Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK [4] (ÚISK) již tradičně hostil návštěvu ze spřátelené Školy informačních a knihovnických věd ze Severní Karolíny [5]. Letošní porce studentů a studentek však byla podstatně větší, přijelo 18 lidí, a navíc tentokrát přijela i děkanka školy z Chapel Hill, paní Joanne Marshall [6]. Mise amerických studentů a studentek navštívila v Praze Karolinum, Národní knihovnu, městskou knihovnu, Libri Prohibiti, prezidentskou knihovnu, Parlamentní knihovnu a Strahovskou knihovnu, ale kromě Prahy také podnikla řadu výprav do knihoven v Čechách a na Moravě. Jednu z takových výprav zachycuje tato reportáž.

6. června jsme se vypravili do Kroměříže navštívit tamní knihovnu na Arcibiskupském zámku [7] a Knihovnu Kroměřížska [8]. Program byl předem výborně připraven, vše dojednáno, a to včetně koláčků na uvítanou v jedné z knihoven a příslibu návštěvy vinného sklípku. Ovšem ochutnat pravé moravské koláčky či dobré víno nám tentokrát nebylo přáno. Přesně mezi Prahou a Brnem se nám totiž rozpadl autobus a zatímco jeho řidič zoufale pobíhal kolem zadního kola, Richard Papík žhavil telefony a zjišťoval možnosti. To jsme stále ještě doufali, že do Kroměříže dojedeme. Zvláště, když zanedlouho před námi zastavil poloprázdný - úplně cizí - autobus jedoucí na lince Londýn-Praha-Brno a nabídl se, že nás sveze do Brna. Rozhodnutí nabídku přijmout a přesedlat do příjemně luxusního autobusu se posléze ukázalo jako velmi šťastné. Po příjezdu do Brna se totiž ukázalo, že nejen že náš dopravce žádným náhradním autobusem nedisponuje, ale navíc nejedou ani žádné vhodné vlakové spoje do vysněné Kroměříže.

Výprava do Kroměříže tedy skončila na autobusovém nádraží v Brně. Musím ocenit nejen výborné organizační schopnosti Richarda Papíka a Stanleyho Kalkuse, kdy první hbitě dojednal náhradní program ve dvou brněnských knihovnách a druhý vše diplomaticky vysvětloval skupině, ale také neuvěřitelnou flexibilitu pracovnic brněnských knihoven, které jsme nakonec navštívili. Tím, že se celá výprava značně zdržela, začala návštěva Knihovny Jiřího Mahena [9] v brzkém odpoledni a návštěva Moravské zemské knihovny [10] již celkem pozdě odpoledne. V obou knihovnách se nám profesionálně věnovali, provedli nás (s velmi podrobným výkladem) knihovnou a trpělivě odpovídali na dotazy - a to vše v jednom případě těsně před zavírací dobou a ve druhém i po ní. Návštěva obou knihoven byla nejen velmi důstojnou náhradou za nepodařený výlet do Kroměříže, ale v podstatě vypadala, jakoby ani nebyla neplánovaná.

Profesionalitu a ochotu knihovnic obou knihoven nakonec ocenili nejen organizátoři výpravy, ale především její účastníci - většina studentů a studentek totiž byla překvapena, jak se nám v obou knihovnách věnovali. Musím ještě podotknout, že byli dost zaskočeni celkovou vyspělostí knihoven, mimo protokol mi jedna účastnice sdělila, že očekávali "daleko méně vyspělou zemi a jsou zaskočeni tím, jak máme architektonicky pěkněji řešené knihovny s moderním technickým vybavením". V MZK je mimo jiné překvapilo inteligentní naplánování prostor v depozitářích na mnoho let dopředu, v KJM zase prostorové řešení rozmístění fondů a informační místa pro čtenáře "na každém kroku". Nakonec, podívejte se sami na fotografie z celé výpravy [11].

Aby to však nevypadalo, že jsme snad nakonec raději zůstali Brně, ty koláčky a to víno, které nás čekaly v Kroměříži, alespoň mě tedy strašně mrzelo. To samozřejmě nemyslím tak úplně vážně, protože nás především strašně mrzelo to, že pro nás v Kroměříži nachystali program a my nakonec nepřijeli. Podle slov Richarda Papíka to však tamní knihovnice vzaly sportovně, takže i jim patří velký dík (a omluva). Přísahám, že tedy aspoň já osobně si tento výlet příští rok - bude-li se konat - určitě zopakuji! Závěr? Naše česko-americká výprava dopadla nadmíru dobře, vlastně tak trochu po vzoru cesty pana Pytlíka tam a zase zpátky.