Vážení čtenáři, tento poněkud záhadný titulek signalizuje dvě prosté věci. Na Ikaru se od dnešního dne bude v pravidelných intervalech objevovat citát z oblasti knihoven, knih, informací, knihovníků, počítačů, publikační činnosti a dalších témat, kterými aktuálně i dlouhodobě žije náš obor. Většina z nás nemá v denním kalupu, studiu stohů odborných textů, psaní výzkumných či grantových zpráv a řešení provozních problémů téměř čas na zamyšlení nad smyslem toho všeho, na usebrání, rozmysl a průhledy za horizonty všedního dne. Právě takové chvilky vám chce přinášet nová rubrika našeho časopisu, Citát půlměsíce.

Název rubriky je odvozen od 14denního intervalu, ve kterém se prozatím budou citáty na Ikaru obměňovat. Náš novotvar toho s Měsícem tedy příliš společného nemá, se symbolem islámu už vůbec nic (pokud právě nebudou citováni arabští autoři;-). Budeme pro vás vybírat citáty vážné, sdělující důležitá poselství, ale i odlehčené, nevážné a někdy třebas i přímo ztřeštěné. Z autorů budou zastoupeni jak naši současníci, tak ctění antičtí nebo pozdější klasikové.

Doufáme, že vám prostřednictvím nové rubriky přineseme nové, neotřelé podněty pro vaši práci a přivedeme vás na jiné, někdy nové, někdy staré, ale vždy dobré myšlenky. Na smysl a funkci knihy poukazuje první z nich - je od všestranného myslitele T. G. Masaryka.

A ta druhá část titulku, tedy "ve znamení spolupráce"? Ta odkazuje k tématu, které prolíná téměř celým říjnovým číslem. O spolupráci se hodně mluví, hodně píše, zejména v tom smyslu, že by měla být a že je jí málo a že bez ní to nejde. A stále častěji je slovo spolupráce nahrazováno slovem partnerství, snad aby se vyjádřilo, že se jedná o úzkou, ba tu nejužší možnou spolupráci. Jedna věc jsou ovšem proklamace a druhá věc realita. Umíme účinně spolupracovat (nově: "vytvářet efektivní partnerství"), chceme vůbec spolupracovat, nebo nám stačí formální vztahy navenek prezentované jako partnerství, ale bez relevantních a pro kohokoliv užitečných výstupů? Tyto otázky si zajisté každý zodpoví sám a navíc své odpovědi může srovnat s názory a zkušenostmi kolegů, kteří je prezentují právě v tomto čísle.

O vůli ke spolupráci jako nezbytném základu pro projekt KIS3G píše ředitel Slovenské národní knihovny, Dušan Katuščák; svým textem polemizuje [4] s článkem Olega Cvika, který jsme zveřejnili v minulém čísle [5].

Zcela jiných sfér se týká článek přejatý z Literárních novin [6], který je věnován problémům autorského práva. Dojde na tomto poli k nějaké shodě (spolupráci) mezi autory, majiteli autorských práv, knihovnami a konečnými uživateli, nebo je čas od "guerrilového boje", o který se snaží různé subjekty na internetu a který také částečně popisuje zmíněný text, přejít k "frontálnímu útoku"? Majitelé autorských práv vedou "plíživou válku" za udržení a rozšíření svého území už dlouho - ta v současné době vrcholí nehoráznou (nicméně v některých zemích už prosazenou a uzákoněnou) snahou zpoplatnit půjčování knih v knihovnách, o čemž mluví na různých fórech i ředitel Státní technické knihovny, Martin Svoboda, naposledy na zářijovém Semináři knihovníků muzeí a galerií v Brně [7]. Nebo není třeba užívat válečnický slovník a určitý způsob spolupráce, resp. modus vivendi bude v této oblasti možný?

Od globálních témat se dostáváme k drobné denní práci. Najít ochotné spolupracovníky, přesvědčit je o své vizi a motivovat je ke společné práci, to je gigantický úkol, který se podařil Zdeňce Dohnálkové při rozvíjení information commons na Masarykově univerzitě. V rozhovoru s Petrou Jedličkovou [8] říká: "Základem něčeho dobrého jsou podle mne vždy dobří lidé a myslím, že jich mám kolem sebe dost; s nimi se nebojím, že bychom neobstáli."

