Zatímco informační zdroje pro oblast medicíny představují pochopitelně standardní součást vzdělávání budoucích informačních specialistů a knihovníků (svědčí o tom nakonec i články v časopise Ikaros, které tyto zdroje představují a které jsou doporučovány jako studijní materiály), opačný přístup, který spočívá v aplikaci medicíny na samotný informační proces, je zatím stále v plenkách. Mezi první vlaštovky patří již několik let otevřený doktorský studijní obor Informační patologie [4], který je na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně [5] pod vedením doc. Lubomíra Kostroně. Pražský Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK [6] zatím na úrovni navazujícího magisterského studia (eventuálně studia doktorského) podobné patologické zaměření (vedle stávajícího informačního, knihovnického a knihovědného směru) sice přímo neotevírá, avšak pouze lehce naznačuje. Tento způsob zavádění novinek je v souladu s poselstvím oblíbeného citátu ředitele ÚISK FF UK Richarda Papíka "umění nudit spočívá v tom, že se řekne všechno" (tak pravil Voltaire).

Jak tedy probíhá ono naznačování? Všichni jste jistě již zaznamenali, že od počátku letošního akademického roku probíhají v prostorách ÚISK FF UK takzvané Jinonické informační pondělky. Jak se pozvolna v knihovnické komunitě šíří jejich věhlas, začíná se také používat zkratka JIP. A zde je právě jádro pudla (tedy zárodek nového studijního zaměření). Ve skutečnosti jsou totiž ony Jinonické informační pondělky pouze krycím vysvětlením zkratky JIP, která znamená úplně, ale úplně něco jiného. Je to totiž Jednotka informační péče. Nepřekvapí proto, že jsou často přednášejícími adepti nebo nově již držitelé doktorského titulu, protože kdo jiný by měl mít odpovídající kvalifikaci k léčení informačních neduhů?

Pokud se týká personálního zabezpečení nového studijního zaměření, je nad slunce jasné, že hlavní osobou, která by měla toto zaměření zaštiťovat a zároveň i zajišťovat výuku kmenových předmětů, by měl být dlouholetý příznivec vědeckých informací a knihovnictví Milan Špála, který byl v roce 1988 habilitován v oboru fyziologické patologie, v němž má za sebou i bohatou publikační činnost [7].