Motto: Žijeme a milujeme se a nevíme, co je to den. Milujeme se a žijeme a nevíme, co je to láska.

Ve čtvrtek 20. 4. 2006 se všem milovníkům literatury naskytla jedinečná příležitost poslechnout si ukázky z děl soudobých světových autorů, a to navíc z úst různých známých osobností. Organizace Czech Centres [4] (Česká centra) se při příležitosti otevření pražského centra totiž rozhodla uspořádat akci s názvem Noc literatury [5], aby přiblížila tvorbu autorů ze zemí, v nichž působí. Czech Centres jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR [6] a jejich posláním je rozvíjet dialog se zahraniční veřejností a spoluvytvářet image České republiky jako moderní a dynamické země.

V rámci Noci literatury byla prezentována tvorba autorů z 18 zemí včetně České republiky. Čtení začínalo v šest hodin večer na devíti různých místech na Starém Městě v Praze. Účinkující opakovaně četli připravené úryvky, jejichž maximální délka dosahovala cca deseti minut.

První akce Noci literatury, jíž jsem se zúčastnila, se uskutečnila v Klubu Lávka, kde Jaroslav Dušek předčítal dva úryvky od Ekharta Tolleho [7] (Německo) a Ervina Lászla [8] (Maďarsko). Předčítání výrazně připomínalo divadelní představení. J. Dušek byl výborně připraven, o čemž svědčí i fakt, že obecenstvu stručně představil každého z autorů. Při čtení poskakoval, střídavě si sedal a zase stoupal. Neustále zjišťoval, jestli posloucháme a jestli jej dostatečně chápeme. Celé vystoupení bylo pro diváky úžasným zážitkem.

Nadšeně jsem se vydala na další předčítání do malého Řetízku u Divadla Disk [9], kde už čekala krásně upravená a evidentně pohodlně usazená Barbora Kodetová. Pro své vystoupení si vybrala Alessandra Baricca [10] (Itálie) a Margriet de Moorové [11] (Nizozemí). Nejdřív se zdála být mírně nervózní, ale četla velice zaníceně a s profesionální intonací měnila hlasy jednotlivých postav.

Lehce jsme se všichni zasnili a pak jsme si museli pospíšit, abychom včas dorazili do Českého muzea výtvarných umění [12], kde na posluchače již čekala Aňa Geislerová. Vypadala velice křehce a stejně působilo i její čtení. Podle jejích slov na ni zbyli Mircea Eliade [13] (Rumunsko) a Federico García Lorca [14] (Španělsko). Předčítání úryvků z jejich děl doplnila dětskou písničkou od J. Prevérta.

Další zastávkou byl Polský institut [15], v němž Petr Nikl předčítal z díla Witolda Gombrowicze [16] (Polsko) a Astrid Lindgrenové [17] (Švédsko). Měl dokonce připraveny i rekvizity - zmenšenou písečnou dunu, brouky z drátů poháněné motorkem, zvláštní drnkátko, žebřík a paruku Pipi Dlouhé punčochy. Četl rychle a své čtení doprovázel gestikulací.

Následně jsme se vydali do Galerie Oliva [18] na předčítání Petry Špalkové, která s úžasným hereckým projevem četla úryvky z knížek Jordana Radičkova [19] (Bulharsko) a Henry Michauxa [20] (Belgie). Předčítající chvílemi svým projevem téměř připomínala bojovnici za lidská práva. Naší poslední zastávkou se stala Rotunda sv. Kříže. Zde prof. Ljuba Fuchsová vystoupila s úryvky z děl J. Préverta [21] (Francie) a Pavla Eisnera [21] (ČR). Pečlivě připravené předčítání působilo dojmem náboženského obřadu. Recitaci L. Fuchsové doprovázel na různé nástroje Alan Vitouš a druhý hlas doplnily studentky žurnalistiky. Těmito verši jsem se rozloučila s Nocí literatury.

Předčítání se konalo ještě na třech dalších místech (FAMU, stanice metra A Můstek a kolektory na Senovážném náměstí), kde vystoupili Jan Budař, Jaroslav Rudiš a Radek Valenta, kteří předčítali z děl Johna O´Farrella [22] (Spojené království), Vladimira Sorokina [23] (Rusko), Thomase Bernarda [24] (Rakousko), Jurije Andruchovyče (Ukrajina), Stanislava Rakúse [25] (Slovensko) a Bernarda Malamuda [26] (USA).

Noc literatury se letos konala poprvé a lze jen doufat, že se bude opakovat také v příštích letech.