Vážení čtenáři,

internet není nová skutečnost a jako takový se nevymyká z dosavadní legislativy - to byla teze prosazovaná během 90. let odborníky v zahraničí i u nás. Postupem času se však ukázalo, že internet v některých oblastech práva působí minimálně jako katalyzátor, který určité tematické okruhy problematizuje nebo staví do zcela nového světla. Jedním z nich je i problematika autorských práv, která je nyní diskutována (a někde už alespoň částečně řešena) po celém světě.

Problémy spojené s autorským právem a obecně duševním vlastnictvím nejsou nové, internet je pouze zvýrazňuje. O tom svědčí mj. článek nazvaný Zakázané umění [4], který přebíráme z Literárních novin a který volně navazuje na předchozí text [5] věnovaný přímo problémům autorského práva na internetu. Nekontrolované šíření elektronických textů, na které se vztahuje autorskoprávní ochrana, na internetu představuje noční můru především pro ty, kteří z kontrolovaného šíření dokumentů získávají nějaký profit, ať už jde o autory, producenty nebo distributory. Na druhé straně jsou uživatelé, resp. konzumenti, kterým nová situace v řadě případů usnadňuje nebo přímo umožňuje přístup k dokumentům, které by jinak získali nesnadno nebo za finanční úhradu.

Internet tedy situaci vyhrotil a ovlivnil formování několika (různým způsobem) silných zájmových skupin. Jedna extrémistická skupina volá po placení každého centu či haléře, tedy po důsledném dodržování majetkových i osobnostních autorských práv tak, jak je známe dnes, a v podstatě se snaží o zakonzervování současného stavu - ten však už dlouho udržitelný nebude. Fundamentalisté z opačného konce pracují v protisměru, tedy na zániku obou typů autorských práv. Střední cestu zvolila např. americká nezisková organizace Creative Commons [6] (CC), která vydává sérii licencí, jež v podstatně znamenají udržení osobnostního, ale potlačení majetkového autorského práva. Prakticky to funguje tak, že díla licencovaná CC je možné volně (zdarma) stahovat z internetu a v některých případech je i pozměňovat, ale vždy je nutné uvést původního autora a získané dílo nelze dále zpeněžovat. Nakolik se tento model ukáže životaschopný a nakolik ovlivní celkovou situaci v oblasti, ukáže budoucnost.

Zpět tedy do české současnosti: ostudnou situaci s vysokoškolskými kvalifikačními pracemi, které jsou před veřejností zamčeny za zdmi univerzit a dalších škol, se snaží řešit jedna z novel vysokoškolského zákona [7], která právě prochází parlamentem. Přestože se jedná o krok vpřed, na jeho záludné nuance upozorňuje ve svém článku Věra Jurmanová Volemanová [8]. Důležitost problematiky zpřístupňování elektronických vysokoškolských kvalifikačních prací dokládá fakt, že účastníci letošní Celostátní porady vysokoškolských knihoven si pro toto téma vyhradili celý jednací den. O výsledcích jejich rokování a současném stavu problematiky se můžete v kostce dozvědět ve zprávě Ivo Brožka [9].

Říjen a listopad byl na odborné akce bohatý a to se odráží i v naší rubrice Zprávy, reportáže, glosy. Věříme, že kromě stručných souhrnů z různých seminářů a konferencí vás zaujmou také další články prosincového Ikara a že se už nedočkavě těšíte na letošní silvestrovské číslo, které pro vás připravujeme na půli měsíce.