Klementýnum - Dementýnum III
Telefon 3 týdny po povodních:
"Mohla byste mi prodloužit knížky?"
"Ještě nefungujeme".
"Jaký ještě?"
Skoro mi vypadlo sluchátko z ruky. "No stále ještě. Elektřinu máme teprve pár dní, rozbíháme systémy a dokud hygienik nedá svolení, tak neotevřeme."
"Co máte s hygienikem?" (Chtěla jsem říci, že kromě šesti dětí nic.)
"No povodně, slečno, povodně!"
"Jaký povodně?"
"Vošklivý. Necháme toho. Zkuste zavolat v pondělí 9. září, jestli knihovna bude již otevřená, jo?" a zavěsila jsem.
"Máte časopis Inspirace z roku 1991?"
"Moment, tady v počítači je sedm věcí s tímto názvem, ale jako časopis vypadá až ta poslední, jo,jo,jo, vydává to Magma ale až od roku 1993 a je to erotický časopis!"
"Co si to dovolujete, tyhle sviňárny v počítači máte a to, co chci já, nemůžete najít? Ta
MOJE Inspirace je čtvrtletník pro duchovní podporu a rozvoj!"
"Můžete mi telefonicky objednat knížky?"
"Ne, ale podívám se Vám, jestli je vůbec máme a zda jsou jen do studovny nebo i na domů."
Po chvíli: "Tak bohužel, jsou moc staré, takže jen do studovny."
"To mi chcete říct, že budu muset sedět v tý vaší smradlavý slepičárně?!?!"
Dostal mě.
Někteří uživatelé již musí kvůli svým požadavkům jezdit do "archívu" do Hostivaře. Studovna je otevřená jen dva dny v týdnu, a cesta je pro někoho dost komplikovaná - metrem na konečnou, potom autobusem a nakonec kus pěšky. Stává se, že přijdou do studovny tak naštvaní, že si paní knihovnice vyslechne věci, které snesou jen ústní podání.
Jeden čtenář si při vystupování z autobusu spletl pravou a levou ruku a odešel přes ulici na opačnou stranu. Nějakým způsobem se dostal do daleké vodárny a tam z něj nakonec byli již tak zoufalí, že se jim podařilo přes Klementinum sehnat telefon na paní Tadialovou a zavolali jí, ať si pro něj proboha přijde! Nakonec se dostal do depozitáře sám a zařval hned u dveří:
"To by se nemohlo stát ani v Habeši, co se tady děje!"
Kolegyně z PR šla na záchod, jakýsi řemeslník tam v chodbičce zápolil se žebříkem, a protože tamní záchody nemají strop, na chvilku se zarazila. Chlapík si všiml jejího zaváhání a bodře ji uklidnil:
"Klidně jděte, já vás nebudu šmírovat."
"Než si to postavíte, já budu hotová!" , vypadlo z ní, a až uvnitř si uvědomila, co vlastně řekla. Ještě slyšela odpověď:
"Myslela jste ten žebřík?"
Ivana Marenová z KAV vyprávěla horror o neprůstřelném architektovi, který při rekonstrukci jejich knihovny chtěl vyhodit z půjčovny všechny katalogy, a nechat tam pouze stolky s výpočetní technikou. Knihovnice bránily své katalogy doslova vlastními těly, až nakonec ten čacký muž ustoupil, ale dal si podmínku:
"Dobrá, ale zůstanou tady jen ta nejdůležitější písmenka!"
Knihovnice: "Co si přejete, prosím?"
Čtenářka (stará paní): "Mám tady roztroušenou sklerózu a sebrané spisy!"