spisovně či archivu). Na některých vysokých školách jsou diplomové práci k dispozici v knihovnách, na jiných školách v archivech, někde se jedná o kombinaci obou možností. Pro uživatele je výhodnější, nachází-li se diplomové práce v knihovnách, kde je snadněji přístupná. Přístup k diplomovým pracím se výrazně liší podle typu vysoké školy – na technických vysokých školách je většinou diplomová práce pokládána za informační pramen s pomíjivou hodnotou (po určité době se vrací autorovi nebo likviduje), na humanitních a společensko-vědních vysokých školách je diplomová práce za trvalý zdroj poznatků (a je uchovávána dlouhodobě). V knihovnách je uloženo cca 200 000 diplomových prací. Jejich záznamy lze vyhledávat v katalogu knihovny, v samostatné databázi diplomových prací nebo v ročních seznamech obhájených prací. Od roku 2002 se začíná prosazovat uchovávání a zpřístupňování plných textů diplomových prací v digitální podobě, důležitou roli zde přitom hrají právní aspekty.

Iva Horová (Knihovna Akademie múzických umění) navázala s přednáškou, v níž se zabývala pokrokem, který vysoké školy učinily ve zpřístupňování své šedé literatury. Upozornila zejména na založení Odborné komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací [41] (Komise eVŠKP) v roce 2003, na její cíle a dosavadní činnost. Komise má nyní 27 členů, v celkem šesti pracovních týmech v ní působí knihovníci i odborníci v oblasti informačních technologií. Komise již vypracovala důležité poziční dokumenty. Přednášející také zmínila problematiku legislativy (vysokoškolský versus autorský zákon) a nastínila možná řešení zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací (uzavírání licenčních smluv, nastavení selektivních přístupových práv, časový odklad, zveřejnění vybraných částí práce, ukázky, abstraktu či pouze záznamu práce). Představila také Soubor doporučení AKVŠ a Komise eVŠKP pro zpřístupňování VŠKP [42] a návrh národního metadatového standardu [43], který vychází z Dublinského jádra.

Barbora Sadílková (Státní technická knihovna) seznámila posluchače s problematikou akvizice firemní literatury na konkrétním příkladě Státní technické knihovny. Historie získávání firemní literatury v této knihovně sahá do 50. let 20. století. Upozornila také, že kdysi výpůjčky firemní literatury tvořily až 50 % všech výpůjček, jednalo se tedy o velmi oblíbený typ literatury mezi uživateli. Akvizici nejprve prováděl jeden zaměstnanec, v 70. letech se jí zabývalo až patnáct zaměstnaců a tři externisté, nyní je počet opět snížen na jednoho zaměstnance. Akviziční politika zohledňuje několik hledisek (tematické, časové a jazykové hledisko a hledisko rozsahu v závislosti na oboru a jeho významu v profilu knihovny). Získávány jsou zejména adresáře, katalogy, firemní jubilejní publikace, výroční zprávy a firemní časopisy. Firemní literaturu přednášející rozdělila na lehkou (tj. drobné tisky využívané akvizitéry při práci, které se nezpracovávají a nezařazují do knihovního fondu) a těžkou (tj. dokumenty zpracovávané a zařazované do fondu). Dokumenty jsou získávány nákupem či darem, jejich záznamy jsou zařazovány do katalogu knih a katalogu časopisů.

Linda Skolková a Barbora Ševčíková (Státní technická knihovna, Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) se ve svém příspěvku zabývaly možnostmi stavění volně přístupného knihovního fondu podle hesel z Polytematického strukturovaného hesláře (PSH). Nejprve stručně představily samotný heslář (jedná se o česko-anglický heslář se stromovou strukturou; nyní je připravována ke zveřejnění nová verze hesláře 2.1, která obsahuje celkem 44 řad). Následně se zaměřily na představení návrhu abecedně-číselné notace, jíž by musela být doplněna jednotlivá hesla, aby mohla být využita jako nástroj pro stavení volně přístupného knihovního fondu. Pozornost byla věnována také tzv. katerizaci, která může notaci vhodně doplňovat, protože umožňuje rozlišení jednotlivých knihovních jednotek patřících do jedné věcné skupiny. K manuálnímu provádění katerizace je možno využívat katerizační tabulku Kongresové knihovny ve Washingtonu, k automatickému generování katerizačních znaků pak lze využít tzv. Katalogizační kalkulačku [44]. Výhodou využití PSH pro stavění fondu je možnost uvádět jako popisky na policích a regálech jednotlivá hesla v přirozeném jazyce. Plný text příspěvku je k dispozici nejenom v tištěném sborníku, ale také v elektronické podobě [45].

