V Kroměříži se ve dnech 18. a 19. května 2006 uskutečnil již 13. ročník celostátního semináře věnovaného problematice celoživotního učení. Podtitul letošního setkání byl "Současná realita – budoucnost" [4]. Akce byla tradičně uspořádána Zlínským krajem ve spolupráci s Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Kromě sponzorů se na přípravě semináře dále podílely například Národní ústav odborného vzdělávání a Rada vlády pro rozvoj lidských zdrojů.

Jednání bylo uspořádáno do tří hlavních bloků:

1. Jak dál v celoživotním učení v České republice?
2. Co je již v České republice realizováno?
3. Příklady dobré praxe v krajích České republiky.

V rámci prvního bloku vystoupili zástupci MŠMT [5] a Ministerstva práce a sociálních věcí [6] (MPSV), kteří stručně představili možnosti financování projektů celoživotního učení z prostředků Evropského sociálního fondu s výhledem na nové programovací období 2007-2013. Dále byla věnována pozornost novému legislativnímu dokumentu, který oblast celoživotního učení upravuje - zákonu č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání [7]), který byl schválen v březnu 2006 a účinný bude od 1. srpna 2007.

Velmi podnětné bylo vystoupení PhDr. Ivana Fišery, poradce ministra pro místní rozvoj, který problematiku celoživotního učení zasadil do širšího kontextu. Konkrétně se zabýval konceptem "dovednostní ekonomiky", kterému je věnována aktuální pozornost především ve Velké Británii. Podle jeho názoru je třeba rozlišovat mezi koncepty znalostní ekonomiky a dovednostní ekonomiky. Fišera zmínil rozdíly mezi pojmy dovednost a znalost. Dovednost je pro tyto účely chápana jako schopnost vykonávat určitou činnost. Na druhé straně, znalost nemusí znamenat, že člověk disponuje v dané oblasti dovednostmi. Fišerův příspěvek lze považovat za velmi aktuální a inspirativní nejen pro oblast celoživotního učení, ale rovněž například pro sféru informační profese nebo znalostního managementu.

Druhý blok byl věnován zejména aktivitám Národního ústavu odborného vzdělávání [8] (NÚOV), který ještě s dalšími subjekty (např. MPSV) spolupracuje na vytváření Národní soustavy kvalifikací [9] a Národní soustavy povolání. Obě aktivity jsou pro další rozvoj oblasti celoživotního učení v České republice velmi užitečné a zájemce o bližší informace lze odkázat také na jeden z „výstupů“ druhého projektu – Integrovaný systém typových pozic [10].

V rámci třetího bloku byly představeny příklady praktických projektů a vedle zástupců krajských úřadů s příspěvky vystoupili představitelé středních škol a zaměstnavatelů. Je možné říci, že určitým ústředním tématem byla přeměna středních odborných škol na tzv. centra celoživotního vzdělávání, v rámci kterých se hlouběji rozvíjí spolupráce škol se zaměstnavateli, úřady práce, veřejností a dalšími subjekty, které v oblasti celoživotního učení působí v regionu příslušné školy. Takto pojatá střední odborná škola se nevěnuje „pouze“ běžnému počátečnímu vzdělávání žáků, kteří přicházejí po základní škole, ale nabízí také kurzy a studijní programy pro dospělé.

Za pozornost stojí skutečnost, že v rámci České republiky lze pozorovat jisté rozdíly mezi kraji ve věci aktivit podporujících celoživotní učení. Kraje, ze kterých pocházely příspěvky prezentované na letošním celostátním semináři, lze v tomto smyslu oprávněně označit jako „aktivní“ (Zlínský kraj, Pardubický kraj, Moravskoslezský kraj, Jihočeský kraj, Karlovarský kraj, Olomoucký kraj, Liberecký kraj, Královehradecký kraj a  Ústecký kraj).

Na závěr ještě považuji za užitečné zmínit, že akce se účastnilo přibližně 200 odborníků, které je možné rozdělit do tří hlavních skupin. Za prvé se jednalo o pedagogy a ředitele středních odborných škol, druhou skupinu tvořili pracovníci krajských úřadů, ministerstev (např. MŠMT, MPSV), NÚOV a třetí oblast byla tvořena zástupci zaměstnavatelů.

Sborník z letošního ročníku celostátního semináře bude k dispozici v průběhu několika týdnů na webové adrese http://www.celozivotniuceni.cz/ [4].