Workshop vedený Adrianou Cronin Lukasovou z Big Blog Company [4] si kladl za cíl seznámit účastníky s možnostmi, které nabízejí blogy a jim podobná dynamická rozhraní, a se základními principy jejich fungování.

Úvodní část byla věnována praktickým ukázkám fungování blogu s důrazem na jednoduchost, s jakou je možno příspěvek vytvořit a vystavit na webu - což bylo demonstrováno například i zveřejněním fotografie a komentáře přímo z místa konání workshopu na osobním blogu Adriany Lukasové (na www.mediainfluencer.net [5]) takřka "v reálném čase".

Blog byl přitom prezentován ne jako pouhý "internetový deníček", ale jako strukturovaná databáze reprezentovaná navenek skrze publikační systém.

Každý autor (přispěvatel) by tedy měl odpovědně vytvářet svou vlastní "síť příspěvků" pomocí všech dostupných prostředků, které blog nabízí - od kategorizace přes používání klíčových slov až po související odkazy ad.

Teprve tak vzniká plnohodnotný blog, tj. flexibilní a přitom strukturovaný a dynamický "miniweb", vnitřně konzistentní a navenek dobře prohledatelný - ať již chronologicky příspěvek po příspěvku, seřazením do kategorií, pomocí klíčových slov nebo použitím plnotextového vyhledávání.

Blog je tedy obecně dobré vnímat zároveň z několika úhlů pohledu - jako svého druhu knihu (která se může lišit formou i obsahem), jako "tiskové zpravodajství", ale také jako nástroj společenské změny.

Nejedná se přitom primárně o (informační) kanál, ale o prvek sítě, ve které platí jednoduché pravidlo o maximální dostupnosti obsahu, o hyperdistribuci informací. Primárním cílem tedy není produkovat jakési zpravodajství, ale vytvořit síťovou komunitu ("social network"), propojít lidí a rozvíjet jejich sociální interakce.

Komentáře, které může k příspěvkům vkládat kdokoli, pak slouží (či mohou sloužit) jako jeden z nástrojů k vytvoření alternativního "recenzního řízení" ("peer review") a postupem času také k posouzení kvality blogu jako celku i reputace jeho autora.

Jako takřka jediný smysluplný pak byl prezentován ten blog, který dostatečně transparentně identifikuje autora, jeho profesionální kvality, zkušenosti a příslušnost (ve smyslu příslušnosti k institucím, členství v nich apod.). Ale toto zaštítění se autoritami nejsou jediným (a v některých komunitách ani nutným) způsobem, jak se stát uznávaným a respektovaným autorem. Nový způsob, který vede k nutnosti redefinovat pojem autority jako takové, je postaven na principu vzájemného odkazování, propojování příspěvků do sítě reakcí a komentářů. To umožňuje sledovat takto spojené příspěvky v síti, interagovat s ostatními, vytvářet relevantní diskuze - a zároveň tedy vnitřně strukturovat bloggerské společenství na základě obsahu příspěvků samotných. Zároveň se tak vytváří plastický obraz o osobě autora, konstituuje se jeho "virtuální osobnost", profil, image. Přitom ale platí, že negativní komentář či opravení některých informací je vnímáno (pokud se jedná o konstruktivní a podloženou kritiku) jako plus, jako posílení pozice dané osoby.

Navíc, současné vyhledávače typu Google hodnotí blogy díky vysoké míře propojenosti odkazy a časté změně obsahu velmi dobře, umísťují je na přední místa a v počtu nalezených stránek (hitů) se úspěšně blogující osoby pohybují nadstandardně vysoko, často mnohem výše než známé společnosti.

Dále bylo možné zhlédnout ukázky videoblogů a podcastingu, tj. velmi specifické formy prezentace "a la blog", ale v audiovizuální či čistě audiální verzi.

Zmíněny byly nástroje, které s blogy přímo souvisí - např. FURL.net [6] vytvářející strukturované a uživateli sdílené propojené záznamy typu "záložka" (bookmark). Byly vyloženy možnosti a výhody RSS, pozornost byla věnována službám, které nabízí Technorati.com [7] (portál, který monitoruje aktivitu blogů a slouží také jako specializovaný blogový vyhledavač) nebo Blogpulse.com [8] monitorující zejména přístupy na blogy.

V samostatné kapitole byl zmíněn tzv. "tagging" - metoda, která umožňuje přidávat metatagy s cizímu (zejména vizuálnímu) materiálu. Jedná se vlastně o volně tvořená a přidávaná klíčová slova, kterými je subjektivně hodnocen obsah. Známé nevýhody jsou přitom překlenuty propojením všech uživatel a využíváním vizuálně jednoduše ztvárněných frekvenční přehledů ("tag clouds"). S jejich pomocí v dané komunitě postupně vykrystalizují společné způsoby používání jazyka. Příkladem může být FLICKR.com [9].

Na závěr byly naznačeny možnosti, které nabízí využití wiki, a to zejména pro účely kolaborativního sdílení a vytváření obsahu, třeba i na úrovni pracovních skupin nebo firem. Důležitým rozdílem wiki a blogu přitom je fakt, že blog je "jednostranný" - autor má pod kontrolou pouze příspěvky a jejich obsah, zatímco wiki v sobě zahrnuje i řízení osob a práv a monitoring přístupů, resp. aktivity.

Závěrem

Celý workshop byl veden vizí o nutnosti (nejen) virtuální sociální interakce a maximálního využití všech inovativních metod, které s sebou síťový princip přináší, a možností, které otevírá. Blogy jsou sice základním, ale přesto jen jedním z mnoha nástrojů, které již existují, a jsou jednoduše využitelné i v každodenní praxi - a to nejen praxi "osobní", ale též jako nástroje zvýšení efektivity práce nebo sdílení informací na kolaborativním základě.

(JaS)