Petra Pejšová (Ústav zemědělských a potravinářských informací) se zabývala problematikou České zemědělské a potravinářské bibliografie (ČZPB). Upozornila, že do roku 2000 se vyvíjela odděleně – zatímco v Ústřední zemědělské a lesnické knihovně vznikala zemědělská bibliografie, v Ústřední potravinářské knihovně byla vytvářena potravinářská bibliografie. V roce 2005 byla provedena konverze bibliografických záznamů z původního formátu MAKS do formátu MARC 21. Součástí záznamů jsou deskriptory z tezauru AGROVOC. Od roku 1995 je rozvíjena spolupráce s Národní knihovnou ČR (přispívání do báze ANL – Články v českých novinách, časopisech a sbornících). Ústav zemědělských a potravinářských informací spolupracuje také s neziskovou organizací International Food Information Service (IFIS), která produkuje databázi Food Science and Technology Abstracts (FSTA), a s koordinačním centrem systému AGRIS (The Agricultural Research Information System). V prvním případě spolupráce probíhá od roku 1968, v druhém případě od roku 1975.

Veronika Vozková (Ústav zemědělských a potravinářských informací) v následujícím příspěvku (připraveném ve spolupráci s Petrou Pejšovou) přiblížila problematiku věcného popisu pro obory zemědělství a potravinářství. Zaměřila se na představení tezaurů AGROVOC [46] a AGROTERM [47]. Tezaurus AGROVOC je mezinárodním mnohojazyčným tezaurem zaměřeným na oblasti zemědělství, lesnictví, rybářství, potravinářství, životní prostředí a příbuzné obory. Původně byl využíván pouze v mezinárodních informačních systémech AGRIS a CARIS (Current Agricultural Research Information System). První vydání tezauru pochází z roku 1982. Česká verze tezauru je výsledkem grantového projektu z let 1995-1996 financovaného Ministerstvem zemědělství. Počátky českého zemědělského tezauru AGROTERM sahají do 70. let 20. století, kdy byl vytvořen Jednotný zemědělský heslář. Na rozdíl od AGROVOCu je AGROTERM jednojazyčným heslářem, který se zaměřuje na národní a regionální témata. Přednášející také stručně nastínila praktické využití obou tezaurů v Zemědělské a potravinářské knihovně [48] v rámci Ústavu zemědělských a potravinářských informací [49].

Jarmila Okrouhlíková (Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze) svou přednášku nazvala Jsou muzejní knihovny knihovnami veřejnými? Při hledání odpovědi na tuto otázku nejprve uvedla výklad termínu muzejní knihovna [50] z výkladového slovníku Informační věda a knihovnictví [51]. Podotkla, že o termínu veřejná knihovna se mezi knihovníky stále vedou diskuse. V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [52] jsou u termínu uvedeny dvě vysvětlivky, na základě kterých je veřejnou knihovnu možno pokládat jednak za knihovnu zřizovanou z veřejných prostředků a přístupná veřejnosti, jednak knihovnu poskytující rovný přístup k informačním zdrojům a službám. V muzejních knihovnách se typicky nacházejí fondy sbírkové (nejsou určené veřejnosti), dále regionální a odborná literatura (tu veřejnost může využívat). Otázkou však zůstává, zda veřejnost ví, že může využívat služeb muzejních knihoven (odbornou literaturu dnes nabízí řada knihoven, koncem 19. a počátkem 20. století však byla veřejnost zvyklá za odbornou literaturou chodit právě do muzejních knihoven). Sám zřizovatel dnes bohužel mnohdy nepokládá muzejní knihovnu za knihovnu sloužící také veřejnosti. Ostatní „veřejné“ knihovny muzejní knihovny považují za knihovny veřejné, často však za knihovny okrajové. K naplnění svých vzdělávacích cílů musejí být v muzejních knihovnách zlepšeny technické a prostorové podmínky, knihovny musejí mít fondy zachycené v online katalozích a přispívat do souborných katalogů, musejí také spolupracovat s ostatními knihovnami a podílet se na společných projektech.

Příbuznou problematikou vztahu knihoven a zákona o sbírkách se pak v příspěvku v konferečním sborníku zabývá Ilja P. Šedo (Knihovna Západočeského muzea Plzeň). Upozorňuje na terminologické, legislativní a praktické aspekty tématu.

