Tak máme za sebou již V. ročník této roztomilé, recesistické a schizofrenní akce. Všech pět ročníků jsem prožil v přední linii dotyku se čtenáři. Rád bych k tomu tedy podotkl pár vět a reflektoval pár skutečností. Provázkiáda probíhala, a to již popáté. Není to nic nového, řekl bych přímo, že je to akce tradiční, pravidla se nezměnila, jsou stále stejná a nezaměnitelná. Do Provázkiády se však vloudila jakási skutečnost, na kterou poukazuji už celou dobu. Tak jako celý Týden knihoven, tak i Provázkiáda se změnila z radostné a sebeprezentující knihovnické aktivity na kampaň. Uvádějí se čísla a čísla a čísla. Na lidi a knížky podle mého názoru, který nikomu nevnucuji, už toho prostoru tolik nezbývá. Co si pomyslet o přibližně dvaceti knihovnách, které se do Provázkiády přihlásily a výsledky neohlásily. Co si pomyslet o odborné úrovni knihovníků, kteří se nedokáží zaregistrovat, nebo zapomenou svoje heslo. Nechávám to bez komentáře, ale svůj názor na to zcela jistě mám.

Počet registrovaných čtenářů je číslo udávající počet čtenářů registrovaných v knihovně, nikoliv pro Provázkiádu. Uvedené hodnoty jsou platné pro 11. říjen 2005 7,00 hodin. Všechny výsledky a údaje doručené včas jsou na adrese www.knihovna.cz/provazek [4].

Letos se tedy do Provázkiády přihlásilo 83 knihoven s 89 960 registrovanými čtenáři, bylo navázáno 11 502 provázků, což činí 5751 metrů. Za pět let je to dohromady už 35 765,5 metrů. Což nás posunulo z Rousínova k Brnu.

Vím jak Provázkiáda probíhala v Prostějově a pár dalších městech. Jsem si jist, že má své ctitele a vyznavače. Vím také, co dokáží paní učitelky a vychovatelky v družinách, vím, co dokáže magie čísel a postupných součtů. V Provázkiádě se však neudělují ani diplomy ani medaile. Provázkiáda zde je, je zde dobře vrostlá, třeba jako počasí. Můžete nadávat na protivný vítr a déšť, ale i tyto fenomény mají své vyznavače a obdivovatele, tak jako například Provázkiáda.