Nová budova knihovny

Nová moderní budova Varšavské univerzitní knihovny [5] (Biblioteka Uniwersytecka w Warszawie) byla otevřena 15. prosince 1999. O stavbě nové budovy bylo rozhodnuto v roce 1993 brzy poté, co bylo potvrzeno, že Varšavská univerzitní nadace bude moci použít pro tuto vytouženou investici značnou sumu od Bankovního a finančního centra Nowy Swiat, podniku zabývajícího se pronájmem kancelářských prostor, který založila vláda v dřívějším sídle ústředního výboru komunistické strany. Funkce bankovního a finančního centra byla do značné míry spíše manažerská a knihovna ji zhodnotila jako přínosnou, přestože to nakonec vedlo ke ztrátě některých prostor, jež byly původně pro knihovnu plánovány.

Díky tomu, že v nové budově není jen knihovna, ale také komerční kancelářské prostory, stala se tato budova velice živým organismem. V přízemí budovy, kde se tyto dva světy setkávají, jsou umístěné kavárny, restaurace s vinotékou, knihkupectví nebo třeba pošta, v podzemních prostorách je dokonce zábavní centrum s bowlingem. Knihovna plná zeleně plynule přechází do parku na severní straně komplexu s jezírkem a zahradou na střeše knihovny.

[6]

[7]

Hlavní materiály, které architekti na stavbu budovy použili, jsou beton, sklo a nerezavějící ocel, podlaha je kryta šedým kobercem. Z tohoto výčtu se může zdát, že knihovna bude působit studeným a neosobním dojmem. Opak je však pravdou. Díky tomu, že je budova zasazena do zeleného parku, který prosklenou střechou přirozeně prostupuje až do interiérů, působí knihovna svěžím dojmem. Nevýhodou prosklené střechy je, že propouští až příliš světla, které se odráží na monitorech počítačů a ztěžuje práci s nimi. Navíc v letních měsících je třeba kvůli teplu používat klimatizaci, což zvyšuje energetickou náročnost celé stavby.

Na fasádě je v horní části obrovský nápis "Univerzitní knihovna". Pod ním je osm velkých měděných panelů, které představují říši vědění, historie a písemnictví. Jsou zde fragmenty z díla polského renesančního spisovatele Jana Kochanowského, Platóna, staré ruské kroniky, arabských a indických klasiků, bible; je zde i notový zápis od skladatele Karola Szymanowského a ukázky matematických vzorců.

[8]

Knihovna je rozložena do čtyř nadzemních podlaží. V přízemí, které není běžnému uživateli přístupné, jsou umístěné uzavřené sklady. Přímo u vchodu do knihovny je kontrolní bod a pult pro rychlou
registraci hostů, po schodech se pak vchází do vlastních prostor knihovny. V prvním patře se v impozantní hale, která je osvětlena přímo denním světlem, nacházejí lístkové katalogy, počítače s přístupem k elektronickému katalogu knihovny a výpůjční, registrační a informační pult (help-desk). Ve druhém patře je uzavřená referenční studovna a studovna nejnovějších čísel časopisů. Třetí patro je určeno pro speciální sbírky (dokumenty z 19. století, staré tisky a prvotisky, rukopisy, hudebniny, mapy a efeméra).

[9]

V prvním a druhém patře se nalézá volně přístupný knihovní fond, který v současné době čítá 350 000 svazků a je rozdělen do osmi základních oblastí podle Třídění Kongresové knihovny. Každou z těchto oblastí spravuje oborový specialista-knihovník (subject librarian), který má ve své části umístěn pult, kde poskytuje referenční služby. Každý z těchto pracovníků má svou vlastní otevírací dobu a za svým pultem je k dispozici pouze dvě až čtyři hodiny denně. Pokud ho zde uživatel nezastihne, může ho kontaktovat elektronickou poštou.