Klára Havlíčková (Knihovna Hudební fakulty Akademie múzických umění) se ve svém příspěvku (připraveném se Zuzanou Petráškovou a Hanou Borkovou z Národní knihovny ČR) zaměřila na oblast hudebních knihoven. Upozornila, že fondy hudebních knihoven nejsou obvykle řazeny do univerzálních fondů, jedná se o speciální fondy (z hlediska způsobu popisu, typu dokumentů či požadavků na vybavení). Existuje řada typů hudebních knihoven (od hudebně-dokumentačních pracovišť přes hudební oddělení veřejných knihoven až po národní fonotéku). Na pracovníky hudebních knihoven jsou také kladeny zvláštní nároky – velmi podstatné je vzdělání v oblasti hudební i knihovnické. Mezi uživatele hudebních knihoven patří např. hudební vědci, pedagogové, studenti, ale také širší veřejnost. V roce 1951 vznikla profesní organizace hudebních knihoven IAML - International Assotiation of Music Libraries, Archives and Documentation Centres [53]. V roce 1971 vznikla Československá národní skupina IAML, v roce 2003 pak Česká národní skupina IAML. Hudební knihovny spolupracují také mj. na tzv. R-projektech (soupis hudebních pramenů RISM [54], soupis muzikologické literatury RILM [55], soupis hudební ikonografie RIdIM [56], soupis hudebních periodik RIPM [57]). Z elektronických informačních zdrojů v oblasti hudby zmínila přednášející rovněž encyklopedii Grove Music Online [58] a připravovanou oborovou informační bránu Musica [59].

Helena Hantáková (Knihovna Divadelního ústavu) ve svém příspěvku představila organizaci SIBMAS [60] (Société Internationale des Bibliothèques et des Musées des Arts du Spectacle), která sdružuje divadelní knihovny, muzea a archivy. Cílem SIBMAS je podporovat mezinárodní kontakty a spolupráci mezi divadelními knihovnami, muzei a teatrologickými dokumentačními a informačními středisky. Počátky organizace sahají do roku 1954. V roce 1993 bylo založeno Národní středisko SIBMAS v České republice. Jeho členy jsou Ústav divadelní a filmové vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Knihovna NIPOS, Archiv Národního divadla v Brně, oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea, Knihovna Janáčkovy akademie múzických umění, knihovna Divadelního ústavu, Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, Divadelní a filmový úsek Městské knihovny v Praze, Slezské zemské muzeum Opava, divadelní oddělení Národního muzea v Praze, Knihovna divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Konzervatoř Duncan Centre, Archiv Divadla J. K. Tyla, Knihovna DAMU, Knihovna a archiv Centra experimentálního divadla v Brně a Archiv Národního divadla v Praze.

Pavel Krbec (MULTIDATA Praha s.r.o.) a Jan Pokorný (Ústav výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze) představili integrační nástroj PRIMO. Obsah prezentace je shrnut v další části této zprávy (téma bylo představeno ve dvou sekcích současně).

Roman Chýla (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) svůj příspěvek nazval Jak psát odborný text. Zabýval se v něm otázkami spojenými s přípravou odborného textu (mj. rozvíjením tématu, kompozicí odstavců či řetězením myšlenek). Plný text tohoto příspěvku je k dispozici v zářijovém čísle časopisu Ikaros [61].

Sekce Internet pomáhá knihovnám (očima moderátora Aleše Brožka)

Obvyklé téma internet zaznělo na Seči i letos. Tentokrát jsem však neměl konkurenta v kolegovi Hanuši Hemolovi z Národní knihovny ČR, který loni zajišťoval z mého pohledu atraktivnější sekci Internet ve službách knihoven. Na mne loni připadla sekce Nové možnosti internetu, letos se obě sekce sloučily do jedné s tradičním názvem a její programové zabezpečení jsem dostal na starost stejně jako v minulých letech. V dubnu 2006 jsem vyzval účastníky diskuzní skupiny Knihovna k nabídce témat i vystupujících a do uzávěrky se mi sešlo 15 názvů vystoupení, po uzávěrce tradičně ještě další (poslední – od firmy Oris Plus, resp. P. V. Supa - dokonce až na Seči, což mírně zkomplikovalo odpolední program). Když jsme krátce po 18. hodině končili, mohl jsem konstatovat, že zaznělo 19 přednášek (dvacátou odřekl 14 dní před konferencí Zdeněk Bartl, protože nemohl změnit termín zahraniční služební cesty) z úst 18 referujících. Tento nepoměr mezi počtem přednášek a přednášejících vysvětluje skutečnost, že Eva Marvanová aktivně přihlásila tři vystoupení, což jsem sice dosud nezažil, ale přivítal, protože nabídla zajímavá témata. Kateřina Hubertová hovořila dvakrát (její úmysl svá dvě témata sloučit v jedno jsem jí totiž rozmluvil), dvě přednášky naproti tomu měli dva referující.

