Konference byla organizována Národním centrem pro digitalizaci [4], které vytvořily před několika lety společně Matematická fakulta v Bělehradě, Matematický institut Srbské akademie věd, Archeologický institut Srbské akademie věd, Národní knihovna Srbska, Národní muzeum v Bělehradě, Srbský archiv, Ústav na ochranu kulturního dědictví, Jugoslávská filmotéka a Muzeum města Bělehradu.

Národní centrum pro digitalizaci je národní srbská iniciativa, jejímž motorem jsou dva mimořádně aktivní a pracovití matematici Prof. Žarko Mijajlović z Matematické fakulty a Dr. Zoran Ognjanović z Matematického ústavu Srbské akademie věd.

Není to jediný případ, kdy matematici stojí v čele takto směrovaných kulturních projektů. Vzpomeňme například Matematický institut Bulharské akademie věd nebo Matematický institut Litevské akademie věd. Cílem iniciativy je všestranná podpora digitálních technologií v oblasti kultury, o čemž svědčí i složení centra.

A skutečně konference ukázala praktickou aplikaci digitálních technologií z mnoha těchto oblastí: digitalizace studijní matematické literatury (digitalizovány již desítky knih), rukopisů, archivních materiálů a muzejních objektů v projektech, jakou jsou například Virtuální muzeum Nikoly Tesly, Gromanovo album fotografií z ruského tažení do Srbska v 19. století (kombinace historických fotografií konfrontovaných se současným pohledem na místa, zachycená v minulosti, a s nádhernou národní i umělou srbskou hudbou – a víte, že hudbu k jedné ze nejvíce zpívaných srbských vlasteneckých písní Oj Srbijo, mila mati napsal český skladatel Vojtěch Šistek?), aplikace digitálních technologií v archeologickém bádání včetně trojrozměrného modelování a dokumentace nalezišť (to jsme viděli nejen v prezentaci na semináři, ale i přímo na místě římských vykopávek vč. využití GPS, magnetické rezonance a digitálního snímání povrchu). Velkou skupinu tvořily též projekty zaměřené na strukturování historického i moderního textu; z těch srbských zmiňme projekt Transpoetika (nové technologie pro distribuovanou výuku srbského jazyka, především s využitím TEI – Toma Tasovac z University v Princetonu).

Zahraniční účastníci byli tradičně silně zastoupeni především bulharskými matematiky, ale nejen jimi. Bulharská škola je velmi silná, pokud jde o mark-up textu, což potvrdil i jeden z guru TEI (Text Encoding Initiative [5]), Matthew Driscoll z Dánska, který představil nejnovější návrh změn (P-5), které budou provedeny v platformě TEI (mj. přechod od DTD k W3C Schema, ale i mnoho a mnoho dalších – jde o zásadně novou verzi – samozřejmostí je také přechod od čistého SGML do XML).

Platforma TEI nás enormně zajímá, protože na jejím základě je napsán formát MASTER pro popis rukopisů (výsledek stejnojmenného projektu EU v 4. RP; spoluautorem je i Zdeněk Uhlíř z Národní knihovny ČR), který jsme přijali jako bibliografickou součást dokumentového formátu Digitální knihovny Memoria, napsaného Karlem za spoluúčasti Stanislava Psohlavce Kučerou (oba AiP Beroun) a Národní knihovny ČR (Manuscriptorium – DTD a W3C schéma viz http://digit.nkp.cz [6], záložka Technické standardy) - Národní knihovna ČR je členem TEI Consortium.

TEI rovněž využíváme v projektu Memoria pro zpracování plných textů středověkých a raně moderních rukopisů (viz naše nové DTD, zpracované Jindřichem Markem z oddělení rukopisů a starých tisků, na http://digit.nkp.cz [6] - záložka Technické standardy).

Z dalších věcí představených na konferenci byl zajímavý například XEditMan, XML editor pro zpracování rukopisů, představený Pavlem Pavlovem z Bulharska, podporující vytváření záznamů v grafickém prostředí ve standardu MASTER (v MASTER je již 800 popisů středověkých bulharských rukopisů). Mimochodem, vůbec nejvíce MASTER záznamů na světě obsahuje naše digitální knihovna Memoria (přes 30 tisíc).

V oblasti aplikace TEI na plné texty zaujal slovinský projekt e-Slomšek, týkající se kritické edice slovinské rétorické prózy 19. století. Možnosti TEI na příkladu zpracování islandských rukopisů názorně předvedl Matthew Driscoll. TEI umožňuje mj. ukládání dalších informací do existujících textů, takže prostřednictvím různých transformací (XSLT nebo CSS) je možno zpřístupňovat různé verze téhož textu, různá pojednání historických zkratek, odkazy na původní text (například Bible) atp.

