E. Bratková je editorkou E-LIS a na terminologickou diskuzi o OA reagovala návrhem termínu "otevřený přístup" jako českého ekvivalentu pro anglický termín OA. Mottem jejího příspěvku bylo sdělení, že kdo bude publikovat v OA, bude více citován. Přístup k dokumentům ve smyslu OA musí být trvalý, bezplatný, online a pro všechny uživatele. Autor svoluje ke čtení, stahování, sdílení, ukládání, vyhledávání a linkování článků. Předpokládá se fair use, tedy přesná a precizní citace. Typy zdrojů OA: předmětově profilované archivy, volný povrchový web (osobní stránky autorů, kteří na nich publikují své vydané články), institucionální repozitáře (archivy ústavů; registrem takových repozitářů je ROAR), online časopisy (Directory of OA Journals, dnes 2 235 titulů). Hráči v oblasti OA: autoři (autor musí chtít archivovat své články v institucionálních repozitářích), instituce (finanční podpora) a komerční vydavatelé (projekt SHERPA v projektu ROMEO, semaforovými barvami jsou označeni vydavatelé, kteří umožňují (zelená), nebo zakazují (červená) svým autorům publikovat prostřednictvím OA). V oblasti citačních indexačních služeb existují komerční služby (Web of Science, Scopus a CrossRef), které jsou dominantní co do počtu excerpovaných časopisů i retrospektivy; další služby jako je scholar.google.com jsou zatím ve vývoji, dále existuje http://citeseer.ist.psu.edu [4], který je oborově zaměřený a dále se rozvíjí, systém Citebase Search http://citebase.eprints.org [5] je hodnotný pro své citační výstupy, ISI Web Citation Index (od firmy Thomson) pracuje s dokumenty z internetu a chlubí se pečlivým výběrem materiálů - je to ovšem novinka, která zatím nebyla uvedena, ale pouze oznámena. Citace jsou tvořeny ručně nebo automaticky pomocí softwaru; existují dva formální přístupy k budování citačního rejstříku: openURL a citační propojování pomocí metadat (doporučení DC-GEBCI). Závěrem E. Bratková poukázala na současné výzvy: zpracování absolventských prací, standardizace metadat, hodnocení výzkumu.
(text přednášky [6])
(Jed)