O pestrosti vystoupení svědčí i názvy institucí, zaměstnávajících jednotlivé přednášející. Tradičně nejaktivnější byly pracovnice Národní knihovny ČR. Hovořily šestkrát: Nejprve Marie Balíková navázala na své vystoupení na sečské konferenci v r. 2004. Tehdy svůj příspěvek nazvala Harmonizace věcné katalogizace v Česku: sen či realita a název zakončila otazníkem. Po dvou letech si již mohla dovolit vypustit slovo sen i otazník. S potěšením konstatovala, že se v poslední době situace výrazně změnila. Stále větší počet knihoven používá kategorizační schéma pro potřeby Konspektu. Postupně se vytvářejí i tematické mapy fondů jednotlivých institucí. Konkrétní způsob vyhledávání v tematickém portálu NK ČR pak demonstrovala na příkladu knih Václava Havla z předmětové kategorie Jazyk, lingvistika a literatura. Eva Marvanová se nejprve zabývala definicí počítačové gramotnosti a připomněla, že obecně zahrnuje vizuální, počítačovou, digitální, síťovou a základní gramotnost. Poté stručně představila zahraniční organizace a instituce, které se zabývají oblastí informační gramotnosti, a jejich programy. Za pozitivní rys označila začleňování standardů informační gramotnosti do akreditačních řádů a školních osnov. I další vystoupení patřilo Evě Marvanové. V něm si položila otázku, zda je cenzura a filtrování internetu dobrou službou. Sama vidí východisko v informační výchově dětí a připomněla, že v naší republice by se musela možnost využívání filtračního softwaru upravit legislativně z důvodu mravnosti. Ve Spojených státech amerických existuje takový zákon již od prosince 2000. Třetí vystoupení Evy Marvanové spočívalo v předvedení anglického portálu o českém knihovnictví [62]. Anglicky hovořící uživatelé ocení, že si mohou stáhnout reprezentativní publikaci Libraries and Librarianship in the Czech Republic [63] i že se z portálu dostanou jak na anglickou verzi portálu Knihovny.cz [64], tak do Jednotné informační brány [65]. V budoucnu bude tento portál zajišťovat službu Ptejte se knihovny. Danuše Vyorálková seznámila s novinkami v bázi Adresář knihoven a institucí ČR (ADR) [66], která má více než 3 000 záznamů. Její předností je možnost vyhledávat podle různých hledisek (v diskusi se objevil požadavek, aby se daly vyhledat i knihovny, které na webu udržují adresáře knihoven v regionu) a aktualizovat data o „své“ knihovně. V tom případě je nutné požádat o přidělení hesla na adrese adr.ki@nkp.cz [67] či adr.mvs@nkp.cz [68]. Upravené stránky Souborného katalogu ČR představila Eva Svobodová. Sdělila, že nyní připravovaná koncepce rozvoje budování Souborného katalogu ČR se na nich objeví 30. září a knihovnická veřejnost se k ní bude moci vyjádřit.

Firemní vystoupení byla čtyři, tři v češtině, jedno v angličtině. Z hlavních českých producentů tentokrát kupodivu mlčeli zástupci firmy LANius, i když Jiří Šilha v auditoriu seděl. Novinky tak předvedly jen firmy Cosmotron, KP-sys a SEFIRA (s novinkami LANia se však mohli zájemci seznámit v jejich stánku). Naděžda Andrejčíková z Cosmotronu Bohemia hovořila o tom, jak „její“ firma může pomoci knihovnám, pokud poskytují informace o firmách, akcích, kulturních památkách. Domnívá se, že na internetu je takových informací dostatek a je nutné je jen „sklidit“ a webové stránky knihovny propojit linky na ně. V tomto roce firma Cosmotron zpracovávala monitoring ze čtyř středočeských deníků a v porovnání s pracně budovanou článkovou databází v SVK Kladno dosáhla u jednoho titulu až 60 % shody. Václav Trunec z firmy KP-sys seznámil přítomné s novým knihovním systémem KPWin SQL. Zvlášť detailně se věnoval webovému rozhraní a podpoře regionálních funkcí. Upozornil na skutečnost, že systém běží jeden měsíc v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně. Své vystoupení zakončil demonstrací tzv. připomínkového systému, kde mají uživatelé možnost ovlivňovat svými příspěvky další vývoj systému. Na něho navázala Šárka Frantová ze společnosti SEFIRA. Firma využívá systém Request Tracker, který umožňuje skupině lidí, například v rámci technické podpory, inteligentně a efektivně řídit žádosti od zákazníků. Pavel Jedlička z Oris Plus uvedl Ivara Thyssena z finské společnosti P.V. Supa. Ta dodává knihovní zařízení pracující na bázi RFID (bezpečnostní branky, snímače, výpůjční automaty aj.) a má zájem se dostat na český trh.