Uživatelé mají k dispozici na 900 studijních míst, která jsou rozeseta po celém prostoru knihovny - v individuálních nebo skupinových studovnách, po obvodu u oken, na galeriích nebo jsou vklíněna mezi regály. K dispozici mají dále 100 počítačů, z nichž 50 je připojených k internetu. Vedení knihovny přiznává, že počet není dostatečný, a proto musí používání počítačů regulovat.

Pro uživatele knihovny určitě nemají logiku dva registrační pulty. Jeden je umístěn hned u vchodu knihovny ještě pod schody a je určen jednodenním návštěvníkům knihovny. Druhý registrační pult je umístěn až v prvním patře. Zde se registrují ostatní, tj. dlouhodobí čtenáři, především pochopitelně studenti. Vchod do knihovny je chráněn bránou a ochranka kontroluje, zda každý návštěvník vlastní knihovní kartu. Uživatel, který se jde poprvé registrovat, je do knihovny vlastně vpuštěn podmínečně, proto je nutné kontrolovat karty i při odchodu.

Volně přístupný fond stavěný podle Třídění Kongresové knihovny

V rámci příprav stěhování knihovny do nové moderní budovy bylo potřeba rozhodnout, jak knihy ve volně přístupném fondu postavit. Knihovna dříve žádné systematické třídění nepoužívala, věcný popis se skládal pouze z hesel předmětového hesláře KABA. Z důvodu časové náročnosti se knihovna rozhodla převzít některý ze stávajících klasifikačních systémů, aby nemusela ztrácet čas tvorbou vlastního systému. V konečné fázi se vedení knihovny rozhodovalo mezi Mezinárodním desetinným tříděním a Tříděním Kongresové knihovny (dále LCC). Vzhledem k tomu, že LCC bylo primárně vytvořeno pro účely stavění volně přístupného fondu, bylo v roce 1995 ve Varšavské univerzitní knihovně rozhodnuto o použití tohoto systému.

Ihned bylo vypsáno výběrové řízení na deset klasifikátorů, u nichž bylo požadováno vysokoškolské vzdělání a dobrá znalost angličtiny, protože nebylo možné celé třídění přeložit do polštiny. Deset klasifikátorů, kteří v tomto výběrovém řízení uspěli, v knihovně pracují dodnes.

Pro klasifikátory bylo připraveno tříměsíční školení, které vedl odborník z Indiana University [10] (Bloomington, USA) a bylo hrazeno z rozvojového programu OSN Umbrella [11]. Po měsíci školení byli klasifikátoři schopni pod vedením supervizora začít klasifikovat. Po ukončení školení v případě nejasností si polští klasifikátoři poskytovali vzájemné konzultace. Empiricky bylo zjištěno, že až přibližně po jednom roce praktické práce s LCC mohou být klasifikátoři považováni za zkušené a samostatné odborníky v této oblasti.

Vzhledem k časové náročnosti celého klasifikačního procesu, kdy jeden pracovník je schopen za jeden den provést zatřídění deseti knih, bylo při otevírání nové knihovny v roce 1999 ve volném výběru umístěno pouze 100 000 - 150 000 knih. V současné době je zde umístěno přibližně 350 000 knih a prostory pro volně přístupný fond jsou schopny pojmout až 800 000 svazků.

Závěr

Návštěva Varšavské univerzitní knihovny, při níž jsme měli možnost diskutovat nejenom o praktických otázkách spojených se stavěním volně přístupného fondu, ale i o řadě dalších témat spojených s touto knihovnou, byla velmi obohacujícím zážitkem. Z množství návštěvníků, kteří v knihovně studovali, lze soudit, že pro uživatele je rovněž velmi příjemná, mj. také díky svému organickému propojení s okolní zelení a díky zázemí, které vytvářejí provozovny v komerčně využívané části budovy. Dodejme ještě, že podrobná fotodokumentace je k dispozici v podobě fotogalerie [12] (autorkou fotografií je Linda Skolková).