Spolupracovat a komunikovat s někým, komu pořádně nerozumím - jaký to dává smysl? Bariéru neporozumění ve všech myslitelných významech se podařilo prorazit Krajské knihovně Karlovarského kraje, která před třemi roky začala spolupracovat s vybranými saskými knihovnami v rámci euroregionu Egrensis. V článku Jitky Svobodové [9] se dozvíte, co tato spolupráce obnášela a co všechno přinesla.

Téma spolupráce prosvítá i třemi zprávami z odborných akcí, které se konaly během září. Oblast architektury budov i interiérů knihoven je rozvíjena na již tradičním semináři Knihovny a architektura [10], který je exemplárním příkladem podpory spolupráce dvou různých oborů. To potvrzuje i autor zprávy, Ivo Brožek, když píše: "...seminář byl opravdu přínosný. Opět jsme si uvědomili, jak důležitá je spolupráce lidí, kteří pracují ve dvou velmi výrazně odlišných profesích, jakými architektura a knihovnictví jsou."

Na jednom z největších a nejdůležitějších setkáních knihovníků a informačních pracovníků, konferenci Knihovny současnosti [11], problematika spolupráce probleskla v řadě příspěvků. Např. podle E. Bratkové je nezbytné, aby knihovny při vytváření digitálních knihoven v zájmu uživatele spolupracovaly s dalšími paměťovými institucemi (archivy a muzei). Další přednášející uváděli konkrétní příklady spolupráce z rozmanitých koutů oboru.

Seminář knihovníků muzeí a galerií [7], který se letos konal v Brně, měl téma spolupráce dokonce jako jeden z programových bloků. Současný neuspokojivý stav shrnul I. Šedo a doporučil muzejním a galerijním knihovnám a jejich pracovníkům, aby "...více komunikovali a spolupracovali nejen sami mezi sebou, ale i s ostatními knihovnami v regionech." O tom, jak případné formy spolupráce mezi knihovnami mohou vypadat, mluvili další přednášející.

O moderních formách spolupráce, pro které se používá nepříliš českého slova "kolaborativní", píše Jakub Štogr [12]. Technologie a způsoby práce založené na metodách encyklopedie Wikipedie inspirují čím dál tím víc lidí, kteří se obvykle dobrovolně, bez nároku na odměnu, podílejí na budování informačních zdrojů, které přesahují možnosti i znalosti jednotlivce a výrazně narušují dosavadní představy o vzniku kvalitních referenčních děl typu encyklopedií. I vy si můžete takovou spolupráci vyzkoušet, pokud jste tak už neučinili, je nejvyšší čas. Projekty typu "wiki" těží z toho nejlepšího principu, který vznikl v počátcích internetu - nekomerčního sdílení informací a otevřené spolupráce na společném díle.

Příklad toho, jak by spolupráce - zde konkrétně mezi výzkumnou a administrativní sférou - vypadat neměla, si můžeme ozřejmit v článku Petra Očka [13] o průzkumu informační (resp. počítačové) gramotnosti, který letos provedlo Ministerstvo informatiky ČR ve spolupráci s agenturou STEM/MARK. Jak je možné, že v rámci průzkumu došlo k takové konfúzi pojmů informační a počítačová gramotnost, když informačním vědcům je vše už dávno jasné? Kde byli, když ministerstvo průzkum připravovalo? Nebo je chyba na straně ministerstva, které dotyčné vědce neoslovilo? Jak je možné, že na jedné straně probíhá státem podporovaný vědecký výzkum a na straně druhé není tentýž stát schopen výsledků tohoto výzkumu využívat? Je to otázka spolupráce? Nebo něčeho úplně jiného?

Vedle článků věnovaných v říjnovém čísle více či méně spolupráci bychom rádi upozornili na tři teoretické studie, které se zabývají budováním procesního portálu pro přepravu a logistiku [14] (Jozef Majerčák a Jozef Gašparík), výsledky výzkumu využívání elektronických informačních zdrojů vědeckými a pedagogickými pracovníky [15] (Štefan Kimlička) a problémy informační ekonomiky [16] (Petr Očko).

Účastníci "Literárního putování po Čechách, Moravě a Slezsku s časopisem Ikaros" už určitě netrpělivě čekají na výsledky soutěže [17], která skončila 28. září 2005. Se svým putováním po webech českých knihoven naopak pokračuje Aleš Brožek, který tentokrát virtuálně navštívil (už podruhé) Litvínov [18]. A poslední výlet vás zavede do historie, protože si můžete počíst o dvou významných postavách českého a slovenského knihovnictví - Zdeňku Václavu Tobolkovi [19] (Jana Chadimová) a Marii Ludmile Černé-Šlapákové [20] (Pavol Rankov).