Anketa Moje kniha se pomalu blíží ke slavnostnímu závěru

1. září 2004 byly v kavárně Astra v Domě knihy na Václavském náměstí v Praze vyhlášeny výsledky třetí etapy ankety Moje kniha [4]. Výsledky této předposlední etapy, která k 23. září zahrnovala již přes 82 tisíc hlasů, jsou k dispozici na http://www.mojekniha.cz/ mojeVysl.htm#200 [5].

Struktura výsledků je podobná jako v předchozích etapách ankety, kdy bylo vyhlášeno 200 a 100 nejoblíbenějších knih obyvatel ČR. Téměř čtvrtinu knih tvoří humoristické romány či příběhy. Z padesáti knih se ve dvaadvaceti případech jedná o knihy české, z cizích literatur pak převládá anglosaská. Celkem devatenáct knih je možno zařadit mezi dětskou literaturu, což však patrně není způsobeno hlasováním samotných dětí, ale spíše dospělých, které velmi ovlivnila dětská četba. Uvedenou interpretaci podporuje i ten fakt, že podle knihovnických statistik se některé oblíbené tituly z této ankety v současné době již příliš nepůjčují. Zvláštní autorkou vyskytující se ve výsledcích ankety je Lenka Lanczová (mimochodem povoláním knihovnice ze Slavonic), která byla v rámci dvou stovek nejoblíbenějších knih zastoupena 14 tituly (sic!), v rámci padesátky již pouze dvěma tituly. Paradoxem však je, že část populace ČR o ní nikdy neslyšela.

Nejoblíbenější kniha obyvatel ČR bude vyhlášena 4. října 2004 při příležitosti zahájení Týdne knihoven [6]. 200 nejoblíbenějších knih [7] bylo vyhlášeno 7. dubna, 100 nejoblíbenějších knih [8] pak 17. června.

Cílem ankety Moje kniha je kromě nalezení nejoblíbenější knihy českých čtenářů také zdůraznění významu četby, zvýšení potěšení z četby, rozšíření čtenářského výběru literatury, získání nových čtenářů a podpora diskuse o četbě.

Vznik ankety byl inspirován příkladem Velké Británie, kde v loňském roce v podobné anketě hlasovalo 750 000 osob. Tamější anketa byla uspořádána pod záštitou BBC a byla díky tomu (oproti české variantě) výrazně propojena s televizními a rozhlasovými pořady.

Vyhlášení knižní padesátky se zúčastnili také Ivan Binar, Svatopluk Karásek a Michal Viewegh.

Účastníky vyhlášení knižní padesátky nejprve přivítala Jaroslava Štěrbová, která následně moderovala diskusi, jíž se zúčastnili spisovatelé Ivan Binar, Svatopluk Karásek a Michal Viewegh, ze Svazu knihovníků a informačních pracovníků pak Zlata Houšková a Vít Richter.

J. Štěrbová se přiznala, že první knihu ve svém životě četla z donucení, pak začala číst naopak až příliš. I. Binar s odkazem na vlastní vzpomínku, kdy četl předčasně Babičku Boženy Němcové a kvůli myslivcovi nemohl spát, doporučil dávkovat četbu přiměřeně. S. Karásek se naopak domnívá, že dětem nevadí, když projdou nervy.

Na M. Viewegha osobně velice silně působila rozhlasová četba, mohla by podle něj dokonce napomoci rehabilitovat povinnou četbu (jako příklad uvedl vlastní vzpomínku na rádiový poslech Robinsona Crusoe po kapitolách, kdy jej zvědavost inspirovala k předčasnému čtení dalších kapitol v knize). S. Karásek rovněž pokládá rozhlas za médium vhodné k přivedení čtenáře ke knize, podobně se na to dívá rovněž I. Binar, podle něhož spočívá výhoda poslechu také v tom, že neubírá na fantazii. M. Viewegh připomněl taktéž film s jeho rozmanitějšími možnosti působení na diváka (např. pomocí triků) a poznamenal, že příběh spolehlivě zaujme i v multimediální době. Z. Houšková vyjádřila souhlas s názorem, že adaptace přitahují lidi ke čtení - jako příklad ze starší doby uvedla Ságu rodu Forsythů, z poslední doby pak zfilmovaná díla J. R. R. Tolkiena a J. K. Rowlingové. Skutečně úspěšné adaptace mají za následek nemožnost si dílo kvůli příliš velkému zájmu v knihovnách zapůjčit. U filmů je důležitý iniciační moment, nepomáhají však s fantazií.

Na otázku škodlivosti četby se panelisté dívali následovně: Dle I. Binara četba knihy (ani např. Hitlerova Mein Kampfu) nemůže uškodit. M. Viewegh omezil svou odpověď na oblast beletrie a uvedl příklad dívčích románků, které se mohou stát odrazovým můstkem pro kvalitnější literaturu (případně na pouhý únik do snu, na který máme právo). V. Richter v této souvislosti připomněl problém knihovníků, kteří musejí přemýšlet o tom, co koupit a co nikoliv. Podle I. Binara je též otázkou, kdo by měl určovat, co je a co není škodlivé.

Panelisté také diskutovali o detektivkách – J. Štěrbová mj. uvedla příklad z knihovnické praxe, kdy se občas čtenáři při vypůjčování detektivek omlouvají, že to je jenom na víkend. Velmi různorodě pak účastníci diskuse pojali odpovědi na otázku, co hledají v knihách. Zatímco například I. Binar se zaměřil na nemožnost oddělení vlastní tvorby a četby ostatních autorů (v literatuře tedy hledá totéž, co při vlastním psaní), Z. Houšková pojala téma humorně a zároveň knihovnicky – knihovníci totiž v knihách nacházejí například peníze, rybí kosti či části oděvu...

M. Viewegh se přiznal, že v případě, že jej autor během čtyřiceti či šedesáti stran nezaujme, knihu bez milosti odkládá či přímo odhazuje. S. Karásek naproti tomu s knihami nehází, nýbrž je daruje. V. Richter se snaží knihy, které začal číst, vždy dočíst do konce.

Kdyby si panelisté měli z padesátky nejoblíbenějších knih u nás vybrat tu skutečně svou knihu, u S. Karáska by to byla jednoznačně Bible (provází jej celý život a je pro něj knihou knih), u I. Binara by záleželo na životním období (v dětství vítězil Ferda Mravenec, pak Babička, Bible jej též provází již od dětství), M. Viewegh nejprve problém přirovnal k otázce výběru nejoblíbenějšího jídla a nakonec jmenoval Hochy od Bobří řeky (ve věku kolem jedenácti let, jinak obecně vyjádřil sympatie k dalším pěti až deseti titulům na seznamu).

V závěru diskuse pozvala J. Štěrbová všechny přítomné na Velké říjnové společné čtení [9], které se bude konat 4. října a na němž bude v 16 hodin vyhlášena vítězná kniha ankety Moje kniha.

[10]
Atmosféra v kavárně Astra těsně před vyhlášením třetí etapy ankety

[11]
J. Štěrbová moderuje diskusi (vedle ní zleva V. Richter, I. Binar, S. Karásek, M. Viewegh a Z. Houšková)