Odešel dobrý a statečný člověk - ohlédnutí za prof. PhDr. Jiřím Cejpkem, CSc.
Mnozí z nás ho znali. A ti, kteří ho znali, ho milovali. Měl za sebou kus tvrdého života, ale přesto to byl život krásný a šťastný.
Byl člověkem ryzího charakteru, láska k přírodě, četbě a hudbě ho provázela celým životem. Nikdy se nevzdával. V oboru vědeckých informací a knihovnictví patří beze sporu k úspěšným zakladatelům informační vědy. Po dlouhých letech se na žádost studentů v roce 1990 vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde ve funkci vedoucího katedry začal okamžitě spolupracovat na úpravě studijních programů, prosadil také zcela nový studijní program, knihovědu. Přestože nebyl technicky zaměřen, nové technologie při zpracování informací vášnivě obhajoval a tvůrčím způsobem rozpracovával. Dokladem toho například je, že už v roce 1979 zpracoval projekt automatizovaného systému právních informací.
Byl nejen výborným a vzdělaným pedagogem, ale také vynikajícím stylistou. Je autorem více než 300 titulů monografií, článků, statí ve sbornících a dalších textů. Do posledních chvil pracoval na úpravě a rozšíření své základní učebnice Informace, komunikace a myšlení - úvod do informační vědy.
Byl vynikajícím a spolehlivým kolegou, uměl trpělivě naslouchat i lidem, kteří si to v podstatě nezasloužili. Kromě své pedagogické a publikační činnosti připravil a přednesl pro Český rozhlas 2 celkem 33 přednášek v rámci Rozhlasové akademie třetího věku. Témata tohoto rozhlasového pořadu - např. sociální komunikace, dějiny knižní kultury, velké osobnosti českého a světového knihovnictví a další - se setkala s velkým a spontánním zájmem posluchačů. Přečetl stovky nádherných prací na zadané otázky, odpovídal s láskou na milé dopisy studentů seniorů. Milovali jeho přednášky, dovedl je stimulovat dokonce i k pochopení a využívání nejmodernějších informačních knihovnických systémů.
Podařilo se mu splnit si svůj sen: navštívit novou Alexandrijskou knihovnu, o níž posléze s obdivem také v rozhlase přednášel. Vedl stovky diplomových prací, vedl řadu doktorandů, z nichž mnozí dnes stojí v čele knihovnických institucí. Konzultoval a předával svoje zkušenosti, inspiroval svými poznatky studenty k novým pohledům na knihovnicko-informační současnost.
V tomto krátkém ohlédnutí nelze zmínit všechny odborné i osobní aktivity našeho drahého a laskavého kolegy Jiřího Cejpka. Byl člověkem vstřícným, obdařeným talentem jednání s lidmi. V letech tvrdé normalizace, kdy nesměl přednášet ani publikovat, mu zaměstnání poskytla Slovenská technická knižnica v Bratislavě. Trpělivě tam jedenáct let dojížděl, aby mohl být nadále aktivní v oboru. Podílel se velice aktivně na výzkumných projektech. Jeho práce nesla vždycky pečeť poctivosti a serióznosti.
Vedl do posledních chvíle aktivní život, příkladný svou skromností a houževnatostí, obětavostí i pracovitostí. Jiří Cejpek byl od mládí skaut a zůstal zásadám skautské výchovy věren do konce svých dnů. Byl šťastným člověkem a šťastnými činil také nás všechny, kteří jsme ho obklopovali. Jeho skon nás nejen nesmírně zarmoutil, ale přinesl ohromení a palčivou bolest.
Mnohé z nás vázal k Jiřímu Cejpkovi osobní vztah, svým způsobem jedinečný a neopakovatelný, ať trval několik desetiletí nebo třeba jen pár náhodných setkání. Jeho vztah k lidem byl důvěřivý a laskavý, lidem blízkým dovedl vytvořit hřejivé zázemí jistoty. „Zasadil strom, postavil dům, vychoval syna a dvě dcery,“ splnil tedy své poslání na této zemi.
Jestliže se tímto ohlédnutím loučíme s významnou a vzácnou osobností, chceme zároveň poděkovat za dar nepomíjející a nezapomenutelný, kterým nás Jiří Cejpek obdařil: za jeho přátelství, za to, že s námi byl.