Autorka – doktorandka Vilniuské univerzity - posuzovala využitelnost paměťových institucí na základě výstupů projektu EU CALIMERA [4], který běží pod šestým Rámcovým programem IST (EU IST FP6).

Uvedla, že moderní služby založené na ICT by v rámci paměťových institucí měly být pro všechny, což ale vyžaduje detailní analýzu situace, zejména pak nalezení odpovědí na otázky: jaké technologie vlastně existují, jaké služby a produkty jsou dostupné a vhodné, jaký je stav teorie a praxe, jaké jsou možnosti kurzů a školení a – v neposlední řadě – jak funguje management a koordinace v celosvětové měřítku. Právě k nalezení řešení těchto i souvisejících problémů by měly výstupu programu CALIMERA přispět.

Po krátkém exkurzu do teorie HCI (Human-Computer Interaction), ve kterém existuje několik odlišných pojetí, se autorka zmínila o standardech souvisejících s činností paměťových institucí (ISO 9241-11 (1998) zastupující přístup „procesně orientovaný“ a ISO 9126 (1.–4. část, 2001-2004), které je orientováno spíše na výsledek)

Zdůraznila, že paměťové instituce na lokální úrovni často nejsou schopny přijmout a akceptovat složité teoreticko-praktické konstrukce a potřebují tak pomoc expertů. Zároveň ale vyzdvihla jejich funkci a zároveň do praxe uvedenou myšlenku, pro kterou jsou do značné míry jedinečné – to, že zajišťují rovný přístup k informacím a znalostem. Z problémů, se kterými se budou muset (a nejen ony) vyrovnávat v nejbližší budoucnosti, pak uvedla např. speciální požadavky cílových skupin, problematika mezikulturní sdělitelnosti, otázky lidských dovedností ve vztahu k IT a v neposlední řadě téma webového rozhraní.

JaS