Rok se s rokem opět pomalu schází, lidé se ohlížejí do minulosti a sčítají své výsledky a prohry. Přímo proti tomuto trendu však jde výstava Futura Pragensis [4], nacházející se ve Veletržním paláci. Autoři se zadívali opačným směrem a pokusili se zachytit náčrt možné budoucnosti Prahy. A není to náčrt ledajaký, je to přímo náčrt architektonický. Své myši a jiné nástroje vzali do ruku studenti Fakulty architektury ČVUT a Vysoké školy umělecko-průmyslové a vytvořili barevné a odvážné vize věcí příštích.

Takovýto nápad by již sám o sobě byl velice zajímavý. Nicméně studenti jsou studenti a kupodivu se zdá, že i na uměleckých školách je třeba sem tam navštívit knihovnu. Domnívám se, že zejména Zdena Zedníčková a její dvě spoluautorky byla extrémně znechucena davem turistů, kteří s oblibou blokují nádvoří Klementina, skrz které vede jedna z nejdůležitějších pražských cest za vzděláním. Autorky totiž pojaly budoucnost Prahy jako popis postupného rozkladu Prahy 1 ovládané památkáři a turistickým průmyslem. V kontrastu se středem města, který je normálnímu životu nepřístupný a postupně se mění v zábavní park, se v okrajové čtvrti rozvíjejí svými vlastními cestami. Z Dejvic se stává akademické centrum, v jehož středu roku 2032 vyrůstá největší evropská knihovna. Stavbě knihovny předchází barvitá historie. Zakázka je nejdříve zadána soukromé firmě, ta je však na základě studentské stávky odvolána a knihovna je postavena dle vítězného návrhu ze soutěže „Studenti sobě“, jehož autorem je student René Diblík.

Kola historie se otáčejí dále. Dejvické akademické centrum má již dávno status samosprávného města a utěšeně se rozvíjí. Koncem 21. století je v zde (dle obrázku pravděpodobně na místě dnešní Katolické teologické fakulty) otevřena brána do cizí (kupodivu přátelské) dimenze. Autoři projektu bohužel návštěvníkům výstavy zcela zatajili dopady této skutečnosti na knihovní sbírky. Toto opomenutí vnímám jako naprosto zásadní vadu na kráse jinak velice poutavého projektu. Zejména v situaci, kdy je v blízkosti dimenzionální brány umístěna tak významná paměťová instituce, je nepřípustné dopustit se takto zásadního projektantského opomenutí.

Autoři ostatních projektů na knihovny trochu pozapomněli. Na výstavě je sice možné narazit na nákres budovy knihovny na Letné od Tomáše Rouska, ale tím bohužel prezentace věnované tomuto klíčovému tématu naší budoucnosti končí. Avšak domnívám se, že je třeba poděkovat mladým architektům i za tu trochu pozornosti. Zároveň bych ráda apelovala na odborné knihovnické kruhy a požádala je, aby věnovaly zvýšený zájem problematice ochrany knihovních fondů před zářením z mezidimenzionálních štěrbin. Zdá se, že i takováto překvapení mohou na knihovny v budoucnosti čekat.