IFLA a IPA společně usilují o trvalé uchování digitálních informací
Společné úsilí IFLA (Mezinárodní federace asociací knihoven) a IPA (Mezinárodní asociace vydavatelů) o legalizaci získávání digitálních dokumentů do depozitních fondů knihoven a jejich deklarace (International declaration on the deposit of electronic publications [4]) jsou již dnes v zainteresovaných kruzích známé. Společné prohlášení těchto mezinárodních institucí zastřešujících obě strany působící v problematice uchovávání národních produkcí digitálních zdrojů bylo též přeloženo do češtiny - Mezinárodní deklarace k odevzdávání elektronických dokumentů do konzervačního fondu [5] a publikováno na stránkách projektu WebArchiv [6] a poté v periodiku Národní knihovna (roč. 12, 2001, č. 4, s. 289-293).
Na setkání v Paříži v červnu 2002 přijaly obě instituce další společný dokument, který stanoví zásady a doporučení pro archivaci a trvalé uchování digitálních informací. Materiál vychází ze skutečnosti, že významné dokumenty (zejména knihy a časopisy) jsou publikovány ve stále větší míře v původní digitální formě (tj. bez souběžné verze v tištěné podobě - angl. "born digital") a v současné době není vyřešeno politicky ani technicky zabezpečení trvalého uchování těchto dokumentů a samozřejmě ani financování náročných činností. V minulosti již došlo k nevratným ztrátám, když tvůrci své dokumenty publikované na internetu smazali, aniž by uvažovali o potřebě dlouhodobého uchování. Knihovny jsou považovány za nejvhodnější instituce, které by mohly převzít odpovědnost za dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů.
Společné prohlášení vydané pod názvem Preserving the memory of the world in perpetuity: a joint statement on the archiving and preserving of digital information [7] obsahuje sedm bodů.
Zásady a doporučení pro trvalé uchování paměti světa
IFLA a IPA si přejí spolupracovat na dosažení praktických a dlouhodobých výsledků v oblasti ochrany digitálních informací. Zastávají proto následující zásady a doporučení:
1. Stále větší množství informací publikovaných pouze v elektronické formě má trvalý kulturní a dokumentární význam, přičemž tyto informace jsou stejně důležité jako publikace v tradičnějších formách.
2. Požaduje se dlouhodobá dostupnost těchto informací a je třeba provést opatření, která dlouhodobé zpřístupnění umožní.
3. Obě organizace budou spolupracovat a usilovat o to, aby se dlouhodobá archivace a ochrana staly klíčovou záležitostí k projednávání na mezinárodním poli.
4. Obě organizace budou podporovat vývoj a implementaci standardů a systémů a výzkum problematiky digitální archivace a ochrany, včetně zabezpečení finanční podpory těchto prací.
5. Zatímco vydavatelé jsou obecně schopni zajistit krátkodobou archivaci svých publikací po dobu jejich ekonomické životaschopnosti, knihovny jsou nejvhodnějšími místy, která mohou odpovídat za dlouhodobou archivaci na základě dohod s vydavateli.
6. Knihovny, které mají pověření k získávání a uchovávání publikací ve svých zemích a často již experimentují se získáváním digitálních publikací, by měly spolu s dalšími knihovnami a organizacemi nést odpovědnost za dlouhodobou archivaci digitálních publikací.
7. Společná pracovní skupina vydavatelů a knihoven bude i nadále rozvíjet společné iniciativy zaměřené na technické, ekonomické a politické problémy související s uchováním digitálních publikací, a to ve spolupráci s dalšími institucemi, které se zabývají výzkumem a praktickým řešením těchto problémů.