Profesorka Kyriaki-Manessiová se věnovala otázce dopadu budování institucionálních repozitářů na knihovnickou profesi. Zaměřila se na problematiku správy elektronického obsahu (e-content management); starostí o institucionální repozitář by měla logicky být pověřena knihovna a tím tedy vzniká nový nárok na knihovníky. To, co mohou knihovníci nabídnout při budování institucionálních repozitářů, je dobrá znalost ICT, pravidla zacházení s digitálními daty, metody rozšiřování informací, nová pravidla správy dokumentů. Knihovny již nejsou jen uživateli dokumentů a jejich správci a distributory, ale samy by se měly podílet na tvorbě obsahu. Z knihovníků se stávají manažeři institucionálního repozitáře, kteří se zabývají nejen jeho správou, ale také kvalitou obsahu, propagací a distribucí, tvorbou partnerství a spolupráce, výkonem instituce a součinností s tradičními formami komunikace ve vědě a výzkumu. Noví knihovníci by se také měli starat o uživatele a učit je. Nové nároky na profesi knihovníka samozřejmě odrážejí nároky na přílušná kurikula škol. Národní výzkumný ústav v Řecku vytváří institucionální repozitář (National Documentation Centre Repozitory); autorka poznamenala, že ačkoliv je většina nakloněna OA, existuje jistá váhavost především ze strany autorů z oblasti humanitních věd.
(text přednášky [4])
(Jed)