Když jsem v roce 2004 psal osobní vyznání k dílu a osobnosti [4] Ing. Augustina Merty, CSc., u příležitosti jeho 90 let, netušil jsem, že se jeho život náhle uzavře o necelé dva roky později, 22. června 2006. Byl jsem si na jednu stranu vědom jeho obdivuhodně vysokého věku, ale zároveň i jeho neustálé vitality a obrovské duševní síly, která jakoby nepředpokládala, že jednou končí vše včetně lidského života.

Život Augustina Merty je pro mne životem tzv. ztracené generace, tj. generace, která prožila dvě světové války a v případě Augustina Merty i další nelehké následné období, které postihlo země bývalého východního bloku. Být ve "ztracené generaci" však v případě Augustina Merty nebylo ztraceným životem, ba naopak - jeho život je příkladem bohatosti, a to v dobrých i zlých zážitcích, v jeho životní dráze začínajícího učitele přes několik dalších profesí až k informačnímu vědci a univerzitnímu pedagogovi.

Když si pročítám jeho životní cesty [5] nebo když si připomínám jeho skromné, poutavé a vtipné vyprávění o vlastním životě zejména v době válečné při loňské letní návštěvě u manželů Mertových na jejich chalupě v Posázaví (spolu s manželi Cejpkovými a Martinem Svobodou, ředitelem Státní technické knihovny), skláním se v úctě před jeho životem, statečností a dílem.

Augustin Merta a jeho publikace mne naučili se dívat na obor informační vědy moderně, komplexně a hlavně v kontextu sociálních souvislostí a světového vývoje, který směřoval nezadržitelně od tehdejších vztahů s kybernetikou k pokročilé počítačové vědě a počítačově propojenému světu.

Augustin Merta znal svět a mohl srovnávat, znal vynikajícím způsobem jazyky, znal současné cesty našeho oboru, věděl, kam se budou odvíjet trendy. Měl nejen teoretické zázemí, ale zároveň znal výborně praxi, a toto spojení - teorie a praxe - mu dávalo přirozenou autoritu v oboru i mezi lidmi vůbec.

Jeho dílo, jeho diskuse, jeho publikace byly logické a tvořivě předvídaly budoucí a neuchopitelné či dokonce nepředstavitelné, byly v mnohém nadčasové, a přestože a bohužel jím již nic nebude vysloveno a jeho rukou nic napsáno, jeho vklad pro vznik informační vědy u nás je obrovský a doslova zakladatelský.

Hluboce si vážím jeho osobnosti, lidskosti a díla.