Dne 14. května se v dolnorakouském benediktinském klášteře Altenburg [4] konala prezentace [5] zpřístupnění jeho listin [6] na Internetu, jež je výsledkem jedné z aktivit projektu Monasterium [5]. K této akci byli přizvání i zástupci projektu Memoria [7], aby rakouské veřejnosti prezentovali databázi Manuscriptorium [8]. Při té příležitosti pracovníci obou projektů uspořádali workshop, na němž diskutovali o možnostech vzájemné spolupráce.

Nepochybně jde v obou případech o projekty, které svým významem přesahují do širšího středoevropského rámce. Nadto jsou přinejmenším z metodického hlediska svými vzájemnými protějšky, tzn. v jistém smyslu se jakoby doplňují. Zatímco Memoria vychází od digitálních obrazových kopií rukopisů a směřuje dále k plným textům historického, zejména rukopisného materiálu, Monasterium naproti tomu vychází od textů klášterních listin a míří k pořizování jejich digitálních obrazových kopií. Nahlédnutí věci z protilehlých stran tak bylo velice přínosné.

Předmětem diskuse potom bylo nalezení možností koordinace mezi oběma projekty především ve dvou oblastech. Jednak ve využití XML a TEI [9] pro tvorbu definic typu dokumentu a následně pro výměnu dat jak v případě katalogových záznamů pro různé typy materiálu, tak pro vytváření plných textů sice rozdílné typově formální povahy, ale více méně blízkého obsahového zaměření. Jednak v primárně různých politikách výběru typu materiálu (listiny – rukopisy), který však z vyššího hlediska tvoří relativně jednotný celek, protože v obou případech jde úplně nebo přinejmenším v zásadě o dokumenty a písemnosti vzniklé ve středověkých klášterech nebo alespoň v souvislosti s nimi.

Bezprostřední praktické výsledky sice nelze pro tuto chvíli očekávat, protože ty předpokládají vyřešení mnoha detailních otázek, avšak dva body mají nepochybnou podstatnou důležitost: za prvé byly zmapovány možnosti integrace kulturního dědictví nejenom na základní evidenční a deskriptivní rovině, ale v mnohem větší hloubce; za druhé byla navázána taková spolupráce mezi Českem a Rakouskem, která se nezakládá na provedení jednotlivých samostatných akcí, ale vytváří možnost souvislejší cílené spolupráce. I když je to tedy počátek jen nesmělý, zdá se, že je opravdu dobrý.