Knihotoč je hra spočívající v tom, že lze na různých předem určených místech (kavárny, čajovny) i místech zcela nečekaných (sedadla v autobuse, lavičky, stoly v hospodě) najít knihy. Nejsou to však knihy zapomenuté, nýbrž "volné". Hraje ji neviditelný okruh čtenářů, a to s velkým, blíže neurčeným počtem knih. Komunikaci hráčů i knih umožňují webové stránky knihotoče [4] a cílem hry je číst knihy a pak je pouštět do knihotoče. To znamená pustit je do světa, do oběhu, pokusit se sledovat, kudy putují, kdo je čte a co si o nich myslí. Kdo má chuť, může se navíc seznámit a navázat bližší vztahy s dalšími hráči-čtenáři. Akci pod původním názvem BookCrossing [5] vymyslel před několika lety Američan Ron Hornbaker, z USA se hra šíří po celém světě. Svou variantu má v Itálii a ve Francii [6], v Polsku, Švýcarsku nebo na Islandu. Hra se dostala i do českých knihoven, a to navzdory varování Zlaty Houškové [7], která knihovníky upozornila na možná úskalí.

Zapojení knihoven do této akce potvrzuje nejen web [8], který uvádí mezi partnery této akce vyškovskou, hodonínskou, královédvorskou, králickou, kralupskou, plzeňskou, třebíčskou a strakonickou knihovnu, ale i web posledně jmenované knihovny. Na její hlavní stránce vlevo od názvu knihovny najdete totiž logo hry. Napravo od názvu je pak logo další akce - Moje kniha [9]. Na rozdíl od loga knihotoče se její logo najde na desítkách stránek českých knihoven, protože se do ní zapojilo [10] téměř 500 knihoven.

Hlavní stránka strakonické knihovny [11] mne po stránce grafické příliš nenadchla. Vadí mi především obrázek strakonického hradu, kde sídlí knihovna, protože byl užit jako podklad stránky. Čitelnost stránky se tímto zásahem i kvůli drobnému písmu na ní výrazně zhoršila. Po stránce obsahové již tolik připomínek nemám. Uvítal jsem, že je název knihovny přeložen do angličtiny, takže stránky najde vyhledávač Google, zadá-li se slovo "library" a nikoliv "knihovna". Zahraniční návštěvník se tak ke stránkám dostane, i když neví, jaký je výraz pro knihovnu v češtině.

Že jsou stránky hodně navštěvované, lze poznat ze statistik systému Na vrcholu [12], který knihovna užívá a jehož logo zahlédneme v pravém horním rohu těsně pod černou lištou s nabídkami. Knihovny, jako je např. ostravská, plzeňská a přerovská, sice pro tento účel využívají Toplist [13], ale systém Na vrcholu poskytuje rovněž dostatek podkladů pro analýzy návštěvnosti stránek.

Na těch strakonických si uživatel může vybírat z osmi nabídek obsahujících i několik podnabídek. Nejbohatší je hned první nabídka s názvem Knihovna, protože má 11 podnabídek. Z nich mne nejvíce zaujaly podnabídky "Kde nás najdete" a "Víte, že".
Aby strakoničtí, kteří se poprvé vydají do knihovny, nezabloudili, mají v prvně zmíněné nabídce přehledný plánek okolí knihovny. Ocenil jsem, že podobně jako břeclavští [14] i strakoničtí knihovníci neporušili copyright a nenaskenovali mapku města, ale ručně plánek namalovali.

Podnabídka "Víte, že" je vhodná forma, jak upozornit čtenáře na mnohé zajímavosti. Dozvěděl jsem se [15] z ní, že se knihovna jmenuje po páteru Šmidingerovi, jenž ji založil v r. 1843, i že jako jedna z prvních knihoven zavedla sobotní služby, a to před 37 lety. No, možná že byla jednou z prvních na Strakonicku, ale u nás v Ústí nad Labem [16] jsme měli otevřeno nejen v sobotu, ale i v neděli, a to již před 55 lety...

Zajímavý je rovněž údaj, že nejmenší publikací ve fondu jsou Ohlasy F. L. Čelakovského měřící 35x25 mm. Pokud chtějí strakoničtí vidět ještě menší knížku, doporučuji jim navštívit Památník národního písemnictví. Podle Patriota [17] v něm opatrují sedmijazyčný Otčenáš, který měří 6x6 mm.

Z podnabídky "Víte, že" jsem se dozvěděl i datum narození nejstarší a nejmladší čtenářky - mimochodem, věkový rozdíl mezi nimi je 98 let - i názvy nejčtenějších titulů. Strakoničtí knihovníci však na rozdíl od táborských [18] neuvádějí, pro které období tento údaj platí. Na rozdíl od urbanických knihovníků [19] ani nesdělují, kolikrát byly tyto tituly půjčeny.

Vztah strakonických knihovníků ke statistickým údajům mi však byl velmi sympatický. Ocenil jsem proto i podnabídku Statistika výpůjček začleněnou do nabídky Výpůjčky. Podobně jako plzeňští knihovníci [20] vystavují statistické údaje již od r. 1996, k dispozici však zatím nemají údaje za květen 2004, což je dost velké zpoždění. Proto si více cením statistických údajů českobudějovické knihovny [21], které ukazují počet výpůjček a čtenářů okamžitě. Strakonickým knihovníkům bych taky doporučil, aby v podnabídce Knihovní fond změnili url na http://www.knih-st.cz/clavius/info.htm [22], pokud chtějí ukazovat Přehled uložených bází dat a nikoliv formulář Zadání dotazu. Ten se ostatně objevuje již v podnabídce Vyhledávání u nabídky Online katalog.

Podobně zbytečně duplicitní je podnabídka Otevírací doba. Dostanu se totiž do ní jak z nabídky Knihovna, tak z nabídky Dokumenty.

Strakonické stránky by bylo vhodné oživit větším množstvím fotografií. V podnabídce Fotogalerie je jich jen jedenáct, v podnabídce Odd. pro nevidomé jedna malá, která se na rozdíl od fotografie na stránkách pobočky Za Parkem ani nedá kliknutím zvětšit. Docela rád bych se podíval na fotografie z výletu na Březník. Strakoničtí knihovníci totiž pořádají dokonce i výlety pro své čtenáře, jak jsem se dozvěděl z rubriky Aktuality. Takovou aktivitu jsem dosud znal jen ze stránek amerických knihoven [23], takže mám radost, že jsem se s ní setkal konečně i u nás!