Další zahraniční účastníci představili dva významné evropské projekty 6. rámcového programu: MINERVA [7] (Giuliana De Francesco z Italského ministerstva kultury) a CALIMERA [8] (ředitelka Městské knihovny v Bělehradě Jasmina Ninkov zastoupila hlavního řešitele Roba Daviese z Velké Británie, který nemohl přijet). Národní knihovna ČR je hlavním partnerem projektu CALIMERA a Ministerstvo kultury ČR je hlavním partnerem projektu MINERVA PLUS (mj. též ve spolupráci s Národní knihovnou ČR a Národním technickým muzeem).

Eugenio R. Lujan z Madridu představil elektronický korpus paleohispánských nápisů a lingvistických záznamů a Ioannis Trahoupoulos z Řecka řadu řešení pro místní kulturu zejména v oblasti malých veřejných knihoven. Profesor matematiky z Trinity College z Dublinu Míchéal Mac an Airchinningh se zamyslel nad možnostmi digitálního obrazu a mým úkolem bylo představit naši práci v oblasti digitalizace, tedy onen Rolls Royce světové digitalizace rukopisů, jak především program Memoria nazývá Matthew Driscoll.

Byly představeny i další nové technologie, jako například využití formátu DjVu (hojně využíván v digitalizaci historických slovníků polského jazyka – Tadeusz Piotrowski z Vratislavské univerzity) nebo možnosti formátu SVG (Scalable Vector Graphics) – a rovněž i takové speciality jako matematické modelování chronologické distribuce numizmatických nálezů s vazbou na interpretaci historických událostí (Jordan Tabov a Asen Velčev z Institutu matematiky Bulharské akademie věd).

Konferenci zahájila projekce v Jugoslávském filmovém archivu digitálně restaurovaného a působivě znovu zpracovaného prvního srbského filmu Život a doba nesmrtelného vévody Karađorđe z r. 1911, který byl nedávno nalezen v jednom vídeňském archivu.

Co dodat? Vzorná organizace a ohromný tvůrčí potenciál srbských kolegů. Jejich Národní centrum digitalizace se s největší pravděpodobností již brzy zapojí několika tituly do projektu Memoria; tak pragmaticky a rychle jako Zoran Ognjanović totiž jedná málokdo.

Srbsko přes bolestnou ztrátu Kosova vstává velmi rychle na nohy; to mohu dosvědčit, neboť jsem tam přednášel v únoru tohoto roku na žádost OSI Budapešť svůj kurz digitalizace pro knihovníky. Naši kolegové mají velké znalosti a chuť do práce, v mnoha oblastech dělají vskutku fantastické věci (například použití digitálních technologií v archeologii). Je třeba jim podat ruce tak, jako to pravidelně činí Míchéal Mac an Airchinnigh z Dublinu, Matthew Driscoll z Kodaně nebo Milena Dobreva ze Sofie (Institut matematiky); v poslední době se o to snažím i já, což mi přineslo i členství v redakční radě časopisu Review of the National Digitization Center [9], který vydává Matematická fakulta. My všichni a ještě také Nikola Ikonomov ze Sofie, Smile Markovski ze Skopje, Nikos Marmaridis z Řecka a Seamus Ross z Glasgowa jsme byli i členy programového výboru konference.

Spolupráce s kolegy z jihovýchodní Evropy se však rozbíhá i v evropských projektech: vedle Institutu matematiky Bulharské Akademie věd jsme hlavními partnery právě schváleného nového projektu v rámci Culture 2000 spolu s Istituto di Linguistica Computazionale v Pise a dalšími italským partnery; s týmž ústavem spolupracujeme i v jejich projektu 6. rámcového programu Knowledge Transfer for the Digitisation of Cultural and Scientific Heritage to Bulgaria – jsme jedno ze Centres of Excellence, jejichž know-how bude využito.

Zúčastněné instituce z regionu se rozhodli založit Jihoevropskou digitalizační iniciativu (SEDI – South-Eastern European Digitization Initiative) v návaznosti na společné prohlášení loňské konference, která se konala v bulharském Borovci (tzv. Borovets Declaration).

Fotografie:

Žarko Mijajlović

Zoran Ognjanović

Matthew Driscoll

Míchéal Mac an Airchinnigh

Tato mírná srbská krajina [10] blízko Moravy a Dunaje skrývá rozsáhlé zbytky římského města a vojenského tábora Viminacium. Většina památek (akvadukt, vojenský tábor, raně křesťanská bazilika a další) byla vykopána díky využití moderních technologií, jako jsou infračervená fotografie nebo geomagnetický průzkum – dokumentace je vytvářena pomocí digitálního snímkování povrchu s využitím GPS [11].