Trojice vystoupení zajišťovaly instituce, které mají rovněž ke knihovnám blízko. Zuzana Pavková hovořila o elektronizaci služeb Úřadu průmyslového vlastnictví. V květnu letošního roku v něm došlo ke spuštění několika novinek. Přítomné seznámila s databází ochranných známek, databází patentů a užitných vzorů, databází průmyslových vzorů a s přehledem položek řízení. Tato služba umožňuje veřejnosti, aby elektronicky sledovala postup úřadu při práci s každou přihláškou. Na závěr upozornila, že úřad nyní testuje elektronické podávání přihlášek. Alice Martinková ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR seznámila přítomné s výsledky testování webového uživatelského rozhraní pěti knihovních systémů. Nejlepších výsledků dosáhl systém Clavius, nejhorší pak systém TinWeb a Kpwin. V diskusi upozornil zástupce firmy LANius na fakt, že úprava systémů, aby vyhovovaly zrakově postiženým uživatelům, v případě jejich systému vyžadovala jen asi pět hodin vývojářské práce. Pavel Krbec a Jan Pokorný z Ústavu výpočetní techniky Univerzity Karlovy předvedli systém Primo, který vychází z poznání chování uživatelů internetu. Ti z 84 % začínají hledat ve vyhledávači Google a jen jedno procento z nich hledá na webu knihovny. Primo je OPAC nové generace firmy Ex Libris. Zastřešuje a rozšiřuje knihovní produkty, jako je OPAC, metavyhledávač nebo linkovací server.

Specializované knihovny v internetové sekci měly jen dvě vystoupení, protože většinou daly přednost „své“ sekci moderované Radkou Římanovou a Štěpánkou Žižkovou. U mne podala přehled webových stránek muzeí Květa Hartmannová z Knihovny Uměleckoprůmyslového muzea. Přiznala, že muzejní knihovny mají oproti veřejným knihovnám pětileté zpoždění ve využívání internetu k propagaci svých činností. Přesto již 84 muzejních knihoven má svůj web a z toho 65 vlastní doménu a 20 online katalog. Ivo Brožek z Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem si vybral téma retrokonverze knihovního katalogu. Uvedl přednosti systému RIS firmy Comdat, který při retrokonverzi využili. Další výhodou bylo, že 85 % záznamů nalezli pracovníci v katalozích jiných knihoven a stačilo je jen stáhnout.

Také referující z městských knihoven dali přednost hovořit v sekci Veřejná knihovna – služba (ne)známá, takže jejich čest zachránila Kateřina Hubertová z Knihovny města Hradec Králové. Nejprve představila soutěž o nejlepší webovou stránku knihoven okresu Hradec Králové. Ačkoliv je to nová soutěž (letos vstoupila do 2. ročníku), již dokázala motivovat i menší knihovny, aby se začaly prezentovat na internetu. Do soutěže se knihovny nemusejí hlásit, porota hodnotí všechny knihovní weby v daném regionu. V dalším vystoupení prozradila příčinu, proč v jejich okrese přibývají weby malých knihoven. Studentovi Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové totiž zadala hradecká knihovna téma závěrečné bakalářské práce s názvem šablona webu pro malou knihovnu. Po připomínkách a doporučeních knihovníků vznikla potřebná pomůcka, která je vhodná na tvorbu stránek pro knihovny v obcích do 1500 obyvatel. Pro knihovny je zdarma a poskytuje ji Knihovna města Hradce Králové, protože odkoupila licenci.

Tradičně slabé zastoupení mezi přednášejícími měly krajské knihovny. Já jsem hovořil o celostátní soutěži Biblioweb, abych ji připomněl těm, kteří dosud nesoutěžili. Příští rok sice bude mít již 8. ročník, ale dosud se do ní nepřihlásily knihovny v Liberci, Litomyšli či Velkém Meziříčí, ačkoliv jejich stránky jsou kvalitní. Ani jeden ročník Bibliowebu naproti tomu nevynechaly městské knihovny v Klatovech, Ústí nad Orlicí a ve Vsetíně. Orlickoústecká knihovna je zároveň nejúspěšnější, protože získala pět prvenství. Lenka Málková ze Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové představila kurz informační výchovy [69], který knihovna vystavuje na webu a v současnosti patří k nejvíce navštěvovaným. Kurz má šest modulů, ale modul „Vyhledávání v katalogu“ není zatím kompletní, protože knihovna přechází na nový systém.

Zklamáním pro mne bylo zapojení studentů ÚISK, kteří mají na Seči možnost vyzkoušet si vystupování před větším publikem. Pokud nepočítám Alici Martinkovou, která letos studium úspěšně zakončila a o jejímž vystoupení jsem se zmínil výše, nenašel se již nikdo další. Přitom elektronická informační kriminalita, o níž psala práci jedna plachá studentka ÚISK, mohla být zajímavým tématem letošní konference. Naopak velmi mne potěšila spolehlivost 16 referujících, kteří včas odevzdali příspěvek, takže je k dispozici ve sborníku. Kromě jednoho vystupujícího si všichni připravili prezentaci v PowerPointu, jejich vystoupení tím pádem bylo živé a nečtené z papírů. Věřme, že tomu tak bude i příští rok.

