„Vzhůru na...!“ – nikoli Bělehrad, ale na Chemnitz – Saskou Kamenici – (ba i Karl-Marx-Stadt, to jak komu uvízlo více v paměti které z pojmenování tohoto německého podkrušnohorského města) kypěly mysli tří desítek knihovnic a pěti knihovníků nikoli touhou po pomstě následníka trůnu, ostatně nikoli již nejmladšího, ale touhou po poznání toho nejnovějšího na poli veřejných knihoven a jejich řízení v Německu.

Inu, vždyť onoho devátého červnového odpoledne vyrazilo uvedené knihovnické uskupení autobusem z Prahy směrem ke Krušným horám, aby se seznámilo s novými prostorami Městské knihovny Chemnitz [4] (Stadtbibliothek Chemnitz) a zvláště s tím, jak nově v ní – převážně – kolegyně pracují.

Knihovna je totiž od října minulého roku k dispozici pro veřejnost v nově rekonstruovaném objektu bývalého obchodního domu Tietz z počátku 20. století. Zdůrazňované přihlášení k pojmenování podle bývalé rodinné židovské firmy chce evidentně vyjádřit stanovisko k minulosti. Tato vůbec ne malá stavba se obrací k městu dvěma lícemi své fasády, kterým „lift-up“ vylepšil kamennou neoklasicistní podobu, třetí strana se se svou jizvou ze závěru druhé světové války tváří přece jen poněkud vynuceně (takřka post)modernisticky – tvoří ji prosklená a v noci zářící stěna velkého atria s přiznaným výtahem.

Tento velký blok neobývá jen knihovna. DAStietz – jak se označuje – vedle knihovny naplňují Muzeum přírodopisu, Nová saská galerie a Lidová univerzita, které také dohromady tvoří – a to je jistě zajímavé samo o sobě – jeden komunální podnik. Přízemní podlaží pak využívají komerční zařízení.

Městská knihovna v tomto vzdušném, (i v pošmourný den letošního června) světlem zalitém prostoru po obvodu obrovského atria, jemuž dodávají lehkost ještě dvě atria postranní, zabírá druhé a třetí poschodí.

Jak je velká pozornost věnována architektuře celku, tak je dováděna také do dílčích sekcí knihovny a do výtvarného detailu. Regály a zařizovací předměty pro celou škálu určení, jejichž hlavním motivem je, aby se zde návštěvník – zvláště ten malý i ten snad nejnáročnější, ten „takřka dospělý“ - cítil opravdu nenuceně, ba takřka příslovečně jako doma. Současně jsou interiéry spoluvytvářeny díly výtvarného umění. A to ať od výtvarníků profesionálních nebo od studentů střední školy. Pro každé z nich se ve členitém prostoru našlo místo – a někdy si místo řeklo o dílo. Významné slovo má ve výrazu i detailu knihovny několikaplánový orientační systém – včetně pokusně zaváděného počítačového programu, který by měl návštěvníkovi ukázat cestu z daného místa k požadovanému zdroji-dokumentu.

Oslovení návštěvníka je obecně věnována značná pozornost (jde o přístup rozšířený v řadě německých veřejných knihoven – a ani našim knihovnicím není právě cizí). Čtvrtletně vytvářejí „tematické inscenace“. (Jistě by bylo možné použít i výraz „výstavka“, kdyby to nebylo označení příliš nivelizující, přece jen je zde výraznější reakce na dobu zaměřenou na „zážitky“-events), V knihovně právě pod heslem „Rodina“ oslovovali příslušníky všech generací – od batolat po babičky. A mladé maminky speciálně – ne každá musí neustále obdivovat Bruce Willise; zde se srdíčko jistě zatetelilo (či škodolibě usmálo) nad figurou táty coby hospodyňky (tedy „toho“), s košem s prádlem a „jeho všeckem“ na hrníčku u nohou. Ano, je to princip osvědčený přinejmenším osm století od dob Františka z Assisi.

