J. Planková se zaměřila na OA z pohledu vztahů uživatel-knihovník-vědecký pracovník (autor). Formy a principy OA ve vědecké komunikaci se vyvíjely již od 17. století, obecně jde o diskuzi a následný výzkum, dnes však zaznamenáváme určité změny (neformální výměna informací, preprinty). Tradiční přístup může být brzdou vědecké diskuze a výzkumu. Autoři příspěvku si položili otázku, co je to otevřený přístup k informacím a jak jej zajistit. Otevřený přístup je dle Budapešťské iniciativy přístup k článku bez ohledu na to, zda má knihovna předplatné časopisu, ve kterém byl článek publikován; uživatelé si mohou texty stahovat, šířit a používat bez oficiálního povolení autora, ovšem s tím, že uvedou informace o původu článku. V informační vědě existují tyto otevřené archívy: @rchiveSIC, DLIST a E-LIS (Electronic library and information science). David Piňos se zaměřil na otázku, nakolik je obtížné získávat data prostřednictvím archivů OA. Zdroje OA porovnal s placenými zdroji na základě vyhledávání 30 konkrétních článků. Archivy OA v tomto miniprůzkumu dopadly hůře, k plnému textu se ve zdrojích OA dostává obtížněji. Závěrem autoři shrnují: OA jsou významným fenoménem, otevřený přístup je podporován, články s otevřeným přístupem jsou stejně populární jako články publikované tradičně, je potřeba podporovat autory v publikování v časopisech OA.
(text přednášky [4])
(Jed)