Sekce Městské knihovny: Veřejná knihovna – služba (ne)známá

Program sekce připravila ředitelka Knihovny Jiřího Mahena v Brně Libuše Nivnická. Protože jí pracovní povinnosti nedovolily zúčastnit se konference, převzala její moderátorskou roli Zlata Houšková z Národní knihovny ČR.

Všech dvanáct příspěvků celodenního bloku bylo předznamenáno jednáním prvního dne konference a zaměřovalo se na jedno zásadní téma: ZMĚNA. Ta se stala v několika variantách nosným prvkem všech přednesených příspěvků. Změna, která se ukazuje jako nezbytná podmínka pro přežití a další úspěšný rozvoj knihoven v následujících letech. Změna ve funkcích, které knihovny plní, v postavení, jaké zaujímají ve svých obcích, v tom, jak jsou čtenáři i nečtenáři vnímány.

O pozici nových krajských knihoven ve svých městech hovořily dvě ředitelky – Zdeňka Friedlová z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně [70] (Knihovna pro kraj – knihovna pro město) chápe změnu jako příležitost, nikoliv nutné zlo. V situaci, kdy knihovna plní funkci krajskou i městskou, je třeba služby ještě více zkvalitňovat, stanovit si vize a směřovat k jejich naplnění. Eva Žáková z Krajské knihovny Karlovy Vary [71] (Krajská knihovna Karlovy Vary – multifunkční informační centrum regionu) charakterizovala marketingové myšlení, ze kterého knihovna vychází, stejně jako zkušenosti získané ze soustavného zpracovávání projektů. Popsala podrobně situaci knihovny po přestěhování do nové budovy a možnosti nových služeb, které z těchto podmínek plynou. Nevyhnula se ani zmínce o rozdělení knihovny a vzniku knihovny městské v červenci 2006.

Další novou krajskou knihovnu zastupovala Ivana Rösslerová z Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě [72] (Knihovna jako aktivizační centrum). Knihovna spatřuje svou silnou stránku v zajišťování zájmového a volnočasového vzdělávání. Cílové skupiny vidí nejen mezi dětmi, ale i v dospělé populaci. Organizují ucelené přednáškové cykly, především Univerzitu volného času, Aktivizační programy a kurzy paměti, určené seniorům.

Vzdělávací funkce knihoven v různých podobách, využití grantů z domácích i evropských zdrojů, spolupráce – to byly hlavní motivy příspěvků dvou knihoven ze Zlínského kraje. Masarykova veřejná knihovna Vsetín [73], otevřená slavnostně v nové budově 26. 9. 2006, se soustředí na sociální integraci jako hlavní záměr svých vzdělávacích programů. Ředitelka Helena Gajdušková vysvětlila představu komunitní knihovny i to, jak její obraz zpracovali do projektu strukturálních fondů, který pomohl v získání nových prostor i v realizaci cílů knihovny (5P v komunitní knihovně). Ředitelka Knihovny Kroměřížska [74] Šárka Kašpárková (Konkurenceschopnost v podmínkách městské knihovny) popsala, jaký vliv mělo zpracování projektů na rozvíjení znalostí některých marketingových nástrojů na formování knihovny v konkurenčním prostředí. Krátkodobá strategie, vypracování projektů, profilování knihovny jako vzdělávací instituce – to vše (a mnoho dalšího) předcházelo tomu, aby byla knihovna chápána jako konkurenceschopná instituce v oblasti akreditovaných vzdělávacích kurzů ve městě.

Jana Galášová, ředitelka Městské knihovny Český Těšín [75], se zamyslela nad cestou, kterou české knihovny v posledních 15 letech urazily, stejně jako nad tím, jaká je jejich budoucnost. Nelze v ní opomíjet ani tradiční hodnoty a činnosti, jakými je např. budování kvalitních fondů včetně fondů výměnných nebo podpora čtenářství. Jako příklad i inspirace posloužila kampaň v sousední zemi Celé Polsko čte dětem.

I Hana Vacková z Knihovny Jiřího Mahena v Brně [76] hodnotila cestu rekonstruované knihovny (Pět let knihovnou 21. století – Knihovna Jiřího Mahena v Brně). Předložila stručný přehled toho, proč by knihovna měla být chápána jako důstojný reprezentant kulturního života v Brně i jako místa celoživotního vzdělávání. Na podobné téma hovořila a o zkušenosti ze severní Moravy se podělila ředitelka Miroslava Sabelová z Knihovny Města Ostravy [77] (Kudy, kudy cestička do čtenářova srdíčka, aneb To už tady taky bylo). Zmínila rovněž řadu konkrétních příkladů, jak se knihovna se svými pobočkami zapisuje do povědomí o kulturním dění v Ostravě.

Podrobnou informaci o zahraničním modelu fungování veřejné knihovny přednesla Libuše Foberová ze Slezské univerzity v Opavě (Implementace marketingu do činností Městské knihovny v Chemnitz [78]). Seznámila s marketingovou strategií této knihovny, s koncepcí, která na jejím základě vznikla i s konkrétní realizací v nových podmínkách [79].