Na knihovně samotné je (pro knihovníka) nejzajímavější a (pro čtenáře) přitažlivé její důsledně tematické uspořádání. Fondy věcné literatury nejsou členěny podle druhu dokumentů, ale v dílčích tematických odděleních (jimž chemnitzké kolegyně podle poměrů a odpovídajícího uspořádání ve staré budově říkají „kabinet“), vytvářejících tři velké tematické okruhy – „Mládež & hudba“, „Kultura & země“, „Věda & technika“, přičemž čtenář zde nalezne vedle sebe literaturu knižní, časopiseckou, zvukové záznamy i audiovizuální dokumenty (díky německému autorskému zákonu neznají žádné překážky v půjčování těchto médií – čtenář si ovšem může kompaktní disk poslechnout hned na místě díky zodolněnému nástěnnému přehrávači) – a v některých případech i třírozměrná média (společenské hry). A tomuto tematickému uspořádání fondu ve volném výběru odpovídá týmová organizace práce: o každý z těchto úseků pečuje od akvizice přes zpracování až po zpřístupňování (včetně souvisejících akcí) samostatný tým.

Tento moment nás sice již přivádí k další části programu (a této informace), ale přece jen se ještě na chvilku zastavíme: v chemnitzké knihovně jako v mnoha dalších německých knihovnách provozují tzv. bestsellerovou službu: za výpůjčku jednotky zařazené mezi bestsellery (ať z oblasti krásné nebo věcné literatury) čtenář zaplatí poplatek 2 EUR. Všechny takto získané prostředky se použijí na nákup dalších bestsellerů. To by ovšem v podmínkách našich knihoven, na které se vztahuje knihovní zákon, nebylo možné. Navíc německé i naše autorské organizace uplatňují názor, že jakákoli částka vybíraná v souvislosti s poskytováním fyzické knihovní jednotky znamená, že v autorskoprávním smyslu nejde o výpůjčku, ale o pronájem... Z knihovnětechnologického hlediska pak jistě zaujme uplatnění stanoviště automatické evidence výpůjček v praxi.

Pokročme však od této odbočky k odpolednímu programu studijní cesty, k semináři na téma „Inovativní přístupy k řízení knihoven na příkladu Městské knihovny v Chemnitz“. Chemnitzké kolegyně také tuto část velmi pečlivě připravily. Čeští účastníci navíc měli k dispozici překlady velké části podkladových materiálů i velmi dobré tlumočení samotné přednášky a diskuse. Na perfektní organizaci měly podíl také naše kolegyně z pražského Goethe-Institutu, které již léta se SKIP spolupracují – vždyť i tato akce byla další v řadě a po loňské návštěvě nových drážďanských knihoven druhou společně uspořádanou studijní cestou. Byla to akce, ve které se s námi ještě dodatečně, vlastně již ze svého odpočinku v Mnichově, rozloučila paní Elisabeth Macan, a v činnosti koordinátorky práce na úseku knihoven a informací ve Střední Evropě pozdravila paní Sabine Reddel-Heymann.

Vpravo vedoucí knihovny Stadtbibliothek Chemnitz E.Beer s paní S. Müller.

Vedoucí Městské knihovny Chemnitz paní Elke Beer ve svých prezentacích vyložila její koncepci, a to jak její formování v souvislostech komunální politiky (zde se dotkla – také v Německu! – živé problematiky neuspokojivého společenského postavení veřejných knihoven), tak její naplnění jako knihovny „plné zážitků“ a orientované na zákazníka. Ukázala také průběh reformy řízení Městské knihovny, a to jak z jejího vnitřního aspektu přechodu na samostatné střednědobé financování a s ním spjatou decentralizaci odpovědnost za zdroje, tak z hlediska místa knihovny v zařízeních města a v komunálním podniku DAStietz. Velký zájem účastníků vyvolala prezentace paní Ulrike Rosner, která hovořila o vývoji týmové organizace práce v knihovně včetně různých peripetií: vždyť po několika letech snah o její zavedení, jež byly zhodnoceny jako neúspěšné, se koncept v modifikované podobě uplatňované ve své zásadě od roku 2002 ujal. Paní Steffi Müller představila formy a metody spolupráce knihovny se školami i s Lidovou univerzitou. Důraz kladou na rozvoj celé jejich škály – od úvodu do užívání knihovny po cílenou podporu čtenářských a informačních dovedností.

Materiály ze semináře jsou nyní k dispozici na http://chemnitz.aktualne.cz/ [5], v průběhu srpna budou rovněž zpřístupněny na oficiální webové stránce SKIP věnované této akci [6].

Pracovní program skončil v pátek již krátce před 20. hodinou ve Státním odborném středisku pro veřejné knihovny správního kraje Chemnitz (vpravo vedoucí W. Frohß, vedle ní S. Reddel-Heymann z pražského Goethe-Institutu).