Knihovny mohou rozvíjet nejrůznější aktivity a nabízet pestrou paletu služeb. Základním měřítkem hodnocení úspěšnosti knihovny je však spokojený čtenář. O tom, jak měřit výkon a kvalitu služeb metodou benchmarkingu knihoven, referoval podrobně Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu NK ČR [80] (Benchmarking knihoven – měření spokojenosti pracovníků a uživatelů knihoven). Projektu k ověření této metody se u nás účastní sedm krajských a 33 městských knihoven různých velikostí. Podrobnější informaci o projektu, jeho záměru, trvání naleznou zájemci v rámci portálu Informace pro knihovny [81].

Jen zdánlivě vybočoval z tematiky celého jednání svým závěrečným příspěvkem ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově (Jak na nevraceče knih aneb Posilme prestiž knihovny). Vždyť podle slov Vladislava Rašky „knihovna musí vedle své přívětivé komunitní tváře rovněž ukázat, že je i institucí, jež si je vědoma svého nezastupitelného postavení v moderní společnosti a jež si dokáže právní cestou uchránit hodnoty jí svěřené.“ Kromě souhrnu základních informací o tom, proč a jak se knihy ztrácejí, nastínil také možné řešení tradičního problému ve spolupráci s firmou zaměřující se na správu, vymáhání a odkup pohledávek.

Dopolední i odpolední části jednání byly doplněny komerčními prezentacemi – s výhodami použití technologie RFID v knihovnách seznámil zástupce finské firmy P.V. SUPA [82], s nábytkem pro interiéry knihoven zástupce firmy INTEBO ŠEBEK [83].

Sekce Možnosti pro knihovny u nás a v zahraničí

Sekci moderovala Jarmila Burgetová (Knihovna Akademie věd ČR).

Nejprve Vít Richter (Národní knihovna ČR) přednesl příspěvek zaměřený na služby knihoven ve světle novely autorského zákona, který si připravil ve spolupráci se Z. Matušíkem (z téže instituce). Novela autorského zákona [84] (216/2006 Sb.) nabyla účinnosti 22. května 2006. Právní jistotu knihoven posílil § 16, v němž je upravena definice půjčování – podle ní je rozhodující nevýdělečná povaha půjčování. V novele je rovněž jednoznačně upraveno zhotovování kopií na papír. Z hlediska knihoven je důležité si uvědomit, že základní odpovědnost za dodržování autorského práva má sám uživatel, nikoliv knihovna. Notové záznamy jsou vyloučeny z jakéhokoliv kopírování.

Následující příspěvky byly předneseny delegáty z Nizozemska. Marian Korenová (vedoucí výzkumu a mezinárodních vztahů Sdružení nizozemských veřejných knihoven) ve svém příspěvku nejprve zdůraznila význam tolerance a demokracie v Nizozemsku obecně. Dále se již věnovala problematice veřejných knihoven v této zemi. V roce 1892 vznikla v Nizozemsku první veřejná knihovna, v roce 1908 pak byla založena Ústřední asociace na podporu veřejných knihoven. Po druhé světové válce nastal velký rozvoj nizozemského knihovnictví, v roce 1972 se asociace spojila s některými čtenářskými a literárními sdružení, z nichž vzniklo Národní centrum knihovních služeb (NBLC). Od 90. let 20. století je pak tato organizace známa jako Sdružení nizozemských veřejných knihoven [85] (Netherlands Public Library Association, NPLA). Členy sdružení jsou všechny nizozemské veřejné knihovny. Zákon o veřejných knihovnách v Nizozemsku pochází z roku 1975, v něm byl obsažen i paragraf týkající se financování veřejných knihoven (vláda stoprocentně pokrývá náklady na mzdy pracovníků, z dvaceti procent pak pokrývá ostatní náklady, zbytek potřebných financí si zajišťují samotné knihovny). V roce 1987 byla zákonem o sociální péči odpovědnost za veřejné knihovny decentralizována (převedena na provincie a místní samosprávy). Přednášející zmínila také myšlenku vytvoření knihovnické charty (její text je dostupný také v angličtině [86]).

Jos Debeij (vedoucí oddělení strategie rozvoje knihoven ve Sdružení nizozemských veřejných knihoven) ve svém přípěvku přiblížil strukturu služeb poskytovaných nizozemskými veřejnými knihovnami; zabýval se též problematikou vzájemné spolupráce knihoven. Svým způsobem navázal na přednášku Tomáše Řeháka z úvodní části konference. Podtrhl důležitost vytváření digitální knihovny, kterou uživatelé mohou navštěvovat z domova. Budovám knihoven také prospívá celková revitalizace a proměna interiéru, která pak láká čtenáře k trávení času v knihovnách, kde jsou navíc pořádány nejrůznějších akcí (např. veřejná čtení, školení apod.). Přednášející rovněž představil síťové služby nabízené nizozemskými veřejnými knihovnami. Je s nimi možno se seznámit na adrese http://bibliotheek.nl/ [87]. Výhodou je, že nizozemské veřejné knihovny používají ve svých online katalozích uživatelsky přívětivé rozhraní AquaBrowser [88]. Jos Debeij zmínil také systém Openbare Bibliotheek Amsterdam [89], virtuální referenční služby provozované pod názvem Al@din [90], projekt školní digitální knihovny Schoolbieb.nl [91] či server MuziekWeb [92].

Marchien Oosterhuis-Stratingová (ředitelka veřejné knihovny Doetinchen a Hlavní knihovny Západního Archterhoeku) se ve své prezentaci zabývala novými službami poskytovanými knihovnami, a to na příkladě veřejné knihovny v Doetinchenu, městečku ve východní části Nizozemska (jeho partnerským městem v ČR jsou Pardubice). Jedná se o jednu z prvních nizozemských knihoven, která využívá technologii RFID. Díky tomu je ušetřen čas personálu – ten se může např. věnovat poskytování digitálních služeb. Zavedení technologie RFID tak zároveň znamenalo nutnost provedení reorganizace práce. Zajímavostí je také inteligentní knihovní regál (pro děti), který malé čtenáře zvukově upozorňuje, pokud omylem zařadí knihu na nesprávnou polici (např. „prosím dej mě do horní poličky“). Knihovna byla představena na názorném příkladě průběhu jednoho dne v knihovně.

Paul van Riet (výkonný sekretář NBD/Biblion Haag) následně představil centralizované služby pro knihovny v Nizozemsku. Společnost NBD/Biblion byla založena v roce 2003, její kořeny však sahají mnohem dále do historie (společnost NBD, která se sloučila s Biblionem, byla založena již v roce 1970). Mezi klíčové faktory úspěchu firmy patří standardizace. Společnost nabízí knihovnám standardní obaly na knihy, které v přepočtu vycházejí na cca 80 Kč za kus, dále pevnou cenu knih, standardní štítky RFID (od roku 2004 jsou součástí všech prodávaných knih), nabízí také tisk a vazbu na objednávku (kniha je zhotovena do 24 hodin). O společnosti NBD/Biblion byl také publikován článek L. Prchalové Skrytá síla holandských knihoven [93] v časopise Čtenář (2006, roč. 58, č. 11, s. 11-13).

Marian Korenová blok zakončila svým dalším vystoupením, tentokráte v roli tajemnice FOBID, tj. Federace organizací z oblasti knihoven, informací a dokumentace (Federation of Organizations in the field of Libraries, Information and Documentation). V rámci organizace FOBID pracují čtyři různé organizace – již zmiňované Sdružení nizozemských veřejných knihoven [85] (Netherlands Public Library Association, NPLA), dále Nizozemská asociace pro knihovny, informační a znalostní profesionály [94] (Netherlands Association for Library, Information and Knowledge Professionals, NVB), Kooperativní asociace univerzitních knihoven [95] (UKB) a Královská (Národní) knihovna (Koninklijke Bibliotheek, KB).

Moderátorka sekce Jarmila Burgetová upozornila také na zvláštní číslo Bulletinu SKIP Nizozemské knihovnictví vydané roku 2004.

Závěrem

Průběh konference Knihovny současnosti zhodnotila Zlata Houšková (Národní knihovna ČR). Konstatovala, že v rámci konference se uskutečnilo celkem 56 odborných vystoupení a firemních prezentací a akce se zúčastnilo 18 vystavujících firem. Upozornila také na některé novinky, zejména na rozčlenění sekcí podle typu knihoven.

Provedla také vyhodnocení nultého ročníku ankety Pěkný muž, která byla realizována v průběhu konference týmem ve složení Zlata Houšková, Jaroslava Štěrbová a Ludmila Makovská. Celkem bylo nominováno 16 mužů, hlasovalo 64 účastnic konference (získávání hlasů bylo poněkud komplikováno faktem, že se o anketě nesměli z taktických důvodů doslechnout přítomní muži, probíhalo proto formou přímého oslovování účastnic organizátorkami ankety). Vítězem ankety se stal Vít Richter. Byl odměněn hodnotnou cenou, která zahrnovala mj. dvě čokolády Sladká vášeň a zrcátko.

[96]

Z. Houšková při vyhlašování vítěze konferenční ankety Pěkný muž

[97]

J. Štěrbová gratuluje vítězi ankety V. Richterovi

[98]

Vítěz ankety si pečlivě prohlíží získanou cenu

Další ročník konference knihovny současnosti se uskuteční ve dnech 11.–13. září 2007.